Nejsou to ještě ani dva roky od doby, kdy se nejznámější italská sleazerocková formace Hell In The Club ocitla pod „Stínem příšery“ a už ji má ono monstrum v osidlech. Italům tak nezbývá nic jiného, než se se svými posluchači potkat na Temné straně. A tenhle uvítací výbor opravdu stojí za to! Že už vás nebaví čím dál moderněji znějící hardrockové kapely, že glam ztrácí na lesku, sleaze na drzosti? Otravuje vás zbytečná nabubřelost a nemístné inovace? Tak to jste na správné adrese, Hell In The Club totiž slibují daleko klasičtější, ovšem lákavý nářez.
Album „See You On The Dark Side“ nenechá na chvíli vydechnout. Erupce lávy způsobená chytlavou úvodní vypalovačkou „We Are On Fire“ se totiž zastavuje až o dobrou tři čtvrtě hodinku později o pevné stěny závěrečné „A Crowded Room“. Řízné kytary, vzletná sóla, chytlavé refrény, melodie nutící vaše tělo k pohybu naplňují představy o ideální rockové desce. Ačkoliv se zprvu může zdát, že kapela nenabízí žádný progres, nenechte se oklamat. Muzikanti se tentokrát z velké části noří do hloubky samotného žánru, nepřehrabují se ve zbytečných ozdobách, naopak do toho řežou s vervou a syrovostí, připomínající, že pro klasiku je místo i v moderním světě. Proč zbytečně šperkovat něco, co je skvělé už samo o sobě? Pro novinku je z velké části charakteristická úderná klasika a forma vystavěná na chytlavých refrénech, jako například u super melodické „The Misfit“, již zmíněného otvíráku, či „The Phantom Punch“.
Jenomže pánové z Hell In The Club ví, jak udržet posluchače v pozornosti a sem tam si dovolí nečekané úlety. A tak na desce najdeme klasické šabloně se vymykající prvky v podobě např. humorně laděné skladby „I Wanna Swing Like Peter Parker“, obsahující překvapivě pasující swingovou pasáž, či klávesový podklad u „Memory, Melody“. Satirickou skladbu „Houston, We´ve Got No Money“ pojednávající o problémech současné (nejen italské) undergroundové scény a baladu „Withered In Venice“. Závěr alba patří drobnému překvapení, téměř osmiminutové „A Crowded Room“, jenž se na úvod tváří jako balada, aby se z ní vyklubala naprosto jednoduše znějící pecka. Ta v následujícím momentě zmate posluchače svou variabilitou, vrátí se maličko k předchozímu manéžnímu počinu „Shadow Of The Monster“, načež si opět nasazuje masku jednoduché úderky, aby zakončila celé album naprosto epickým způsobem. Ať už tyto nekonvenční skladby, či dravé a lákavé kytarové sleazové vypalovačky ukazují na hravost a radost, se kterou italští muzikanti hudbu tvoří.
Za špičkovou produkci si opět jako u předchozích dvou alb zaslouží vyzdvihnout Simone Mularoni z DGM, který se mimo jiné podílí také na produkování Daveových domovských Elvenking, Ancient Bards, moderních progmasterů Avelion, Temperance, Secret Sphere (a podstatné části italské scény).
Hell In The Club se s novinkou nepokouší přilákat posluchače na nesmyslné inovace, ale naopak volí přímočařejší postup, díky němuž by se dali přirovnat například k současným tažným koňům Crazy Lixx ze severu. Zároveň si pánové z jihu svěží a syrový rockec mastí po svém. Existují desky, o kterých se dají psát dlouhé polemiky, rozebírat každá zapsaná nota a pak jsou tu alba, která mluví sama za sebe. Přesně tohle kritérium splňuje i „See You On The Dark Side“, na němž Hell In The Club servírují poctivý nářez italské neposednosti a hravosti!
|