Dirty Game dělají aktuálně společnost Arakainu na jejich „Space Tour 2008“. Po skončení jejich vystoupení v Hradci Králové jsme si se zpěvákem Petrem „Doldy“ Dolénkem povídali, jak jinak, hlavně o Dirty Game. Soudě podle občasných poznámek ostatních členů kapely, zřejmě toužících po přesunu za dalšími povinnostmi (či zábavou), měl Petr hodně povídavou náladu a tak slibuju, že příště dostanou svůj prostor i ostatní :-).
Tak Petře, jak hodnotíš dnešní koncert?
Hodnotím to skvěle, jen mě mrzí, že je to tady tak malé, že jsme neměli více času, abychom se mohli více připravit. Myslím si, že kdyby to bylo na nějakém větším místě, že by přišlo i více lidí a nemuseli se tolik mačkat.
To je ale věčný problém v Hradci. Asi po té včerejší návštěvě ve Znojmě, kde jste měli sedmset-osmset lidí, tady to je trošku o slabší.
Jo, dneska to byla taková celkově odpočinková akce, přece jenom Znojmo, to je Morava, takže tam to bylo opravdu ve velkém stylu „víno, ženy, zpěv“, spousta jídla, bylo to hodně, hodně náročný, ale vynikající…
Takže Hradec se musí polepšit?
Hradec se musí hodně polepšit!!!
Budeme na tom pracovat! Jak jsi byl spokojený se zvukem? Musím říct, že v prvních věcech jsem tě strašně špatně slyšel…
Zvuk je tak nějak stabilně stejný, záleží kde se hraje a kolik je právě toho času, jak jsem o tom hovořil již před chvílí. Jsme na tomto turné předkapela, takže nemůžeme mít stejný zvuk i světla jako hlavní aktér večera, což je Arakain. Pokud budeme my na svých koncertech jednou hvězdy večera, tak je logické, že budeme postupovat stejným způsobem. Je to normální, tak to prostě má být. Jen tím, že je tady malé pódium, tak jsme se nemohli rozestavět, nemohli jsme se hýbat, měl jsem pod sebou spoustu kabelů a odposlechy, tak to bylo trošku stísněné. Ale i to je zkušenost.
Dirty Game nejsou zatím až tak známé jméno na metalové scéně, jak se to podaří zahrát si s Arakainem?
Dirty Game dělá muziku tři roky, každý znás dělá muziku už spoustu let. Bubeník s kytaristou hráli v Pessimist a v Death Revival a mě oslovili, jestli bych jim nešel zpívat, v roce 2006 jsme hráli Rockovou ligu, kdy jsme skončili třetí v republice. Minulý rok jsme si prošli velké fesťáky, Masters of Rock ve Zlíně, Basinfirefest a začalo se o nás povídat. Hráli jsme několikrát v Praze v Exitu, také v Kainu. Je to malá země, všichni se mezi sebou tak nějak znají a vzpomínají, kdy se kdo s kým kde viděl. Hraní s Arakainem je ve své podstatě práce manažera a našeho kytaristy Petra. Znají se osobně s Petrem Kubáněm, takže to domluvili a jedeme tedy společně s Empire. Pro nás je to samozřejmě lukrativní, je to výborná reklama.
Nakousl jsi historii. Osobně mě zaujal personální kolotoč, respektive prázdné sedačky v kapele, někdy chybí basák, teď zase klávesák. Jak to je tedy s personálním obsazením?
