KERRY KING - From Hell I Rise

Na scéně metalového extrému to mohla být událost letošního roku. Slovutný kytarista Slayer Kerry King je skutečný pojem, legenda a člověk, bez něhož by nebyla thrash metalová scéna úplná. Když ponecháme stranou fakt, že kompozičně zdatnějším kolegou ze slavných časů Slayer byl Jeff Hanneman, stále zůstává skutečnost, že kytarové riffy, které King metalové historii dal, patří do zlaté stylové pokladnice. Co na tom, že se jich člověk časem trochu přejedl, protože Kerry sklouzl do určité rutiny. Kytarový hurikán,..více

[recenze]

[01.06.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

BURZUM - The Land Of Thulé

Kdo je dnes Varg Vikernes? Kam se osobnostně posunul od začátku devadesátých let, kdy vstoupil na norskou metalovou pidiscénu, ale brzy se stal nechvalně proslulým psancem po celé zemi a veřejným nepřítelem číslo jedna? Fakt, že kdysi vypaloval kostely a zavraždil předáka Mayhem Euronyma, už prakticky žádnou váhu nemá. „Zabil jsem toho chlapa a udělal jsem dobře. Odseděl jsem si to a to je celé,“ lakonicky odpovídal Varg v době, kdy vyšel z vězení, v němž strávil patnáct let. Burzum tehdy nezemřeli, ve vězení sice živořili na elektronickém základu, ..více

[recenze]

[31.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

THE TROOPS OF DOOM - A Mass To The Grotesque

Retro je v kurzu a o to víc, když ho hraje přímý účastník dávných časů. Co na tom, že Jairo Guedz natočil s brazilskou Sepulturou pouze debutové EP „Bestial Devastation“ a první řadové album „Morbid Visions“, aby pak přenechal místo technicky zdatnějšímu Andreasu Kisserovi. Tím se vyhnul létům největší slávy, které kapela dosáhla v devadesátých letech, ale díky tomu nemůže být spojován s úpadkem Sepultury po odchodu Maxe Cavalery, ani se stylovými kotrmelci, které kapela dělala, a které ne vždy fanoušci správně pochopili. ..více

[recenze]

[28.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

CREAM - Wheels Of Fire

Móda psychedelického rocku se ukázala být velice pomíjivou. I když v roce 1968 hnutí hippies stále provokovalo Ameriku a noviny se hemžily titulky o krádeži dětských duší podivnou sektou ze San Franciska, kouzlo léta lásky roku 1967 bylo pryč. Doba pádila kupředu šílenou rychlostí a to, co bylo moderní ještě před pár měsíci, působilo zastaralým dojmem. Stejně rychle jako The Beatles opustili Seržanta Pepře a The Rolling Stones „Their Satanic Majesties Request“, tak i Cream takřka hned po vydání „Disraeli Gears“ ..více

[recenze]

[27.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

SLASH - Orgy Of The Damned

Láskou k blues je Slash všeobecně známý a když půjdeme daleko do minulosti, stála jej místo u Poison, kam šel někdy v polovině osmdesátých let na konkurz a k jejichž bubbleglamovým popěvkům se tvrdá bluesová kytara nehodila. U Guns N`Roses, kam nastoupil poté, už to bylo jiné, ovšem ani zde se nehrálo na blues tolik, jak by si Slash představoval. Ač byl v dalších letech spjatý s hard rockovým stylem Guns N`Roses, sem tam ke své oblíbené hudbě utekl a vytvořil například skvostnou skladbu „Neither Can I“ v rámci projektu Snakepit, ..více

[recenze]

[25.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

CLOVEN HOOF - Heathen Cross

Comeback britských Cloven Hoof nebyl úplně ideální a nepředstavoval návrat v plné síle. Jenže Lee Payne, basista a dnes už jediný původní člen kapely, je bojovník a nehodlal se smířit s tím, že by Cloven Hoof byli kapelou pro pamětníky, která bude hrát zaprděný heavík poloviny osmdesátých let po britském venkově pro juchající staříky, kteří si pamatují dobu rozpuku hard rocku a nástup Nové vlny britského heavy metalu. Přestože Payne mladík není a šedesátku už oslavil před pár lety, nikdy se nebál vzít do party mladší hudebníky,..více

