Upozornění: V následujícím odstavci jsem se nechal unést. Je ryze subjektivní, s objektivním hodnocením nemá naprosto nic společného a navíc zavání hranicí jednoho z trestných činů proti lidskosti. Odpustit si jej ale nedokážu.
Ještě mám v živé paměti ten pocit, který mě přepadl po prvním poslechu desky „Křižáci“. Neskutečné rozčarování a znechucení. Klasický Murphyho zákon zafungoval naprosto dokonale. Čím víc se na něco těšíte, tím větší z toho bude zklamání. Mé znechucení neplynulo z hudební složky, která sice na kvalitu „Anděla“ nedosáhne, ale ještě pořád patří k tomu lepšímu, o co se v domácím metalu dá zavadit. Zato texty… „Křižáci“ jsou jedna z mála desek, kde jsem neskutečně litoval, že se mi do rukou nedostala verze ve svahilštině (i anglická verze se totiž dotýká stejného tématu), které by nebylo rozumět ni slovíčko. Dovolím si ocitovat údajná slova Ládi Křížka: „Deska „Křižáci“ má těžce křesťanský podtext. Nechtěl bych ve svých textech nabádat nikoho, aby chodil do kostela, aby věřil v Boha. Jde v nich spíš o to, že tímto způsobem můžu prezentovat volně a přirozeně křesťanství lidem, kteří k němu nikdy neměli vztah a kteří ho třeba najdou teď.“ Hm, nenašel jsem…, album „Křižáci“ mě díky své ideologii dost otrávilo a na dlouhou dobu se ocitlo v osobním vyhnanství. S odstupem patnácti let vás hned z kraje můžu uklidnit. Sílu hudby Kreysonu si i na téhle desce lze dokonale vychutnat, nezbude vám však, než se (chováte-li vše církví zavánějící ve stejné „úctě“ jako já) smířit se zvrácenostmi typu: „chvíli zůstaň a naslouchej, v dobrém i zlém zůstaň na kolenou, chvíli zůstaň a naslouchej, až zašeptáš tak odpusť nám“ , případně „zástupy duší přichází vylít k tobě pravdu svou, za boží odpuštění prosí, s tím jdou za tebou..“
Přitom to vůbec nezačíná špatně. Úvodní intro s chrámovou hudbou „Cesta ke svatému hrobu“ s ženským vokálem je velice působivé a povedené přivítání na téhle cestě křížové. Následující titulní skladba „Křižáci“ patří k tomu nejlepšímu, co lze na albu objevit. K monstróznímu intru dokonale kontrastuje velice ostrý riff, rozvláčná skladba vás pohltí svou zadumaností a narůstající intenzitou a do posledního tónu upřímnou důstojnou uvěřitelností. Co na téhle skladbě miluju je moment, kdy se Láďa ponoří do hloubky a zahučí svoje „táhnou na Jeruzalém..“ Mňam! U následující „Zákonem vládnou“ stále v povzdálí (hlavně v refrénu) slyším poštěkávající vypuštěné psy Radima Pařízka, Láďa opět vsadil (nejen při této skladbě) na vysoký zpěv, chytlavý refrén a vynikající schopnosti všech muzikantů. Změny na postech bubeníka a kytaristy nejsou nijak patrné, při doplňování sestavy za Roberta Vondrovice a Karla Adama sáhli Kreysoni opět po osvědčených persónách. Za bicí usedl Daniel Hafstein a druhé kytary se jako host ujal Libor Matějčík (ex-Vitacit, ex-Motorband, na albu uveden pod jménem pro větší přijatelnost v zahraničí Libor Graimer).
Na albu samozřejmě nechybí nezbytná plačtivá balada „Trápení“, ale ve srovnání se „Vzdálenou“ ji beru jako splněnou povinnost bez nezbytné jiskry. „Zůstaň na kolenou“ je hudebně silná šlapavka, s nádherně nervní kytarou, perfektním sólem a nosným refrénem. Jen s tím textem se prostě nesrovnám. Ze zbytku alba ještě vyčuhuje nekompromisní speedovka „Dej nám sílu žít“ se skvělou melodií a strhující energií. O ostatních skladbách lze říci jediné, silná sóla, stoprocentní rytmika, silné refrény a vynikající Křížkův zpěv a přitom na andělské poměry trošku vata .
Těžko říct, jestli se na konečném hodnocení podepisuje nejvíc mé znechucení z příchuti vlezlé prvoplánovité agitky, neustálé srovnávání s nedostižným „Andělem na útěku“ či vize kalkulačky položené vedle notového zápisu. Na albu „Křižáci“ předložili Kreyson docela silný materiál. Jen prostě daleko radši sáhnu po „Andělovi“, protože mi na „Křižácích“ pokaždé dřív nebo později začne „něco“ zavazet… Faktem zůstává, že album se velice dobře prodávalo nejen u nás, ale i v zemi metalu zaslíbené, v Japonsku. Když si představím tu nádhernou jazykovou bariéru (hlavně u tuzemské verze, protože vážně netuším, jak moc mají tamní metalisté zvládnutou češtinu a angličtinu :-)), docela těm Japoncům závidím…
|
