Budete-li hledat kořeny (alespoň personální), ze kterých vyrůstají pražští Voice Of Instinct, snadno dopujete k dnes již neexistující power metalové (preventivně podotýkám, že to je naposledy, kdy v souvislosti s Voice Of Instinct zazní pojem „metal“) partě Lammoth. Po jejím rozpadu zpěvačka Hanka Plesná a bubeník Filip Kittnar sjednotili příjmení na Kittnarovi, přibrali do party kytaristu Petra Kotála a basáka Lukáše Hrachovce a propracovali se k vydání alba „Independent“, k jehož poslechu se pro mě největším lákadlem stal komentář vrchní hlavy Voice Of Instinct, autorky hudby, zpěvačky a klávesandy Hanky Kittnarové – „Independent“ je produktem přístupu, když se člověk cítí svobodně a nezávisle…“
Jedinou zprávou (pro fanoušky Lammoth) o „Independent“, která nemusí být úplně optimistická, je konstatování, že hledat hudební vazby na bývalé působiště Hanky a Filipa je víceméně zbytečné. Voice Of Innocence totiž dávají přednost přehlednosti, přirozenosti, nekomplikovanosti, lehoučké melodičnosti. Jejich soft-rock je jasně stavěný tak, aby Hanka měla maximum prostoru pro svůj nástroj (v různých zabarveních, od pseudo-eletroniky až ke klasickému klavíru, jenž k výrazu Voice Of Instinct naprosto dokonale sedne) i hlas, který díky tomu, jak zní civilně, přirozeně a uvolněně, je velice přitažlivý. Nicméně zásluhou toho, že pánská část ansámblu zdaleka nehraje druhé housle, ale šikovně Hance sekunduje, je možné krásu alba hledat nejen v melodiích (jako nejbližší přirovnání se nabízí projasněná Calathea) a procítěně uvolněnému zpěvu, ale i v instrumentálních detailech (za všechny si dovolím zdůraznit především dramatickou basu v akční „Useless“).
Z předchozích řádků by mělo být zřejmé, že nálada skladeb se odvíjí od toho, kam Hanka zrovna směřuje své pocity. A možná proto, že rocková přívětivost a hebkost se na desce objevuje (a spolehlivě funguje) velice často, jsou nejvýraznějšími body kolekce ty písně, které se téhle podobě vyhýbají. Nejsilnějším kontrastem k ostatnímu dění je dokonalá rozšafně poťouchlá a pitvořivá šantánovka „Let Me Go“ se swingovým ocáskem, stejně tak jako již zmíněná „Useless“, která v sametově hladivé skládance působí až elegantně jedovatě a řezavě, byť k tomuto pocitu Voice Of Instinct nepotřebují kdovíjak nabroušené kytary, z těch klidnějších kousků pak stojí za to vyzdvihnout zejména „Voice Of Instinct“, která díky trvale stupňovanému napětí (a to i v pasáži s minimem prostředků, tedy piánem a zpěvem) a smyslné eleganci zní velmi dospěle.
„Independent“ je jemně rocková deska, která spolehlivě rozjasní náladu, ta zmiňovaná svoboda a nezávislost (které se zde slévají do pojmu radost) je hmatatelná. Příjemně nepodbízivé album, u kterého máte pocit, že takováhle muzika prostě přichází na svět přirozeně a úplně sama od sebe.
|