Hráli jsme v obsazení bicí, kytara, klávesy, zpěv. Neměli jsme basáka a klávesák Jiří Markvart hrál jednou rukou basu a druhou vše ostatní. Je to excelentní klávesák, bohužel pro nás dostal lukrativnější nabídku, dělá zvukaře a manažera Láďovi Křížkovi, udělali spolu nové studio. Takže má spoustu práce, už se nevěnují jen muzice, věnují se i nějakým dokumentům a tak dál, takže s námi nemohl jet, což nás velmi mrzí. Nejvíc nám na tom vadí, že nám to oznámil asi tři dny před začátkem tohoto turné. Dostali jsme od něj nahrané spodky, proto klávesy pouštíme z mp3, bubeník je má na uších a hrajeme podle toho. Basáky máme momentálně dva, ten co tady dneska hrál je z kapely Proximity, vynikající člověk, pak máme ještě jednoho nového basáka, ten s námi hrál pouze dvakrát, takže ještě nevím jestli s námi bude chtít hrát, ale myslím, že bude, je to také skvělý člověk a muzikant. Oba dva jsou excelentní baskytaristé. Do budoucna to musíme trošku přearanžovat, musíme spíš vynechat klávesy a dělat muziku na dvě kytary, protože jsme vzali Davida Vaňka, kytaristu, který hraje například v Mindworku, Rimortisu i Nightwish revivalu. Tohle turné je o plácání muzikantů. Arakain a Empire se nám smějí a říkají, ježiš, jak to děláte, že furt sháníte na každý kšeft jiný muzikanty“? Nám přijde úplně nový člověk, zahraje s námi a příští týden už tady není…, jsme rádi, že to tak vůbec jde, protože jsme zůstali pouze ve složení zpěv, kytara a bubeník a to ostatní dolepujeme a dolepujeme. Ale já myslím, že po tomhle turné se to stabilizuje, probereme kudy vede cesta, protože máme spoustu kšeftů. Díky tomuto turné se nám naskytli obrovské možnosti, už o nás lidi vědí, dokonce už se nám ozvali lidi z Rakouska a Německa, že by chtěli nějaký výměnný koncert, takže si myslím, že se to rozjede a bude to v pořádku.
Muzikanti sice neradi slyší slovo škatulka, nicméně váš styl není tak jednoduché popsat, takže jak bys ho popsal ty?
Budu-li mluvit za sebe, tak nevím, jak bych to řekl. Miluji veškerou muziku, momentálně poslouchám Soilwork, Dream Theater, Nevermore, In Flames, to jsou kapely, které jsou nové, progresivní, není to jenom o blití, ty lidi umí zpívat i normálním hlasem a to je i jeden z našich způsobů, střídání pěveckých partitur, chvíli zpívám čistým, až vlastně helloweeňáckým hlasem, protože jsem vyrostl na Helloweenu a na Maidenech, a do toho se snažím dávat hrubý hlas. Je to taková změna, myslím, že to je i trošku originální, spoustu lidí i kritiků to nemá rádo, oni by chtěli buď to nebo to, ale my to mícháme obojí. A nikdo z těch lidí nechápe, že dělat to obojí je pro mě hrozně těžký, protože tam jsou dvě oktávy rozdíl. Buď zvracíš nebo zpíváš totálně nahoře. A polknout a najednou vyskočit do výšek je pro zpěváka ohromný problém. A když vezmeš, že večer musím jít spát, musím polykat nějaké pilulky a cucat bonbóny, nesmím kouřit, nesmím si dát žádnou kořalku, abych druhý den mohl zpívat, tak je to pro mě zátěž, ale mám to rád. A věřím, že si v tom svoje posluchači najdou. Náš styl bych já zařadil jako Power/Progressive metal.
S tím kontrastem si u mě trefil hřebíček na hlavičku, to je u mě největší problém na vašem cédečku. Jak vidíš další vývoj kapely?
Další cédečko bych chtěl směřovat trochu někam jinam. Nechtěl bych, abychom zůstali na jednom stylu, myslím, že v dnešní době se stále experimentuje a tak vymýšlíme stále něco nového, všichni jsme poměrně mladí a koukáme kolem sebe, co dělají ti ještě mladší. Myslím i zvukově, kytary, zvuky, aparáty, všechno to hraje někam jinam a my se snažíme přizpůsobit. Takže věřím, že další cédéčko bude jiné.
Zmiňoval jsi, že Jirka Markvart pracuje s Láďou Křížkem. Jestli se nepletu, tak vaše cédéčko „Flame Of Loneliness“ vznikalo v jeho novém studiu.
Cédečko vznikalo ve studiu Alma v Říčanech u Pepíka Mladého. Tam právě fungoval náš klávesák jako zvukař, technik, producent. Zpěvy se dodělávaly, mixovalo se to a masterovalo ve studiu Kreyson, v nynějším novém studiu Kreyson.
Jaké máte ohlasy na CD?
