Vývoj se týká veškerého lidského počínání. Z některých podařených vývojových větví se stanou skvosty, ty nepodařené zapadnou, případně zcela zaniknou. A samozřejmě existuje něco jako standard, věci, které se drží zlaté střední cesty. O tom, po které z těchto cestiček vývoje se vydali holandští Within Temptation, pojednává tato recenze. Přichází nové album nazvané The Heart of Everything, v našich zemích vydané letos 12. března.
Představme si nové album v kontextu hudebního vývoje kapely. První počin, Enter, byl skvělým vstupem a vydařeným dílkem, které nadchlo především romantičností a zasněností. Náladotvornou hudbu kapela předvedla i na druhém albu Mother Earth, kde se pohádková poetika ukázala ve své propracovanější formě. Stále to však byli WT. Další album Silent Force znamenalo spíše odklon k popu a kytary se dostaly vlastně až na pozadí. S potěšením jsem zjistil, že nové album The Heart of Everything v tomto směru nezklamalo, opět je to vydařený a propracovaný gothic metal, v němž prim hrají riffy a melodie dle toho pravého receptu WT. Riffy však občas zavánějí dokonce až nu-metalovou směskou, ach jo. Sharon, řekl bych, předvádí zatím své nejlepší pěvecké vystoupení v historii kapely, její zpěv se prostě nádherně poslouchá a je i propracovanější než dříve. Od jemných líbivých poloh se bez problému dostane až k agresivnějšímu zpěvu. Zvuk celého alba je celkově velmi vydařený, takřka až dokonalý. Zasněnost, romantika a poetika je však pryč. Jistě, náladotvorný prvek je stále více než znatelný, ale nemohu si pomoci, ta opravdová mystická zasněnost, která mi tak u Enter učarovala, je prostě pryč, nebo ji nemohu bohužel nalézt. Navíc texty písní jakoby postrádaly invenci či nějaký originální prvek. Přeci jenom, songů, jejichž nosným prvkem textu je fráze ve volném překladu „otevři své oči“ či „mysl mám tak zmrazenou a nevím co s tím mám dělat“, jsme slyšeli již mnoho. Vezmu-li v úvahu tyto texty, připomínající spíše známá klišé, a takovou tu téměř umělou, slaďoučkou dokonalost, začne ve mně hlodat červ pochybnosti. Ano, v porovnání se Silent Force jde o návrat ke kytarám a kořenům, že by to tu však stále jaksi zavánělo popem a komercí? Odpovím si sám – je to tak…
Album začíná songem „The Howling“, kde hned holanďani dokážou, co umí. Podařené, ani ne tak rychlé, jako spíš rytmické dílko. Již v této písni si zpěv Sharon jednoduše zamilujete. V podobném duchu se nese i druhá skladba „What Have You Done“, která byla vydána jako singl těsně před samotným albem. Líbivý, trošičku přeslazený začátek se zde rychle změní v ukázku typického melodického metalu, který umí jen WT. Zpívá zde i hostující zpěvák Keith Caputo z US skupiny Life of Agony. Třetí skladba „Frozen“ je pomalou, dobře poslouchatelnou baladou. Tvrdost se snaží WT ukázat ve čtvrté „Our Solemn Hour“, a celkem se jim to i podařilo. Pátá a titulní „The Heart of Everything“ je skutečně podařenou skladbou, kde si rytmiky, kytar, perfektního zpěvu, melodií, a vyjímečně i té zasněnosti užijeme více než dost. Paráda. Bohužel, tato první polovina alba se ještě vyznačuje energií a dejme tomu osobitým projevem, druhá půlka alba, alespoň mě se tak zdá, již docela pokulhává. Songy druhé poloviny alba vůbec nejsou špatné, ztrácejí však na naléhavosti a jednoduše nezaujmou tak jako předchozí písně. Z této šedi vyčnívá snad jen „Final Destination“, kde si kytarista Robert Westerholt opravdu pořádně hrábl do strun.
Abych jen nekritizoval, „The Heart Of Everything“ je vcelku vydařeným dílem a kapela se na něm zcela jistě posunula dopředu. Obrovskou devizou je zpěv Sharon, výborná poslouchatelnost většiny songů i kvalita zpracování zvuku. Abych tedy odpověděl na otázku, položenou v úvodu recenze, kam se to nakonec Within Temptation ve svém vývoji dostali? Není to jednoduché a je to moc subjektivní. Osobně se mi nové album líbí a určitě ho s radostí zařadím do svého playlistu. Přesto bych řekl, že v té vývojové větvi představuje pouhý – produkt. Žádný skvost se nekoná a začíná převažovat až moc cílená líbivost, hraničící s kalkulem. Díky tomu, že tato kapela patří mezi mé oblíbené, je moje bodové hodnocení takové, jaké je. Ti, kteří nepatří mezi skalní příznivce, si mohou odečíst bod…
|
