Hudební svět potřebuje svěžest a to je to, co my nabízíme, tvrdí o sobě polská kapela Plethora. Pokud ve vás tohle vyjádření probouzí myšlenky na nějaké extra moderní kulišárny, zapomeňte na to. Plethora si vystačí se základem, položeným již někdy v metalovém dávnověku, při kterém však nemá potřebu držet se ortodoxních kompozičních postupů (škatulkovací nápovědu, ve které se objevuje pojem „progresivní“, berte s rezervou, Plethora svoji hudbu zbytečně nekomplikuje, ta progresivnost se týká spíš občasných zvratů, které však nijak nenarušují chytlavou splavnost skladeb), s velice čerstvým a soudobým soundem, s obrovskou porcí adrenalinové agresivity a hráčské šikovnosti.
Největší výhodou kapely je skutečnost, že má ohromný tah na bránu jako celek, ale přitom téměř v každé skladbě vytáhne žolíka v podobě vytříbeného individuálního umění a jedno, jestli se jedná o pestré a dynamické bicí Mateusze Gawrona, šikovné sólové štrikování či vzájemné naháněčky kytaristů Damiana Mikulskiho a Krystiana Przybylskiho a nebo (a to především) až gymnasticky pružný, a smyslně agresivní hlas Adky Niksińské. Doplňte k tomu nespoutanou a strhující energii v rychlých (občas ultrarychlých) palbách, emotivní přesvědčivost v pomalejších momentech, zajímavé texty i vytříbenou kompoziční obratnost, která sice není všudypřítomná (a to je v podstatě jediný důvod toho, proč není úplně na místě ohánět se rovnou superlativy, pár písní přece jen tak nějak nenápadně propluje), ale kousků, kdy Plethora dokáže své skladby vygradovat, zdramatizovat a naplno prožít, je dost na to, abyste měli k albu „Age Of Changes“ důvod kdykoliv se vracet. Jako třeba v kousavé a akční „Ged“ s výborným melodickým akčním riffem i divokým sólováním (pokud jsem v chvále individuálních schopností nezmínil basáka Sebastiana Szarapowa, tak třeba právě v téhle skladbě je díky čistému a ostrému zvuku jasně slyšet, že nijak za svými kolegy nezaostává), excelentním Adčiným šplháním z hloubky až k pronikavým výškám, atmosférickým refrénem, ve kterém zpěvačce krátce a vydařeně sekunduje hrubý chropot, potemnělým atmosférickým zvolněním a vydařeným stupňováním napětí, v úvodní „Battlefield“, s pro dnešní dobu hodně kontroverzním námětem (mnohé napoví pasáž, kde do té doby nespoutaná Adka étericky poletuje v arabském motivu) a výrazným melodickým motivem, či třeba v hrubé a ke kořenům heavy metalu se hlásící „Faith“, kde ta Adčina práce s hlasem dá asi nejvýrazněji (a zdaleka ne naposledy) vzpomenout na dravost a živelnost Dorotky Pesch ještě v dobách u Warlock.
Velmi silný debut. Hudební svět potřebuje svěžest a na albu „Age Of Changes“ je jí víc než dostatek. Nebudu tvrdit, že s Plethorou a jejich prvotinou přichází nějaká doba změn. Ani to není potřeba, ono úplně stačí, když do svojí tvorby nacpete ekrazit a dobré melodické nápady. Pak je výsledek strhující, tak jako v tomto případě.
|
