Kdyby v muzice platilo to, co obvykle platí v hokeji, tedy, že když v první třetině v podstatě smetete svého soupeře z povrchu zemského a co střela, to parádní gól, tak máte v kapse jasné vítězství, byli by italští Elvenking zásluhou alba „Secrets Of The Magick Grimoire“ naprostí mistři světa. Elfové se na svém devátém albu vezou na vítězně vlně, a proto nic nemění (tedy kromě obsazení bubenického postu, kam se usadil Damnův parťák z Hell In The Club Marco Lanciotti) z postupů a nálad tři roky starého alba „The Pagan Manifesto“. Včetně naprosto devastujícího nástupu i včetně určitého poklesu tlaku (možná o něco málo silnějšího, než před třemi lety), u kterého si opět můžete lámat hlavu, jestli je způsoben tím, že předchozí skladby jsou tak neskonale strhující nebo tím, že adrenalinová muzika Eflů je natolik návyková, že sklouznutí do atmosféričtějších a lehce komplikovanějších struktur působí samo o sobě kontraproduktivně.
Základní body, na kterých stojí aktuální úspěch Elvenking, je především osobitě charismatický zpěv Damny, který jednak začíná patřit k nezaměnitelným metalovým hlasům, jednak se naprosto dokonale přizpůsobuje náladám písní, nadýchaně dynamické sbory a silné melodické nápady. Elvenking se už dávno posunuli od folku k power metalu a byť na lidové motivy nezapomínají, na aktuální desce další z jejich typických poznávacích znamení, tedy housle, jsou sice nezanedbatelnou položkou, ale zdaleka již nehrají kdovíjak zásadní roli. A je docela zvláštní, že toto tvrzení se týká především té již zmíněné první třetiny alba.
V ní Elvenking vlétnou na posluchače naprosto zběsilým způsobem a jedou na totálně živočišný adrenalin. Doplňte u toho detailní propracovanost, v úvodní „Invoking The Woodland Spirit“ trochu orchestrálna, vrcholícího v melodické explozi, u „Draugen`s Maelstorm“ trochu větší sázku na vzdušnou melodičnost, chytlavý kytarový motiv a gradující refrén, v „The One We Shall Follow“ skočně laškovnou folkovinu, natlakovanou údernost, heroičnost a lehkou pompu, či fascinující dialog chorálových sborů a sólového zpěvu, v „The Horned Ghost and The Sorcerer“ trochu houslového popichování a chytrý mix folku a power metalu, a máte Elvenking ve vrcholné formě.
Určitý zlom přijde v „Grain Of Truth“, které (a nejen jí) ohromně sluší hostovské agresivní vokální přitvrzení (se kterým na desce vypomáhají Angus Norder a Snowy Shaw), nicméně se zvolněním Elvenking krapet zobyčejní a sázka na atmosféru zdaleka tolik nestrhne, což platí i pro nadýchanou špetku romantiky a spektakulárně pompézní refrén v „The Wolves Will Be Howling Your Name“. Tenhle vnitřní boj pak vyvrcholí v „The Voynich Manuscript“, ve kterém se Elvenking propracují až k jakési nervně chaotické nepřehlednosti. Na druhé straně, určitě není na škodu, že ve velmi konzistentní nahrávce se Elvenking neupínají jen na jeden výraz a mění jej natolik dostatečně, aby zůstali zajímaví a přitažliví po celou dobu opět poměrně dlouhého alba, u kterého nešlápnete vedle, protáhnete-li se jej o bonusové položky. Je sice pravdou, že ty pochopitelně nezastíní mistrovskou formu kapely z první části alba, ale ani bych neměl potřebu mluvit o těchto skladbách jako o „pouhých bonusech“.
Co dodat jiného, než po kotlíkářsky zařvat: „Umí!“ Je radost odhalovat tajemství téhle tajemné knihy kouzel.
|