[recenze]

[24.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

P.O.D. - Veritas

P.O.D. léta působili jako naprosto vyprázdněný pojem, který sice poukazoval na to, že začátkem tisíciletí byli jednou z nejviditelnějších kapel nu-metalové vlny, ale aktivity směrem ke komerčním aktivitám v dalších letech jim zlomily vaz. Poté, co kapela zažila obrovský úspěch s albem „Satellite“, který hnal kupředu singl „Youth Of The Nation“, na další nahrávce „Payable On Death“ ztratila nit a experimenty s alternativním rockem a reggae měly za důsledek, že kredit souboru začal velmi rychle klesat. Fakt, že zdání posledních hřebíčků ..více

[recenze]

[21.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

CREAM - Disraeli Grease

Když Cream dorazili do Spojených států, zklamání zastínilo úspěch z britské domoviny. Měli nasmlouvaných devět koncertů v New Yorku, ale pořadatel jim dal tak nevýhodný čas, že na konci už hráli jen jednu skladbu. V New Yorku však trojice zůstala, aby v první polovině května 1967 ve studiích Atlantic začala natáčet druhé album, o němž doufala, že jí konečně kýžený úspěch přinese. Bylo třeba na tom řádně zapracovat, protože úspěch v Americe znamenal vzdát se bluesrockového výrazu debutu „Fresh Cream“, kterým američtí posluchači pohrdli, ..více

[recenze]

[20.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

ALIEN ANT FARM - Mantras

Kdyby Alien Ant Farm nenatočili coververzi Michaela Jacksona „Smooth Criminal“, pravděpodobně by je znali pouze fanoušci rekrutující se z jejich známých a kapela by hrála po hospodách v Kalifornii, pokud by ještě byla činná. Jenže parazitování na „Smooth Criminal“ jí zajistilo dostatečnou pozornost, která se omíláním přelila i do dnešních dní a přestože pro většinu lidí je ostatní tvorba Alien Ant Farm španělskou vesnicí, jméno kapely úplně neznámé není. ..více

[recenze]

[18.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5,5/10]

AMERIKAN KAOS - Armageddon Boogie

Už jen zjištění, že za projektem Amerikan Kaos stojí jeden z největších kytaristů thrashmetalového ranku Jeff Waters, který se kvůli němu nerozpakoval uložit k ledu Annihilator, je velmi překvapivé. O podobných úmyslech Waters hovořil už delší dobu, čím dál více zvažoval útěk z thrash metalového hájemství, které mu poskytovalo stále menší uspokojení. Bylo to znát i z desek Annihilator, alba z pozdní doby nemohla navázat na klasiky „Alice In Hell“, „Never Neverland“ či „Set The World On Fire“, ale ani na dobré desky ze začátku milénia. ..více

[recenze]

[17.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

DEICIDE - Banished By Sin

Když si nechal v začátcích kariéry (v době, kdy se původní Amon přetvářeli na Deicide) vypálit na čelo obrácený kříž, byl Glenn Benton za samotné ztělesnění rohatého. Když v třiatřiceti letech nespáchal sebevraždu, jak do té doby na každém kroku prohlašoval, byl za Barona Prášila metalové scény. Dnes je obojí skoro zapomenuto, protože Glenn Benton je prostě legenda. Proto, že neuhnul ani o píď z černého smrtícího řemesla, a také proto, že s Deicide přežil desítky let na scéně bez toho, aby dělal kompromisy a tvořil něco, co nechtěl. ..více

[recenze]

[15.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Sebastian BACH - Child Within The Man

