Když vyjmenujete jako své inspirace kapely Dream Theater, Guns N` Roses, Megadeth, Led Zeppelin, Pain Of Salvation, Rammstein, Faith No More, Rage Against The Machine a budete tvrdit, že se snažíte o syntézu jejich vlivů, nebude těžké vytušit, že výsledný produkt nebude ideální kulisou pro nedělní čaje. Francouzští progresivci Superscream se skutečně nebojí hudební rozmanitosti a s grifem zkušeného alchymisty míchají svůj lektvar velmi osobitě a neotřele. Je pochopitelné, že v některých momentech je jejich hudba velmi těžko uchopitelná a nadmíru intenzivní nejen v nápadech, ale i díky sytému, hrubému, pichlavému a často provokativní zvuku, takže v podstatě není možné se jejich vytrvalému ataku vyhnout a na ploše více než padesáti minut není moc míst, kde by si posluchač mohl od záplavy pocitů v poměrně hrubém kabátě aspoň na chvíli odpočinout (obzvlášť, když na rozdíl od řady kolegů progresivců Superscream již před lety odstavili na druhou kolej klávesy, které na aktuálním albu sice ještě decentně využívají, ale už jen prostřednictvím hostů). Nicméně Superscream se svými nápady zacházejí tak obratně, že k nějakému vyhýbání či odpočinkům v podstatě není důvod.
Jako určité vodítko lze využít německé Lanfear (Francouzi však mají podstatně hrubší, jedovatější výraz a větší stylovou nespoutanost). I Superscream mohou nabídnout obrovskou sílu v detailech a strhujících individuálních výkonech, osobitě zabarvený a velmi pružný hlas zpěváka Erica Paricheho, vyhrocené kytarové přestřelky a naháněčky dvou kytar, stejně jako hutné a drásavé riffování, ale i nevtíravé melodie, díky kterým ta hrubost přece jen občas ustoupí do pozadí, a pak můžete žasnout, jak snadno splavná může hudba Superscream být. O tom, jak bohatý a rozmanitý svět parta z Normandie nabízí, svědčí fakt, že zcela kompaktně vedle sebe stojí přímočaře dramatická a ostrá riffovka „Evil Cream“ s alarmovitě plíživým a postupně se vyhrocujícím zpěvem, nejbarevnější položka titulní „The Engine Cries „Superscreamrise“, která v proplétání melodie a agresivity vyústí až do jazzového zvratu, až goticky potemnělá melodie „Pandora“ s hodně výhružnou náladou, emotivní prací s hlasem i testosteronovým chropotem, nervní a zběsilá „Velvet Cigarette“, nejvýraznější erupce emocí „Your Necklace Of Bites“, houpavá „Ways Out“, ve které se potkává jazz, etnická hudba i živé kytarové sólování, poťouchlá „Where`s My Mom?“ s výraznou basou, až do zblbnutí opakovaným protivným motivem a složitou instrumentální pasáží, opět šťouchající do jazzu, uštěkaná nervózní adrenalinovka „Metal Builders“, která po sklouznutí do melodičnosti funguje jako dokonalá ukázka kontrastů v tvorbě Superscream, či přemýšlivé finále „Insane God“ s až rockovým písničkářstvím, klouzající do klenutého refrénu a pochopitelně s nezbytnou vyhrocenou pasáží.
Ačkoliv „The Engine Cries“ leželo od nahrání dva roky v šupleti, neztratilo nic na své aktuálnosti. To nejzásadnější na téhle nahrávce je skutečnost, že nemáte pocit, že by Superscream cokoliv spojovali a proplétali násilím, ona jim ta jejich neomezená pestrost do sebe spolehlivě zapadá a působí naprosto kompaktně. Prokouknout tohle album není otázkou několika málo poslechů a dostat jej pod kůži taky chvíli může trvat, ale jste-li příznivci složitějších struktur, které mají hloubku, děj, hutnost a pocitovost, jste na velmi dobré adrese.
|
