Hned zkraje si udělejme malé shrnutí. Letos už stihla vyjít velká řada dobrých a o něco menší počet výtečných thrashmetalových alb, z nichž na samotnou špici řadím novinky od spolků National Suicide, Eruption a Power Trip. Fošna „Game On“ ruské sebranky Pokerface tuto kvalititavní smetánku možná přímo neatakuje, spolehlivě jí však funí na záda, a to se sebevědomím vzteklého čokla. Tohle je totiž další mimořádně hodnotný přírůstek do stále bohatě plodící žánrové studnice, ve které se už nyní třpytí jako jeden z velmi cenných klenotů!
Jak co nejlépe shrnout základní přednosti tohoto alba? Na prvním místě je nutné jmenovat skvělý zvuk, hned poté strhující riffy, nalézající kvintesenciální inspiraci v tradiční osmdesátkové škole, stejně jako nápadité tempové zvraty jdoucí ruku v ruce s vysokojakostním skladatelským fištrónem, a v neposlední řadě sem spadá vokál démonky Alexandry Orlové aka Lady Owl. Lépe řečeno vokály, protože tato "křehká" dívenka zvládá rovnou tři polohy, konkrétně growling, řev a čistý zpěv, přičemž mezi nimi přeskakuje s ladností zkušené horské antilopy. Alexandra je zároveň tím, co odlišuje partu Pokerface od širé konkurence, samozřejmě hned vedle thrashově dokonale vypointovaných vyhrávek, motivů a pasáží.
Právě těmi je totiž novinka Rusů doslova narvaná, každá z desítky skladeb uchu vyloženě lahodí, některé ale přece jenom stojí o něco výš, než ostatní. Do této mistrovské kategorie bezesporu patří úvodní náser „The Bone Reaper“, ve kterém na sebe hudebníci staví jeden strhující riff za druhým jako domino, instrumentální destičky se postupně porážejí, až nakonec vytvoří obraz podmanivé thrashové mandaly. Dechberoucí žánrové obrazy namaluje také položka „Play Or Die“, stejně jako kusy „Straight Flash“ a „Bow! Run! Scream“, v nichž se k tónům dostanou i líbivé melodické momentky. A nakonec by nebylo radno zapomenout na štych „Cry. Pray. Die.“, kde se po nezbytném nájezdu vylijí mohutné kytarové vlny, na kterých – díky parádně našlapaným frázím - surfuje Alexandra jako největší sportovní bohyně. Kdybychom naopak měli najít nejslabší místo nahrávky, musíme paradoxně vybrat titulní song, který jako doping použil známé punkové motivy. Jde ale o pouhý detail, jenž nemůže zastínit skutečnost, že druhá studiovka Pokerface vyšvihla tuhle partu rovnou mezi přední žánrové představitele.
|
