Přiznám se, že ještě před několika týdny mi jméno této kapely neříkalo nic. Ano, je to tak, a dnes, po bližším seznámení se s EToS, zjišťuji, o co že jsem to vlastně byl celou tu minulou dobu ochuzen. Finská kapela, která se zformovala roku 1994 v malém severském městečku, nastoupila cestu melodického deathmetalu a do roku 2001 vydala čtyři alba. Po posledním albu, s názvem A Virgin and a Whore se však kapela odmlčela, oficiálně údajně kvůli „totálně jiným“ aktivitám. Ať je to jak je to, comeback přišel roku 2005, kapela začala opět koncertovat, v dubnu 2006 pak spatřilo světlo světa album s názvem Before the Bleeding Sun a je zjevné, že kapela přestávku v činnosti kromě „jiných aktivit“ využila i k nastřádání nějakých těch myšlenek, nápadů a hlavně k přípravě alba. Je faktem, že z prapůvodní sestavy kapely prakticky nezbyl kámen na kameni, kromě zpěváka a zároveň basisty Alttiho Veteläinena. Altti si navíc ke zpěvu přizval hostující sličnou Miriam Renvåg.
A cože nám to tato smečka servíruje do našich sluchovodů a dále pak do mozkových buněk? Jak již bylo řečeno, melodický death metal, opepřený velmi hlubokými a působivými texty, rychlostí a někdy i agresivitou, která, skoro bych řekl, však vždy, po brutálním nástupu a krátkém masírování ustoupí a nechá se převálcovat poselstvím textů, které jsou v těch nejvíc vygradovaných pasážích songů zpívány tajemně-mystickým hlasem Miriam…Připojme k tomu čistě kvalitní melodickou linii songů, podpořenou sólovou kytarou a máme parádní metalovou hudbu, za kterou by se nemuseli stydět ani takoví Arch Enemy, které mi EToS tak trochu připomíná. Není na albu riff, poloha či pasáž, která by se opakovala. Každá píseň je jedinečná a skvostná zároveň, zajisté však žádný z těchto originálů nevyčnívá. Propracovanost je slyšet vlastně neustále. Vše je tam, kde má být. Mistři z kapely si zatraceně dali záležet na obsažení jednotlivých složek, basy, kytary, zpěvu Miriam, lehkého growlu Alttiho, kláves a rytmu...Dokázali celé album doslova zkomponovat, poskládat střípek po střípku tak, aby jste se při poslechu ani v jednom okamžiku nenudili a abyste neustále očekávali co váš čeká v dalších sekundách. Sekunda po sekundě, song za songem, celé album, jakoby graduje.
Úvodní píseň, Sweet Lillith of My Dreams je vydařená rychlá vypalovačka, taková klasika žánru s pěkným growlíkem, sólíčkem a živým tempem. Další, Another Me, se nese v podobném duchu, ačkoliv zde již je slyšet zajímavější text – jak napovídá samotný název songu. První silnější úder album zasadí s třetím songem Red Dawn Rising, kde je poprvé použito čistého hlasu Miriam. Také je to jeden ze songů, u kterého jsem slyšel prakticky doomový feeling. Zajímavé, ale to bude možná jen subjektivní pocit. Faktem však je, že totálním dnem to na tomto albu zapáchá poměrně často, jako třeba v jedné z dalších písní, Sinister Rain. Podle mne jedna z nejvydařenějších písní alba, ačkoliv jsou všechny vydařené. Píseň, která na začátku vypadá sice těžce, ale docela nevinně, vás nakonec - sežere a dostane. Postupně se zrychlující tempo, nastupující growling, záhy vystřídaný tajuplným hlasem zpěvačky, měnícím se v již docela zběsilý závod rytmických bubnů a sólové, melodické kytary. Velmi povedené, píseň zaútočí na vaše nejniternější já. Po jejím skončení následuje zjevně kapičku oddechová Lost Tune of Thunder. Album finišuje téměř devítiminutovým eposem Angeheart, Raveheart. Po dohrání alba si téměř jistě, trošičku klepajícími se prsty a s něčím zarytým do vašeho podvědomí, album pustíte hezky znovu od začátku do konce. Je to tam…
Opravdu death, ale jak jsem již naznačil, místy docela doom feeling, je zde velmi silný, podepřený kvalitními texty, pojednávajícími o tom špatném, co v nás je, a o úzké lávce mezi naším dobrem a zlem, o krvácejícím slunci, o našich podvědomých strážcích před naší bolestí, kterou nám způsobuje formující nás temný svět, o vzpírající se planetě a o našich virtuálních, od přirozených hodnot odtržených cílech…Jaj…je to moc, moc silné. A také velmi uvěřitelné, zarývající se někam hluboko…
Členům této kapely se to podařilo, cítím z alba upřímnost a líbí se mi. Jak se tady tak nějak neustále rozplývám, zapomněl bych zde zmínit chyby alba…jenže – ono jich moc není, snad jen délka 43 minut, bavilo by mě poslouchat tento styl i déle, ale to dá zvládnout. Jednotlivé skladby jsou poměrně dlouhé, zvuková kvalita nahrávky je vydařená, pochvalu zaslouží grafická úprava přebalu disku. Co dodat? hudebně, textově i poselstvím vydařené hudební album, beru a zařazuju na přední místa v mojí hudební sbírce. A vám doporučuji to samé.
|
