Nakažení? Možná virem skákavých melodií, tajemných kláves a ostrých kytar. Poskvrnění? To snad ani ne, snad jen zanechanými otisky těch, jejichž nezastíranou inspiraci lze na eponymním šestiskladbovém albu šumperských Tainted vcelku bez velkého násilí vystopovat. Po šesti letech své existence a po demu „Experimental“ představují svůj debut. A již tradičně si pro definici toho, co vlastně Tainted provozují, vypůjčím jejich vlastní slova: „…z experimentování s rockovými styly vznikl časem crossover, námi pojmenovaný Industrial core“ . Ale proč hned vymýšlet novou škatulku? Je snad to, že Tainted bez ostychu listují dějepisem rockové hudby (i když v čerstvě sepsaných kapitolách si evidentně libují krapet víc) důvodem k vyrábění další poličky do stylové almary? Budiž Tainted přáno, je totiž pravda, že jejich kříženec dokáže nejen corově zařvat, industriálně zadusat, metalově prohnat struny, ale i (staro)goticky zahustit atmosféru.
Cestu k „Tainted“ mi razantně prošlápla cestu úvodní skladba „I´m Nothing“. Možná bych se při prostém hopsání a křiku (na které později také dojde) bránil, jenže při klávesových motivech a hluboko položeném zpěvu mi běhal po zádech mráz. Tak intenzivní, jako by ze záhrobí zoufale žadonili Sisters Of Mercy o svoje další slovo. Pravda, milosrdné sestřičky by cestou z reinkarnace zřejmě musely vyrabovat zkušebnu Guano Apes (to pro ukřičené hopsání), šatnu Pain (to pro závan elektronicky našlápnutých nálad), či obýváky dalších spřízněných uřvaných elektronických hopsalů, místo svých potrhaných hábitů by se musely navléct do moderních hadrů, ale jednoduše, je to tam!
U všech písní platí jedno pravidlo. Základem je rytmus a občasné sklouznutí do nijak složitých melodií, které vás ustavičně bude udržovat napětí. Buď můžete hledat zdroje nebo se nechat unášet intenzivně masírujícím rytmem. Obojí přináší své ovoce. Hledání inspirací se pro znalce scény může klidně stát jednoduchou záležitostí. Tvorba Tainted patří do kategorie u těch, u kterých platí, že pokud se vám něco líbí, konkrétní důvod najdete v tom, co jste slyšeli již v minulosti. Leč je tak snadné poddat se unášejícímu proudu, takže se radši nechám unášet. Svůj důvod jsem si našel. A výše sepsané řádky o škatulkách tak vlastně mohou být výzvou k vašemu hledání. Věřím tomu, že u téhle desky zafunguje „co ucho – to názor“.
Šest let existence a šest skladeb na desce. Na to, abych tvrdil, že „Tainted“ je ďábelsky dobré album, jedna pomyslná šestka přece jen chybí. I tak jde o album neotřelé, neoriginálně originální, nijak objevné a přece chytlavé. Jednoduše nakažlivé (Tainted). V případě šumperských bacilonosičů bych se nijak zvlášť nebránil tomu, aby jejich placička dosahovala delší stopáže. Obzvlášť kdyby historickou lekci s názvem Andrew Eldritch četli častěji.
|