Já jsem svým způsobem spokojen, nás nikdo nezná, spoustu lidí se ptá odkud jsme, proč zpíváme anglicky. Je to jednoduchý, máme nabídky do ciziny, takže angličtinu musíme hrnout. Deska je o dobru a o zlu. Texty mi skládal kamarád z Ameriky Sali, kterému jsem natočil tři cédéčka. Je to excelentní kytarista, točil jsem pro něj u Miloše Dodo Doležala, on mi řekl „co za to chceš, mohl bych s tebou eventuálně spolupracovat“, takže otextoval celý Dirty Game. Řekl jsem mu, že tam budu zpívat tak, aby to bylo odlišný, čistý zpěv a tvrdý zpěv. A on se snažil textovat takovým způsobem, že čistý zpěv je dobro, pozitivní věci a pozitivní myšlenky a ten tvrdý zpěv, to je to zlo, jsi špatný, nečestný, něco jsi udělal špatně a zamysli se nad tím, měl bys to udělat jinak. Pokud chceš něco udělat dobře, měl bys to udělat touhle cestou. No a to jsou ty rozdíly. Tím, že je to v angličtině, tak to asi spousta lidí nepochopí, ale je to udělané naschvál. Dobro a zlo.
Mluvil jsi o chystaných akcích, na stránkách máte avízo na festivaly, Basinfirefest a Benátskou noc. Jak ty vnímáš festivaly?
Já to beru jako kladnou věc, zaprvé je tam strašná spousta lidí, kteří poslouchají různorodou muziku. Už jen tím, že tam přijedou a koupí si lístek, tak jim nezbývá nic jiného, než tam stát a poslouchat a strašná spousta lidí říká, „tohle poslouchat nebudu a pak najednou říkají, hele to není tak špatný, počkej já si ještě chvilku poslechnu…“
Je to obrovská reklama a jsem strašně rád, že to existuje i v České republice. Tady je nás proti Německu a Americe strašně málo a když z toho vydělíme důchodce, děti, diskomaniaky, tak nás zůstane strašně málo, tak je fajn, že festivaly existují. Neberu to jako kšeft, je to nádherný, když je tam tolik lidí, přijdeme, zazpíváme a je to perfektní.
Arakain vloni oslovili dvacet pět let existence. Umíš si představit, že by Dirty Game existovali ještě za pětadvacet let?
Noooo, mě za dva měsíce bude čtyřicet...
No nevypadáš na to. (smích)
Tím že odešel klávesák, byl o tři roky starší, tak jsem se stal nejstarším členem kapely. Kluci se pohybují kolem třiceti dvou-třiceti čtyřech, takže jestli tady budeme za pětadvacet let…jo to nevím, o tom to není. Osobně si myslím, že v této republice to funguje hlavně na tom, jestli ty lidi zůstanou kamarádi a mají stejný názor na věc. Ačkoliv jsem prošel neznámými kapelami, tak mám pocit, že spousta muzikantů trošku jakoby vyroste a že díky tomu pak kapela zaniká. Když se kapela stane trošku známou, tak jich právě spousta skončí, protože si někdo myslel, že už je hvězda. Myslím, že musíme zůstat na zemi. Já jsem nikdy neposlouchal Arakain, začal jsem je poslouchat, až když tam přišel Petr Kolář, se kterým jsem se znal z dřívějška, kdy jsme pořádali výměnné koncerty. Jsem strašně rád, že jsem měl možnost Arakainy poznat osobně, na to že hrají pětadvacet let, mají tolik věcí za sebou, se všemi se znají, a přitom zůstali lidmi. Chtěl bych jednou být na jejich úrovni a zůstat přitom lidský. Můžeš si s nimi sednout, dát si cigáro, já sice nekouřím, ale po koncertu si občas na uklidněnou dám. Po koncertě přijdeš za Jirkou Urbanem, „Jirko můžu si dát od tebe cigáro?“ „Jasně, dej si , jak se ti hrálo…“, žádní frajeři, obyčejní perfektní kluci a můžu říct za celou kapelu, že jsme strašně rádi, že s nimi můžeme jet. Včera kluci po koncertě zapařili a z ohlasu Arakainu jsou i oni spokojení s tímhle turné. Myslím, že zůstaneme přátelé i do dalších let.
S kým by sis ještě rád zahrál?
Hráli jsme s Kreysonem a musím říct, že Láďa Křížek byl můj „učitel“. V devatenácti, když jsem byl na vojně, začal jsem se učit jeho party, který v té době zpíval v Citronech. Pak byli Helloween, Maiden, a tak dál. S Kreysonem jsme hráli a bylo to fajn. Ale s Arakainem je to trošku lepší nota. Na Masterech jsme hráli se Stratovarius, mám fotečky s Kotipeltem, jsem z toho unešenej, protože i podle něj jsem se učil zpívat. Nevím, s kým bych si vyloženě chtěl zahrát. Nemám to nějak vyhraněné. Mám rád lidi, kteří nejsou frajeři… no, s kým bych si opravdu chtěl zahrát jsou Dream Theater. To je naprostý vzor, podle mého názoru, podle toho co slyším, čtu, podle toho jak se chovají k fanouškům jsou vynikající lidi, jsou to lidi na svým místě a neskuteční muzikanti! Zahrát si s Dream Theater a zemřít! (smích)
Jsem rád, že se o nich zmiňuješ, protože ve vaší muzice se najdou progresivní prvky, ale v takové míře, že jsou pro běžného fanouška dostatečně přístupné. U Dream Theater mám občas pocit, že jsou natolik složití, že je to spíš hudba pro muzikanty než pro lidi.
