1. květen jsem měl již dlouho dopředu v kalendáři zaškrtnutý jako den, kdy se veškeré povinnosti odkládají na neurčito a už od rána jsem se připravoval na večerní akci. Přeci jen české speed metalové kapely se k okolí Plzně přibližují jen velmi sporadicky, a tak zpráva, že se tu zastaví i SALAMANDRA spolu s EAGLEHEART během jejich turné, pro mě znamenala vlastně povinnou účast. Je pravda, že tahle metalová odnož nemá v poslední době zrovna na růžích ustláno, ale přesto jsem doufal, že návštěvnost nebude tak žalostná jako loni v dubnu na RIMORTIS. Mno… Nevím jestli na tom měla svůj podíl kocovina z předešlé noci bujarých oslav pálení čarodějnic, ale skutečnost, že ještě krátce po 8. hodině večerní se sálem procházelo jen několik málo postav (které z větší části tvořili samotní muzikanti) nevěstila nic dobrého. Ve výsledku mě tohle vše utvrdilo v tom, že v téhle části republiky asi nemají skupiny, u nichž melodie vítězí nad agresivitou a slovo zpěvák je odvozeno od slova zpívat (nikoli řvát, křičet apod.), moc šancí na nějakou vydatnější návštěvu. Stále ještě trochu doufám a čekám na vyvrácení tohoto mého názoru, ale bojím se toho, že dříve než ještě budu mít příležitost přesvědčit se o opaku, nebudou sem už žádné podobné kapely chtít jezdit. Je paradoxem, jak si zahraniční hvězdy nemohou plzeňské publikum vynachválit a přitom tuzemské spolky sem jezdí spíš za trest.
MAELSTRÖM
Jako první se na malinké podium Pod Lampou dostali místní MAELSTRÖM. Ač jsem se s nimi setkal už několikrát, tak nějak pořád nevím, co si o jejich hudbě vlastně myslet.
Chvílemi si spokojeně podupávám do rytmu a nemohu si vynachválit výkony zpěváka Vasila Kobana, ale pak přijde moment, kdy se objeví dle mě zbytečné elektronické vsuvky, které sice přinášejí jakýsi závan moderní doby, ale asi by se to všechno obešlo dobře i bez nich. Ať dělám co dělám, neustále se mi při poslechu MAELSTRÖM vybavuje jméno ARAKAIN. Nevím, jak moc se chtějí kluci svým služebně starším a slavnějším kolegům přiblížit – zda je to záměr, nebo s tímto tvrzením moc nesouhlasí, ale musím říct, že s takovým názorem se setkávám celkem často. Nicméně několik prvenství se MAELSTRÖM na této akci připsat musí. Kromě toho, že celý večer otevírali, tak se jako jediní trochu více vzdálili jinak speed metalově laděné atmosféře a také pouze během jejich setu se objevily texty v češtině.
Setlist: Intro, Lilith, Stroj, Sahara, Jsou!, Prach, Víc Než Zákon, Živej Terč, Domino, Čelem Vzad, Jdi po rukou, We Die Young
EAGLEHEART
Tahle kapelka má na české poměry zatím poměrně raketový start. Na debutové album „Moment Of Life“ se snáší chvála ze všech stran, jedna pozitivní recenze střídá druhou a mnoho lidí v nich vidí velký příslib do budoucna.
Neměl jsem příliš času na dokonalé naposlouchání studiového materiálu EAGLEHEART, a tak jsem se musel spolehnout spíše na dojmy z živého podání. Musím říct, že už od prvního songu jsem nemusel skrývat nadšení. I přes jen několik málo poslechů studiovky se mi ihned vybavovaly některé melodie a nutno říct, že živě zní vše ještě lépe. Na rozdíl od SALAMANDRY se EAGLEHEART pustili cestou trochu přímočařejšího „fofrmetalu“ a rozhodně nevynechám příležitost slyšet je kdykoli znovu. Škoda jen, že zvukař asi neměl zrovna svůj den, a většinu problémů se zvukem zřejmě řešil prostým přidáním hlasitosti, což ale nemělo zrovna ten nejoptimálnější výsledek. Neodpustím si ale vyzdvihnout alespoň dvě skladby, které mi v hlavě vydržely ještě dlouho. Tou první je balada „Tears Of Rain“, která mě upoutala už na albu, ale absolutně nejvíc mě dostala věc „Time Has Come“. Slyšet ji někde v rádiu, těžko bych ji přisuzoval zrovna EAGLEHEART a spíš by mi tanula na mysli nějaká mnohem známější zahraniční kapela. Jen tak dál!
Setlist: Prologue, At the End Of Forever, Into the Sky, Falling, Buried Alive, Don´t Turn Your Head, Damned By Yourself, Tears Of Rain, Moment Of Life, Time Has Come, Black Sun
SALAMANDRA
Ještě donedávna jsem sice považoval SALAMANDRU za jednu z nejlepších českých kapel, ale stále jsem měl pocit, že jejich hudba při sobě drží jen v rámci alba. Když jsem pak poslouchal jednotlivé skladby na koncertech, měl jsem pocit, jakoby byly vytržené z určitého konceptu a většina z nich nepůsobila samostatně tak dobře. Vše se ale změnilo vydáním novinky „Faces Of Chimera“, kolem níž se točila i více jak polovina koncertu.
Nejdříve se mi všem oslavným chórům na tento počin ani nechtělo věřit, ale nakonec jsem jim musel dát za pravdu. Doufám, že stejný pocit mělo i zbylých 20 – 30 fanoušků, kteří vydrželi až do konce. Bylo mi SALAMANDRY i trochu líto, ale zároveň jsem ocenil, že i tak zpěvák Ivan Borovský ve volných chvílích vtipkoval – ať už narážel na opravdu odvážný výstřih jedné z fanynek nebo ne zrovna dobrou znalost textů maníka dožadujícího se nějakých starších písní. Už teď se těším na jejich další vystoupení – nejlépe na nějakém letním festivalu, kde se doufám dočkám i trochu živější atmosféry. Na závěr musím zmínit alespoň parádní „Legacy Of Heroes“ a hlavně „War Of Evils“, kteréžto skladby mi spolu s „Blackest Wings“ sedly asi nejlépe.
Setlist:Intro + Orion, Dreams Of the Fair, War Of Evils, Legacy Of Heroes, Heart Full Of Snow, Winter, Intro + Forefathers Realm, Nothing Bust Dust, Everlasting Fame, Blackest Wings, Atlantis, Conquest Of Paradise
|
