Některá alba jsou dopředu dlouho avizována a výsledek stejně nestojí za moc. Občas se ale stane pravý opak, jako v případě projektu Exos, o němž skoro nikdo nevěděl, o to překvapivěji působí parádní obsah jeho debutu „Time For A Change“. Za vším přitom nestojí jen tak někdo, jde totiž o práci Jense Fabera z německých Dawn Of Destiny. Tento zajímavý chlapík se rozhodl, že by bylo škoda zahodit skladby, které se nevešly na desky jeho domovského spolku, k tomu složil pár nových kousků a protože se nehodlal držet při zemi, na pěvecký post pozval plejádu skvělých powermetalových vokalistů.
O to více je zarážející minimální promo, které se k tomuto projektu váže. Pár drobných zmínek je v němčině, o nějakém konkrétnějším uvedení do situace nemůže být ani řeč. Přitom zde figurují jména jako Tommy Johansson (ReinXeed), Jonas Heidgert (Dragonland), Piet Sielck (Iron Savior), Siegfried Samer (Dragony) nebo (samozřejmě) Fabio Lione. Nejdůležitější ovšem je, že se stran kvality pohybujeme ve velmi vysokých hudebních patrech, Jens totiž dokázal přijít s mimořádně chytlavým materiálem, který doslova řve po široké pozornosti. Na druhou stranu, když se nad tím člověk zamyslí, vlastně to celé dává smysl. Poslední řadovky Dawn Of Destiny tíhly čím dál více k temnějšímu vyznění, kvůli čemuž byly nuceny ustoupit do pozadí skladby s jednoznačnou melodickou integritou. Já osobně jsem tento stav nesl s nelibostí, jelikož ony progem nezatížené položky vždy patřily mezi výstavní kousky kapely, když Faber při jejich komponování dlouhodobě prokazoval výjimečný cit pro psaní atraktivních, mnohdy vyloženě hitových linek. Smutek ale již není na místě, dané písně totiž našly svůj prostor, a to právě na tomto jakoby odnikud se vynořivším albu.
Album „Time For A Change“ by se dalo ve zkratce označit jako přehlídka ultra-chytlavých refrénů. Jens nic zbytečně nekomplikoval a většinu skladeb postavil právě tak, aby vynikla jejich ústřední část. Kolikrát uběhne jen pár vteřin a už slyšíme refrén, jako v případě úvodní kompozice „Fanatics“, která na šlapavých rytmech hrdě vystavuje melodicky pevně načepýřená chorusová brka. Už v tu chvíli je evidentní, že se zde bude odehrávat něco ojedinělého, což navazující obsah nahrávky jenom potvrdí, v případě titulní skladby dokonce v nejlepším možném stylu. Speedmetal jako křen, s extra vtahujícím drajvem a blahodárnou dávkou vzdušných harmonií, které svůj nejchytlavější zenit najdou – kde jinde, než – v čarokrásném refrénu. Jens k nazpívání této perly pozval Jonase Heidgerta, což byl mistrovský tah, Jonasovo hrdlo je pro obdobné písně jako stvořené a dokonale rezonuje s rychlo-oslavnými tóny. Třešní na tomto chutném dortu je důvtipně hravé sólové trylkování, stejně jako závěrečná fáze, kde refrén při vícehlasné podpoře vystoupí ještě o tóninu výš, čímž je melodikův orgasmus finálně dokonán.
Debut projektu Exos každopádně není zrovna krátký, dohromady na něm nalezneme patnáct položek, které zaberou bezmála hodinovou stopáž. A je pravda, že ne úplně všechny písně vyšly na výbornou, přičemž černý Petr padá na hlavně na kusy, v nichž se Faber pokouší o temnější náladu, mnohdy i za pomoci progových a thrashových prvků či orientálních motivů. Nejméně lákavě v tomto ohledu dopadly skladby „Be The One You´ve Never Been“ a „Into The Mirror“, ve kterých zároveň absentují dobré refrény a zábava je najednou o poznání menší.
Někde v půli cesty zůstává dvojice „Hell Where You Least Expect It“ a „All The Evil Must Die“, zbytek songů – a že jich je pořád dost – nicméně kráčí ve výše popsané a náramně vtahující strategii chytlavých linek a maximálně zpěvných refrénů.
Arabsky vykrouceným úvodem pohrozí i kus „Fly Away“, brzy však přejde k pozitivnímu tónu a hned se zařadí mezi vrcholy celého alba. Ono by taky píseň, ve které zpívá skvostný výškař Tommy Johansson, jen těžko mohly tížit nějaké hutné groovy riffy. Stejně dobře si vede také další dvojice kompozic, v nichž se představí blonďatý lídr ReinXeed („As Heaven Died“ a „For Once In My Life“). Mezi písně, které svými refrény vyloženě strhávají, patří „One Way Street“ s Markem Lemlerem (Infinite Horizon), „Still Alive“ se Siegfriedem Samerem (tato skladba by se ostatně parádně vyjímala i v Samerových Dragony), „Read My Words“ s Pietem Sielckem a „Final Way Home“, ve které zpívá méně známý Johny La Bomba (Gloryful). A k vrcholným momentům můžeme v klidu zařadit rovněž dvojici závěrečných písní, jež tvoří druhý (víceméně) speedmetalový příspěvek „Helping Hand“ (opět Samer) a vkusně přilnavá balada „Time“ s italským kralevicem Fabio Lionem.
Album „Time For A Change“ zkrátka působí jako zjevení. Není úplně dokonalé, chybí mu náležitý marketingový ohled, divně působí i samotný název kapely, nabízí ovšem velké množství písní, které musí být pro melodicky zaměřené posluchače splněným snem. V nejlepších okamžicích se dílo Jense Fabere (jenž si mimochodem dokázal obstarat kytaru, klávesy i baskytaru, pouze s obsluhou bicích mu vypomohl kolega z Dawn Of Destiny, Philipp Bock) v pohodě vyrovná nejlepším metalovým operám, jako je Avantasia a Aldaria (jakkoli debut projektu Exos nelze do této subžánrové kolonky úplně zařadit, neb nejde o koncepční dílo). Tuhle desku si zkrátka nemůže nechat ujít nikdo, kdo dočetl až na závěr této recenze.
|