Máš pravdu, je to tak. Rok jsem to poslouchal a nepochopil, pak jsem začal počítat, sledovat jednotlivé linky a najednou jako když do toho vpadneš, posloucháš a najednou se vžiješ a cítíš to a řekneš jen, to je neskutečný… Nejsem kritik, ale podle mě jsou Dream Theater Amadeové tohoto století, skuteční Amadeové. Neumím si představit, jak si vůbec můžou pamatovat, všechno to co hrají. Navíc je u nich krásný to, že nemají vyhraněný styl, hrají od swingu, přes blues, Metalliku… a všechno ve svém stylu. Oni ukážou , že se nemusí počítat jen do čtyř nebo do osmi, že se dá počítat i jinak a ta muzika zůstane stejná. Když si pustím Dream Theater, tak po pěti minutách pláču závistí. To nejsou lidi, to jsou mimozemšťané. (smích)
Pojďme se ještě vrátit k vašemu albu. Přibliž ho těm, kteří ho dosud neměli možnost slyšet.
Naše CD je taková temperamentní muzika, jsou tam pomalé i rychlé pasáže, zvrací se tam, čistě zpívá se tam, jsou tam klavírové věci, pomalý věci, je tam od všeho něco. Snažili jsme se ukázat, že dle vzoru Dream Theater děláme různorodou muziku, samozřejmě musíme to trošku zkorigovat, musíme to nechat usadit a říct si kudy vede cesta,. Bylo to první cédečko, vystřídala se na tom spousta lidí a letos už to pojede. Ten kdo chce, tak si na tom CD svoje najde, ale není to cédéčko na jeden poslech.
To souhlasím. Jestli se nepletu, měl by se na světlo světa dostat i první klip.
Ano, ano, ano. Kluci už jezdí do Prahy, máme asi dvě a půl hodiny natočeného materiálu, už to sestříháváme, existuje deset verzí a čekáme co bude lepší. Doufám, že to půjde na internet, máme domluvené i Óčko.
Víš, kdy to bude?
Ne, konkrétní termín ještě nevíme. Pokud to půjde, tak by jsme rádi udělali i Anděla, na ČT 2 Pomeranč.
Sleduješ ohlasy lidí a novinářů na vaší muziku? Dává ti to něco?
Samozřejmě jsme procházeli různé stránky na internetu, kde jsme se třeba dočetli, že Dirty Game to dělají špatně, nezpívají a tak dále. Já bych chtěl jen říct, že jsem školník, nikdy jsem zpěv nestudoval a jsem samouk. Naši činnost dotujeme ze svých peněz, takže si myslím, že se nemůžu rovnat ke spoustě zpěváků, kteří za sebou mají tým lidí a kteří od malička dělali muziku. Já jsem amatér a naší muziku děláme v podstatě na koleně. Takže kdykoliv slyšíme „my vás přirovnáváme k těm a těm a vy jste okopírovali tamty a tamty“, tak místo toho, aby nás to uráželo, tak nás to povzbuzuje a táhne nás to nahoru. Já doma nezpívám, nemám na to čas, mám pětiletého syna ve své péči, jsem od rána do večera ve škole a nemám čas se učit noty. Takže když mi někdo řekne, „ty jsi okopíroval Kiskeho“, tak mě to těžce povzbudí. Já jsem rád, že kritika existuje. Rád bych popřál všem muzikantům, kteří trošku hrají, aby neměli obavu, ostych, i když mají třeba pocit, že jim to nehraje tak jako jiným, aby se nebáli a šli do toho, protože nikdo neví, kdy přijde správná příležitost, kdy se mu něco povede, kdy se jich někdo všimne. Myslím si, že český národ je v hudebním světě hrozně silný, že máme spoustu skvělých muzikantů.
Děkuju za rozhovor.
|
