To jsem blázen, tohle album mi muselo v devadesátých letech nějakým záhadným způsobem uniknout, přitom jede v nejlepších mantinelech tehdejších počinů, včetně zpěvu Matta Barlowa! Ale moment, při pohledu na oficiální údaje příspěvku „Incorruptible“ vidím rok vzniku 2017 a na pěvecké pozici není Matt, ale Stu Block. Znamená to tedy, že se riffmaster Jon Schaffer rozhodl naplno a bez okolků vrátit do legendární éry své kapely? Ano, opravdu to tak je, kapela Iced Earth nahrála retrospektivní album, a platí to i pro pocitovou záměnu obou zpěváků, protože projev Stu Blocka je od Barlowa takřka k nerozeznání, dokonce mi připadá, že se do vokálních linek - zřejmě na Jonův "příkaz" - úmyslně pokládá tak, aby Matta co nejvíce připomínal.
To vše samozřejmě zavání určitou vypočítavostí, jenže pokud se řadíte mezi nehynoucí fanoušky devadesátkového období kapely a příliš vám nevoní to, co přišlo po něm, jste za tenhle hudební návrat prostě mimořádně vděční. Právě díky tomu se následující řádky ponesou ve víceméně oslavném tónu, nicméně pokud někdo v novince Amíků uvidí zpátečnictví či dokonce podbízivost, bude mít svým způsobem také pravdu (i přesto, že se album nazývá "neúplatní") . Já se ale nechávám vynášet na křídlech nostalgie a při poslechu deseti aktuálních skladeb vzpomínám na pocity strhujícího obdivu, jenž se mě zmocňoval před dvaceti lety u desek „The Dark Saga“, "Something Wicked This Way Comes" a „Days Of Purgatory“, což je sice kompilace raných alb, díky novému nahrání a hlavně Mattovi jde ale v podstatě o nový a hlavně kvalitnější zážitek. Česrtvá placka Iced Earth vyvolává esenciálního ducha právě těchto tří příspěvků, přičemž Jon Schaffer sám sebe nevykrádá, pouze navazuje na tehdejší rukopis a dokazuje, že na to pořád v pohodě má.
Občas se sice bezmála identickým linkám nevyhneme (např. nástup položky „Raven Wing“ nebo bridge opusu „Clear The Way“), jde ale vlastně jenom o definitivní potvrzení, že fošna „Incorruptible“ staví na minulosti zcela nepokrytě a se snahou o co největší efekt. Úvodní dvě skladby „Great Heathen Army“ a „Black Flag“ jsou v tomto ohledu ještě trochu opatrnější, v „Raven Wing“ se už ale staromilské kompoziční hrátky rozprostřou naplno, song nepostrádá instrumentální (vstupy akustické kytary Schaffer vždy uměl) ani dramatické vrstvy, melodické vyhrávky (těch je na celé nahrávce plno a vždy je jejich poslech radostí), stejně jako působivou vnitřní gradaci. Navazující píseň „The Veil“ ubere na plynu, a to zase není pro novinku Amíků nic neobvyklého, polo-baladickými tóny (s nevtíravými, ale o to působivějšími orchestracemi) je totiž nasycena podstatná část desky, čímž se prohlubuje její podmanivost, stejně jako epicko-hymnický feeling, který staví na válečné lyrice a náladově-emotivní přenos je v tomto ohledu celkem zdařilý (určitě funguje lépe, nežli tematicky obdobně laděná novinka Holanďanů God Dethroned).
Amíci do toho ale také umí pořádně šlápnout, jako v případě thrashově naklepaných paleb „Seven Headed Whore“ a „Defiance“, které jedou v agresivně uhrančivých intencích fošny „The Dark Saga“, Stu si zde také hezky zaječí a opět se rozdíly mezí ním a Barlowem smazávají. Další skladatelsky vrstevnaté polohy se ukrývají pod tituly „Brothers“ a „Clear The Way“, v nichž září hitově klenuté refrény, samozřejmě lahodné vyhrávky a sóla, potažmo dynamická jízda ve druhé jmenované, do které se vklínil známý punkový riff, jenž jí ještě přidává na hravosti. A za zmínku stojí také instrumentálka „Ghost Dance“ s další náloží kytarových melodií a vkusně zakomponovanými indiánskými popěvky. Verdikt je jasný, máte-li rádi původní Iced Earth a zároveň chcete slyšet aktuální variaci tehdejších postupů (navíc s o poznání lepším zvukem), poslech alba „Incorruptible“ pro vás bude učiněnou radostí.
|