Sebastian Bach vyčkával deset let. Možná se celou dobu čekalo, že se přece jen vrátí do Skid Row, z kterých se postupem let také stali leniví umělci, kteří střídají zpěváky jako fusekle (momentálně jsou zase bez něj) a pohybují se na periférii zájmu, což nezměnilo ani vydařené album „The Gang`s All Here“, které nazpíval Erik Grönwall. Ten ze zdravotních důvodů ohlásil odchod a od té doby členové kapely dostávají otázky, kdy se už konečně ten zatracený Bach konečně do kapely vrátí. Původní rezolutní odmítnutí vystřídalo trpné krčení rameny..více

[recenze]

[14.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

CREAM - Fresh Cream

Jméno kapely Cream je už dávno encyklopedický pojem a to i proto, že z ní vzešel jeden z nejlepších kytaristů všech dob, Eric Clapton. Ačkoliv její existence spadá do rockového pravěku, do doby krátce po velkém třesku, není možné její odkaz ignorovat. Cream patřili k hrstce kapel, které svou geniální průkopnickou rolí přinesli základům rockové hudby něco, z čeho těžili další generace. I když Cream nebyli první, kdo propojil bluesovou a rockovou tvorbu, symbióza, která měla nenapodobitelný hitový esprit, byla tím, na čem ..více

[recenze]

[13.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

BLACKRAIN - Hot Rock Time Machine

Glam metal je styl desetiletí proklínaný, ovšem ze všech odvětví metalové hudby je suverénně komerčně nejúspěšnější. Oč hlasitější zastání mají undergroundové proudy s až militantně nabroušenými fanoušky, o to více glameři prodávali desek, hrávali na stadionech a nedokázala je zabít ani grungeová vlna, ačkoliv se o to vydavatelské firmy snažily vrchovatě. Glam metal přežil a před nějakými patnácti lety zažil nečekanou obrodu, kromě Spojených států se mu začalo výrazně dařit i v Evropě, tedy v místech, kde v osmdesátých letech, ..více

[recenze]

[11.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

PRAYING MANTIS - Defiance

Je překvapující, jak se po více než čtyřiceti letech v promo materiálech opakuje, že Praying Mantis byli součástí Nové vlny britského heavy metalu, což je jedna z největších mýlek v dějinách rockové hudby. Hrál u nich dlouhá léta kytarista Dennis Stratton, který natočil první album Iron Maiden, ale ani on nikdy žádný metalista nebyl. Že se do sestavy v roce 1990 připletl Paul Di`Anno a o šest let později i Clive Burr byl spíše omyl, který neměl na hudbu kapely prakticky žádný vliv...více

[recenze]

[10.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

MOTÖRHEAD - Motörizer

„Už nejde, abych bral tolik drog,“ řekl Lemmy někdy v roce 2007. „Beru je pořád, že jo, ale ne tolik. Nejde přestat najednou. Piju taky už jen jednu flašku Jacka denně a i cigarety jsem omezil.“ V té době začaly Lemmyho dohánět zdravotní problémy. Měl vysoký tlak, diagnostikovali mu cukrovku. Nařízenou abstinenci porušoval bez hnutí brvou, nemohl se vzdát životního stylu, který vedl skoro padesát let, ovšem šlo to čím dál více ztuha. Odmítl si dát pauzu a hned po návratu z turné k albu „Kiss Of Death“ chtěl začít tvořit novou desku...více

[recenze]

[09.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

DARKTHRONE - It Beckons Us All

Co si počít s Darkthrone, kteří jsou stále vnímáni jako jedni z nejdůležitějších zástupců pure norwegian black metalu, ovšem dnes už takoví nejsou? Co si počít s kapelou, která je snad největší retro z celé metalové scény, protože se nevrací jen ke svým kořenům (i kdyby to bylo k deathmetalovému debutu "Soulside Journey"), ale ještě tak o dekádu dále? Norská dvojice kašle na všechny předsudky a dělá desky takové, jak to cítí. Že leckdy nejsou úplně nejlepší je jedna věc, že jsou proklatě upřímné je věc druhá. ..více

[recenze]

[07.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]