Šťastná desítka? Byť to v průběhu let (a že jich budou mít příští rok už na kontě rovných třicet) občas vypadalo s italskými White Skull všelijak, vždycky se dokázali zmátořit. A jelikož to kolísání bylo spojena výhradně s absencí sirény Federicy „Sister“ DeBoni, znamenal před sedmi lety její návrat do sestavy velkou naději pro příznivce power metalu. To, že byla oprávněná, Lebkouni přesvědčili metalový svět na pět let starém albu „Under This Flag“ a nyní se – po nejdelší studiové pauze v historii White Skull a také s posilou u kláves Alessandrem Musciem - znovu hlásí o slovo s novinkou „Will Of The Strong“.
Které sice plně reflektuje předchozí album - za nejsilnější propojení lze považovat zejména typický syrový a jedovatý projev sestřičky Federicy, bohaté orgie a divoké naháněčky kytaristů Tonyho Fonta a Danila Bara, energií nabitou a ani na moment oddychující rytmiku v podání Alexe Mantiera u škopků a Jo Raddiho u čtyř strun a typicky strhující melodické výkruty v refrénech prakticky všech skladeb – nicméně nabízí i pár novinek. Tou hlavní je asi přítomnost zmíněného Alessandra Muscia, díky kterému dostaly klávesy víc prostoru, bez toho, aby jakkoliv narušily typickou strhující smršť a přitom nabízí příjemnou decentní injekci atmosféry. Tou druhou je tématické zaměření alba, White Skull aktuálně opěvují ženské hrdinky v dějinách, tou třetí je fakt, že „Will Of The Strong“ leze do hlavy o ždibec pomaleji, než „Under This Flag“, ale má potenciál zůstat tam minimálně stejně dlouho.
Na „Will Of The Strong“ platí, že nenarazíte na slabší kus. A ačkoliv kromě výpravně pompézního vstupu „Endless Rage", posmutněle elegantní balady „Sacrifice“ a některých zvolnění (to nejinteresantnější přijde v titulní skladbě v instrumentální pasáži, kde se hračička Danilo dokonale rozněžní, aby vzápětí explodoval do divokého sóla) se jede ustavičně na plný plyn, jistotou je, že se nenajdou dvě skladby, které by se mezi sebou daly zaměnit. Mezi ty, které by se mohly stát největším lákadlem alba, bude patřit především optimisticky houpavá „Grace O`Malley“ s chytlavým riffem, narůstající intenzitou, akčními sbory a jejich dokonalými nahrávkami živočišné Federice, potemněle dramatická „Metal Indian“ s šamanským nádechem, ultrajedovatým projevem Federiky a provokativně ukvákanou sólovou kytarou, či pompou vonící kvaltovka „Lady Of Hope“, dokonale kombinující dramatičnost a agresi, s přirozeně zakomponovaným projevem Evy Perón.
Za vším hledej ženu? Aktuálně toto pořekadlo pro White Skull platí beze zbytku (byť pochopitelně, ta chlapská tvůrčí slina, nápaditost a instrumentální zdatnost hrají na „Will Of The Strong“ velmi podstatnou roli). Tématika zaměřená na ženy a dračice u mikrofonu je ideálním spojením pro další povedený atak na sílu a výraz desek z konce minulého století. White Skull jsou opět ve výborné formě!
|
