Podtrženo, sečteno. Sousloví, jehož význam je zaužíván coby symbol (byť třeba jen částečného) ukončení kapitoly. V životě pražských pankerů Nežfaleš se pak objevuje jako název jejich loňského hudebního počinu. A neb symbolika je v tomto případě víc než na místě, zdá se, že Nežfaleš deklarují, že i v jejich životě něco končí. Naštěstí se nejedná o žádný dramatický zlom, to si jen kluci chtějí dopřát malý svátek (dle slov křiklouna Radka) a bilancují období let 2005 – 2007.
Přiznám se, že nepatřím k příliš velkým příznivcům kompilací a výběrů. V případě Nežfaleš je navíc můj pohled ještě o to subjektivnější, že na základě jejich povedené placky z roku 2008 "Ber, dokud dávám" jsem si rozšířil svojí skromnou sbírku o veškeré dostupné počiny téhle čtveřice. Vycházejíc z předpokladu, že fandové kapely můžou smýšlet podobně a tedy tvorbu kapely patrně dobře znají a navíc vzhledem k tomu, že cesta do minulosti chronologicky zahrnuje pouze desky "Jak za války" a „Není čas na hrdinství“ plus dva dosud nevydané starší bonusy, přijde mi jediným důvodem ohlédnutí se po vlastních stopách (kromě výše uvedeného malého svátku) fakt, že co ještě vloni bylo možné, tedy obě uvedené desky za velice slušný peníz objednat, se už momentálně na bandzone nedá. Nicméně Nežfaleš otevřeně v poznámkách deklarují, proč podtrhávali a sčítali a proto mi asi ani nepřísluší hodnotit smysl vydání desky "Podtrženo, sečteno".
Fakta jsou taková, že na desce se nachází sedm skladeb z obou jmenovaných desek, plus dva dosud nevydané songy. Vzhledem k tomu, že časové rozpětí mezi jejich nahráním činí dva a půl roku, považovat ji za dokumentování vývoje kapely je poněkud zavádějící. U podobných záležitostí je výběr skladeb vždy diskutabilní, polemizovat nad tím, proč tahle a proč ne tamta by nikam nevedlo a na šťastnou ruku autorů se dá spolehnout. Záhadou mi zůstává, proč, když už kluci podtrhávali a sčítali, nepřihodili i něco z poslední desky.
Podtrženo, sečteno. Nežfaleš se díky radosti, která z jejich nekomplikované muziky cáká na všechny strany, stali předloni v mých očích určitým punkrockovým tuzemským obroditelem. Mls v podobě dosud nezveřejněných skladeb naznačuje, že Nežfaleš hudebním entuziasmem i obratným a vtipným hraním si s texty oplývají vytrvale. Pro toho, kdo s Nežfaleš dosud neměl co do činění, lze „Podtrženo, sečteno“ jednoznačně doporučit. Pravda, až na druhém místě za „Ber, dokud dávám“. Zkušený nežfalšák si asi ty dva bonusové kousky stejně sosne někde jinde, instantní výcuc mu zákonitě přijde nedostatečný a pochybuju, že vyčištěný zvukový kabátek bude důvodem pro mrknutí po téhle desce. Ale to už je riziko vzpomínkových výběrovek.
P.S. Podstatnější než konstatování, že se jedná o kompilaci a tudíž nedojde na bodové hodnocení je asi fakt, že Nežfaleš už kutí novou desku. A do doby, než vyjde, budu spíš brát než podtrhávat.
|
