Kdyby Alien Ant Farm nenatočili coververzi Michaela Jacksona „Smooth Criminal“, pravděpodobně by je znali pouze fanoušci rekrutující se z jejich známých a kapela by hrála po hospodách v Kalifornii, pokud by ještě byla činná. Jenže parazitování na „Smooth Criminal“ jí zajistilo dostatečnou pozornost, která se omíláním přelila i do dnešních dní a přestože pro většinu lidí je ostatní tvorba Alien Ant Farm španělskou vesnicí, jméno kapely úplně neznámé není. Sice nepatří mezi nejpilnější party pozůstalé nu-metalové scény, kam na přelomu milénia spadala, ale přece jen ji lze už čtvrt století považovat za živou. Léta živoří, ale pokud dostane pozvánky na festivaly, její sety bývají energické a návštěvníky baví. S deskami je to už horší, protože v celé nahotě odhalují skutečnost, že kapela zase tak zajímavá není.
Přestože člověk, který se o kariéru Alien Ant Farm zajímá pouze okrajově, je řadí do nu-metalové škatulky (jako kdyby ještě něco takového existovalo…), skutečnost je úplně jiná. Nejslavnější deska „Anthology“ (která obsahuje „Smooth Criminal“), spadá do tohoto ranku a vyšla v době jeho největšího rozmachu v roce 2001, kdy vylétli Linkin Park či Papa Roach a Alien Ant Farm se chtěli zařadit po jejich bok. Brzy však bublina splaskla a kapela se vrátila k alternativnímu rocku, s nímž se prezentovala na debutu „Greatest Hits“. Krok to byl chybný, protože přestala posluchače zajímat a jelikož následně skončila u sladkobolného post-grunge, alba „Up In The Attic“ a „Always And Forever“ propadla a vypadalo to, že je definitivní konec. Ale Alien Ant Farm jsou zpět a hlásají, že vstávají jako bájný Fénix z popela. Kéž by, ale velkohubá prohlášení ke kalifornským kapelám patřila odedávna.
Novinka „Mantras“ není album, které bude bořit hitparády, bude vyhrávat z každé druhé domácnosti, či se stane žánrovým klenotem. „Mantras“ je naprosto typicky průměrnou deskou průměrné kapely, jež dokáže napsat několik slušnějších věcí, které stojí za poslech. Trvalá hodnota zde není prakticky žádná, protože Alien Ant Farm nejsou plni geniálních skladatelů a ultrazručných instrumentalistů, ovšem úvodní riff „The Wrong Things“, svědčí o tom, že úplně všechno ze sebe v minulosti ještě nevyčerpali. Skladba má velice svěží tempo, patřičný drajv a spolu s „Last Dantz“ představuje vcelku dobrý nástup a naději, že kapele forma vydrží. To se neděje, nejpozději od „No. 1“ začnou podobné formulky nudit, protože kapela každou skladbu vaří z téže vody.
Po nevydařených „Storms Over“ a „So Cold“ (refrénový kolovrátek dokáže spolehlivě odpudit) kapela přijde s velmi dobrou „What Am I Doing“, když vsadí na tanečnější strukturu s karibskými rytmy a řádně vytvrzenou kytarou. Rázem působí jako politá živou vodou a ukazuje směr, kterým by mohla do budoucna kráčet. Na tento vrchol desky naváže velmi slušnou „Prosperous Futures“ a obstojnou baladou „Glasses“, aby veškerou snahu totálně pohřbila v coververzi od Wham! „Everything She Wants“. Přestože na ni muzikanti vsadili v roli pilotního singlu, možná s představou, že se jim podaří docílit stejného efektu jako kdysi se „Smooth Criminal“, výsledek je minimálně velmi rozpačitý a nefunkční a nevylepší jej ani chaotická závěrečná titulka „Mantras“, která podtrhne rozpačitý dojem z alba.
Na místě je otřepané konstatování, že kdyby album nevyšlo, nic by se nestalo. Plně vypovídá o tom, proč hvězdná kariéra kapely trvala tak krátce. Je zde jen velmi málo toho, co by mohlo odhalit, proč by Alien Ant Farm měli patřit do vyšší ligy rockové soutěže.
|
