Němečtí InfiNight vloni oslavili patnáctiletku své existence a závěr roku se svým příznivcům pokusili osladit prostřednictvím malého dárku – krátkometrážního nosiče s lakonickým názvem „Fifteen“. Kapela, která by se zjevně ráda někdy postavila do jedné řady s Iced Earth, jej pojala skutečně jako záležitost ryze pro své věrné, která v dnešní době hudebního přetlaku těžko osloví někoho mimo tento okruh. Deska totiž nabízí předělávku jedné z nejstarších skladeb kapely, akustickou předělávku jedné o něco mladší skladby, výpůjčku od kolegů Hellowed a jednu novinku.
Důvod toho, proč kapela sáhla při návratu do své vlastní historie po skladbě „Goodbye II (This Cruel World)“, která se objevila již na demu z roku 2003, na EP z roku 2004 i na debutovém albu „Sea Of Knowledge“ z roku následujícího, je celkem jednoduchý. Píseň je velmi plastická, tvárná a variabilní, s velmi silnou instrumentální pasáží, jasně deklarující, proč přirovnávání k Iced Earth není od věci. Stejně tak akustick8 verze „Here To Conquer“ (originální verze se objevila na druhém albu „Like Puppets“ v roce 2011) vypovídá o tom, že kluci mají písničkářství v krvi a že umí napsat chytlavě pohodové (v tom správném kabátku) melodie. Výpůjčka od Hellowed představí Infinight v hutnější a důraznější podobě – sekané riffy, napětí, setrvalá agresivita, šikovná gradace ve zpěvném refrénu a velmi poveden0 kytarové sólo, křiklounovi Martinu Kleinovi sluší užívání různých poloh i výrazů, vydařený je i náběh na chorál. Jediná novinka na albu, skladba „Through The Endless Night“, pak naváže tam, kde kluci skončili před dvěma lety na svém dosud posledním albu „Apex Predator“. Dlouhý instrumentální rozjezd neztrácí náboj a atmosféru, nenápadnou tajemnost rozežene Kleinovo zajetí do výšek, klokotající rytmika udrží po celou píseň napětí a nejlepší na tom celém je, že byť se InfiNight drží celou dobu jednoho základního motivu, neztratí nic z přitažlivosti.
Inu, popřejme kapele dodatečně všechno nejlepší k patnáctinám, držme jim palce, aby i další léta vydržela bez jakékoliv změny v sestavě a berme tuhle desku čistě jako snahu udělat skalním radost. Příjemná dvacetiminutovka, která nic zásadního o kapele nevypoví, posluchačům mimo uvedený okruh nic podstatného nepřinese a tak jen může zkrátit čekání na následovníka vydařeného alba „Apex Predator“
|
