Ke křížku přicházíš, tvá chvíle, ruce pálí, nad svícen zavěsíš obereg slovanský…
Folk metal v té nejryzejší podobě? Pohořeličtí Obereg svoji tvorbu charakterizují tvrzením, že se v ní odráží prastaré melodie a moudrost našich slovanských předků, skloubené s moderním zvukem metalu. Jejich aktuálně vydané debutové (na kontě mají i dva roky staré EP „Slované“) album s přiléhavým názvem „Po stopách předků“ je plně v duchu tohoto vyjádření možné chápat jako oslavu slovanské historie, a to nejen po stránce hudební, ale pochopitelně i textové. Vzhledem k tomu, že těch zdrojů, ze kterých vychází současná folk-metalová scéna, je celá řada, je třeba hned na úvod zdůraznit fakt, že Obereg staví na nekomplikovaných, velmi přehledných, snadno odhadnutelných, leckdy až rytmicky říkankovitých melodiích (což ovšem není v sebemenším rozporu s výše vyřčeným), textech, věnovaných slovanské tématice, čistém a vypravěčsky měkkém hlasu Víti Kornhäusera, a kontrastu poetické flétny a říznější (byť nečekejte žádné agresivní ataky) metalové ekipy.
Fakt je ten (a v těch momentech jsou Obereg nejsilnější), že v jednoduchosti bývá velká síla. Takže když do těch svých maximálně přehledných melodíí Obereg naprosto nenásilně a přirozeně propašují nadýchanou hymničnost, kterou okoření špetkou heroičnosti, tak jako v případě „Bojovníků“, případně poetičností a výpravností tak jako ve skvěle vygradovaném „Poselství“ s mrazivým mottem „Pro jedny jsou katy, pro druhé jsou svatí…“, jsou naprosto neodolatelní. Že se bude hodně sázet na atmosféru je zjevné už ze samotného „Intra“, sem tam můžete narazit na přitažlivé melodické nápady (byť samozřejmě ve zcela jiném kabátu) v duchu Cruel (potažmo Cruel Barbarian), jako třeba v „Daarie“, či v "Podzemní řece". Punc určité výjimečnosti na folk-metalové scéně mohou mít Obereg díky tomu, že jejich spojení lidově hladivé a metalově agresivní složky je natolik vyvážené (no, ta agresivita je spíš o půl krok v pozadí), že příznivcům „tradičnějších“ forem folk-metalu může připadat „Po stopách předků“ jako poměrně krotké album (na druhé straně, klasický bezelektrický kotlíkář by mohl klidně žehrat na příliš ostré postupy), v té výpravnosti občas mohou za uši zatáhnout i určité textové zkratky, podřizující text vyprávěnému příběhu.
Finální pocit (neb o pocity tady jde především)? Velice příjemná deska, která, byť postavená na jednoduchosti, se jen tak snadno neošoupá. Přirozeně zpěvná melodická muzika, upřímnost a nenásilně jemné brnkání na strunu národní hrdosti a úcty k naší historii.
Sláva našim bojovníkům, sláva našim válečníkům…
|
