 Na české scéně se v posledních několika letech začíná blýskat na lepší časy. Nechci tvrdit, že by se u nás vždycky nehrála kvalitní hudba, ale globální úroveň jde neustále vzhůru směrem ke kvalitě a hudebně dobrá CD přestávají být konečně poznamenávána stigmatem „českého“ soundu. Komplet „Moon 2002 - Nocturnal Breed“ od Six Degrees Of Separation je pro mě příjemným překvapením - o to víc, že jsem s tímto CD, pamatuji-li se, již přišel před nějakou dobou do letmého kontaktu, avšak nevěnoval jsem mu tehdy bůhví proč adekvátní pozornost. Napravil jsem to tedy na „druhý pokus“ a popravdě teď nevím, co bych tomuto dílku měl vyloženě vyčíst.
Vzhledem k tomu, že se „Nocturnal Breed“ nahrávalo v renomovaném domácím studiu Shaark, je už automaticky takřka samozřejmostí profesionální zvuková podoba. Po ani ne minutovém rozjezdu „Invitation“ (speedaři mohou zůstat v klidu, nejedná se o třetí pokračování „tykvičkové“ ságy „Keeper Of The Seven Keys“ :-) následuje dobře šlapající hitovka „Prayer“ (nejsignifikantněji působící moment desky), která hlásá nadevší pochyby, že má spolek nesporné vlohy pro práci s melodii a důvtipnou gradaci. Teoreticky by si však kapela mohla rozkreslit na notový papír kdoví co, ale nebylo by to nic platné bez odpovídajícího instrumentálního potenciálu v rukách účinkujících, jež je pro jejich potřeby víc než dostatečný. „Prayer“ táhne vpřed chytlavá kytarová melodie, vprostřed se nalézá deklamovaná vložka jakoby s kostelním chórem v pozadí. Ale aby to nevypadalo, že prvním válem se invence poroučí do vytracena – věřte, není tomu tak. Nedá se říct, že by byl na dílku vyloženě slabý kus. Oproti rychlejším pasážím album nabízí i uvolněnější atmosférické momenty jako například ve čtvrté „Nightbreath“. V kompozicích, ve kterých zazní hlas sličné pěvkyně Magdy („Dream And Reality“, „Seeds Of Evil“ „Nameless Forever“, „On Wings Of Long Slow Dreams“…), se posunuje hudba Six Degrees zas do trochu jiných nálad. Slečna se však už v současné sestavě nenachází, škoda.
S.D.O.S. sami sebe řadí do doom metalu, ale vokalista Radek nepoužívá brutální polohy hlasu, jedná se spíše o vypjatý melodický zpěv. To dělá vyznění kompletu tak nějak více „rockovějším“. Klávesy jako takové mají spíše dekorující funkci, než že by byly určujícím nástrojem. Šestá „Moon And Lust“ začíná skutečně hezkým a velmi vkusně pojatým klavírem, následné „retrospektivní“ nazvučení keyboardů ve slokách mi netuším proč vzdáleně připomnělo klapky Larse z Borknagar respektive Solefald. Po z alba nejodpíchnutější dvouapůlminutové “We Shall Start The Fire“ přichází závěr desky ve formě tracku „Across The Unseen Border“, není to regulerní skladba – jedná se o dvouminutové vyprávění a je nad půlnoční měsíc zřejmé, že si asi ledaskdo při monologu „vypravěče“ a hlavně jeho odchodu, který je doprovázen následným zavrzáním dveří, nostalgicky vzpomene na stařičké rootovské „Zjevení“. Ale to už zase odbočuji. Abychom si to stručně shrnuli jednou větou, Six Degrees Of Separation se tímto počinem jednoznačně zařadili mezi naše nadprůměrné metalové spolky. Jsem zvědav na další kotouček.
|
