Život je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš. Tahle památná věta Forresta Gumpa na kariéru jedné z nejdůležitějších tuzemských heavy metalových skupin sedne jako vyšitá. Posuďte sami. Citron vydal pět řadových desek. Ani jednu nenahrál ve stejné sestavě, ani jednu nenazpíval stejný zpěvák (alespoň v oficiálních verzích). Dlouhá léta své první album “tajil“ a svoji diskografii počítal až od druhého počinu. I přes to, že nejméně dvě alba patří k národnímu pokladu, málokdo z fanoušků se může kochat digitální nahrávkou v originálním původním vydání, protože album “Plni energie“ nevyšlo v digitálu nikdy a album “Radegast“ v tak omezeném množství, že jej lze považovat za výjimečnou raritu. Citron si dovolil plýtvat svými zlomovými hitovkami na singlech a nezařadit je na řadová alba. Přesto se obě zmíněné desky staly kultem. Namlsat fandy dokázal Citron reedicí obou alb, doplněných o zmíněné bonusovky, své další album “Vypusťte psy“ (které jednak mělo potenciál stát se dalším heavy šperkem a které nemělo daleko k tomu, aby vyvrátilo alespoň jedno z výše uvedených tvrzení) šoupli ostraváci do trezoru a nabídli jej příznivcům ve značně překopané podobě, která vznikala tak překotně, že nebyl ani čas na obalech vinylu (neb na cd opět fošna nějak nevyšla) představit fotku aktuální sestavy. Bylo by toho ještě dost, čím by se Citron dal charakterizovat. Inu, bonboniéra ve své ryzí podobě. A tak raději přijměte nabídku k ochutnávce jednotlivých pochoutek, které z dílny moravských kyselých plodů vypadly.
Protože patřím k milovníkům starých časů a pořádků (alespoň co se metalu týká), stejně jako kdysi Citroni, tak i já pominu album “Obratník raka“. Jednak mne, kromě několika dodatečně zaslechnutých singlů, naprosto minulo a jednak s leskem značky Citron nemá pranic společného. Po archaické hardrockové etapě svou pravou tvář Citron představil v roce 1986, kdy se v gramofonech začal prohánět singl “Tvá odvrácená tvář/Revizor“, na kterém se Citron prokousal k čistému a nekomplikovanému heavy metalu a vlastně způsobil na domácím hudebním trhu revoluci. „Plni energie“ bylo (pokud mě kroniky neklamou) prvním heavy albem v dějinách, vzniklým v podmínkách českého gramo-průmyslu. Prosím, všichni šťouralové, kteří si neodpustíte poznámku o poněkud pokřivených podmínkách branže v době vzniku desky, jen podotýkám, že ideologie a omezení sice mohou uměle tvořit kulty, ale v tomto případě se bavíme o vizi, kvalitě a výjimečnosti.
Vyjadřovat se k albu “Plni energie“ je pro mě podobný pocit, jako bych vám dával číst svoje milostné dopisy. Osobně hodnotím tuhle “prvotinu“ jako nejlepší kousek v dějinách kapely. Ano, do přesvědčivosti “Radegasta“ ještě krok chybí, ano, zpěvák Standa Hranický se s vokálním čarováním a dokonalostí Ládi Křížka těžko může srovnávat, ale syrovost, živelnost a přímočarost desky má svoje nesporné kouzlo. A pokud mám Citron k někomu přirovnat, jako první mě napadne Accept. Ostré riffy, melodické vyhrávky, nápadité a chytlavé nosné motivy, střídmé a velice účelné použití chorálů, žádné zbytečné kudrlinky.. Snad jen hlas Standy Hranického působí trochu neohebně a neohrabaně, ale o to víc je tahle kombinace bezprostřední.
Citron stvořil první z milníků, nabitý nadčasovými (jak se později jasně potvrdí) hity, které ani po letech neznějí nijak zastarale. Který z nich tedy stojí konkrétně za připomenutí? Samozřejmě, že všechny, ale protože dobré se chválí samo a tohle album je škoda okecávat, neboť jeho znalost považuji u každého fanouška metalu za svatou povinnost a přihlášení se k základní školní docházce, zmíním jen osobní “best“ trojku. Za prvé bezkonkurenční “Zahradní slavnost“, začínající ostrým melodickým riffem, téměř až recitačním zpěvem a střízlivými bicími (což je další poznávací prvek Citronu), pomalu nabírající na síle, kdy jen čekáte, že už už to praskne a síla se vyvalí mohutným proudem. Čehož se v refrénu dočkáte měrou vrchovatou v dokonale minimalistickém chorálu, prostého všech teatrálností. Za druhé typická balada „Vzpomínky“, kdy Citron nechává plynou syrové emoce tak přirozeně, že cokoliv jiného by působilo strojeně a násilně. Praktická ukázka toho, jaká je v jednoduchosti síla. Do třetice rychlohymna „Už víme svý“ s geniálními kytarovými vyhrávkami. Ale jak říkám, sáhněte po desce, je nepopsatelná. Pokud už netušíte, co je gramofon, deska “Best Of Citron“ z roku 1996 poměrně věrně mapuje období “prvního“ alba Citronu. Oproti původnímu vydání nově nahrané skladby sice zní zvukově i technicky mnohem víc propracovaně a vychytaně, ale kromě dobové patiny, (pro mě) nezbytného vinylového lupání a několika pozměněných vyhrávek na něm neuslyšíte milé úvodní akordeonové intro ani skromné loučení, ale hlavně ani skladby “Věčný cizinec“ a “Všední nevšední“. Na druhé straně, nabízí vzpomínku na singlové laskominy “Tvá odvrácená tvář“, mile naivního “Revizora“, původně Křížkem nazpívanou “Už zase mi scházíš“, kde se potvrzuje, že s odchodem Hranického ztratil Citron část své osobnosti (o tom, co vše za to získal, až příště...) a hlavně původní verzi balady “Už couvám“, která, pokud by se vyhlašovala anketa o citovku století, je u mne bezkonkurenčně na špici. Dvě novinky „Já se vzdávám“ a „Hádej“ nic zásadního nepřinesly a za původní tvorbou trochu pokulhávají.
„Plni energie“ je nedostižná záležitost. Možná ze mě trochu mluví sentiment, ale k tomuhle albu se budu vždycky chovat jako k domácí bibli. Nepamětníci klidně ať dva body odečtou, ale u nás ostatních, předpokládám, bude stále fungovat opojné „...vzpomínky časem zvolna létají...“
|
