To, co začali španělští Vhäldemar vyprávět po čtyřleté studiové pauze letos v květnu, to dopověděli právě nyní. Jejich novinkové album „Against All Kings“ se nese přesně v tom duchu, jako nejen letos vydané EP „Old King`s Visions“, ale vlastně i předchozí tvorba kapely. Pro příznivce melodií a rychlosti jsou tak tihle španělští ptáčci jasnou sázkou na jistotu. Trochu jim lze zazlívat fakt, že z jedenácti položkového „Against All Kings“ byly tři ultrarychlé střely (navíc i jedno poetické intro) vypáleny již v květnu, takže příznivec kapely může mít víc než čtvrtinu alba pod kůží ještě před spuštěním novinky, nicméně tento moment alespoň částečně ospravedlňuje kombinace faktů, že jednak jakékoliv překvapení od Vhäldemar by mohl očekávat jen naprostý neználek a jednak zbývajících šest čerstvých skladeb (pomíjím závěrečný piánový dýchánek na zklidnění extrémně rozbouřeného adrenalinu „Titans In D Minor“) má přesně tu živelně strhující energii, na které je tvorba Vhäldemar postavena.
„Heavy metal is the law“ halekají Vhäldemar v úvodní „Metalizer“. Tímto postulátem je páté album Vhäldemar plně charakterizováno a pětici muzikantů můžete stoprocentně věřit, že právě tenhle zákon je pro ně tím nejvyšším. To, že se přitom občas vezou na zádech Accept, potažmo U.D.O. (třeba právě úvodní „Metalizer“), že jim není proti srsti tvářit se optimisticky vychechtaně jako Freedom Call, hrající nějaký cover právě od solingenských úderníků („Eye For An Eye“), či to, že by se rádi zavrtěli na osobním trůnu strýčka Joeyho DeMaya (již známá „I Will Stand Forever“) nepřekvapí. To, že jejich muzika je plná léty prověřených klišé, také ne. Přímočarý, agresivní, melodický, úderný heavy-power metal, natlakovaný živelnou energií přímo zhmotňuje osmdesátá a devadesátá léta, stylově dokonale nakřáplému vokálu Carlose Escudera nejde odolat, rychlost a zase rychlost a k tomu melodie (a opět hledejte kolegy jako již v květnu zmíněné Helloween, Nocturnal Rites, Freternia…) v podání Vhäldemar prostě žijí a pulsují.
A na další zmírnění úvodního stesku lze ještě dodat, že klasické pecky jako „Metalizer“, „Rebel Mind“, či „The Last To Die“ (do které Vhäldemar prostřednictvím dětského pláče pustí trochu odlišné atmosféry a díky výrazné baskytaře podtrhnou čistotu a čitelnost zvuku nahrávky) se kvalitativně vyrovnají největšímu taháku z EP (tedy již pátému dílu Starých králových vizí), z čehož jasně vyplývá, že tahle jízda na střele nadupaně frčí bez jakéhokoliv zádrhelu.
Vida, jak svěže může znít léty prověřený hudební základ. Staromilci, neváhejte ani minutu, Vhäldemar jsou na novince k sežrání!
|
