THE AGONIST - Orphans

Kanadští The Agonist asi nejvíc vešli ve známost kvůli působení Alissy White-Gluz, která v této skupině zpívala od jejího začátku v roce 2004. Před pěti lety však přešla do slavných Arch Enemy a The Agonist museli hledat náhradu. Novou zpěvačkou se stala Vicky Psarakis a volba to byla dobrá, protože tahle dáma dovede pořádně řvát, ale i obstojně zpívat. Kanaďani nyní přicházejí s šestou, dosud nejambicióznější, řadovou nahrávkou „Orphans“. The Agonist vždy hráli nabušený energický moderní metal, ale stále jim něco chybělo k tomu, aby se dostali do pomyslné první metalové ligy. Novinka vychází opět u Napalm Records a dala o sobě hlasitě vědět prostřednictvím hned tří povedených videoklipů. Z nich se zdá, že kapela ve svém snažení dosáhla vyššího levelu.

První „klipovkou“ je i úvodní skladba na desce „In Vertigo“. Ta překvapí již svým začátkem, kde se mísí takřka deathcoreová brutalita s gotickou atmosférou. Nechybí ani technicky vyspělé kytarové sólo. Píseň pak kombinuje střední rytmus s chvilkovými útoky, kdy bicí zrychlí a Vicky vytasí překvapivě vysoce položený zpěv, takřka soprán. „In Verigo“ se neustále proměňuje. Dvoukopákové pasáže, kdy Vicky zpívá čistě, střídají brutální metalcorem nabušené části. Najde se i chvilka pro zviditelnění baskytary. Velkým překvapením je závěrečná pasáž, kdy Vicky vytasí neskutečný growl, který by se neztratil v žádné slum death metalové partě. Úvodní skladba rozehraje album opravdu ve velkém stylu. Dál už The Agonist postupují podobně, i když natolik progresivní a variabilní skladbu si již nedovolí.

„As One We Survive“ nabídne brutální nátlakové pasáže, kdy Vicky řve jak o život, ale také velice melodické momenty, kdy naopak ukazuje svůj rozsah. Nelze si nevšimnout velké stylové podobnosti s dnes již populárními Jinjer. Takřka stejnou formulku používá kapela i nadále. Na posluchače útočí protiklady, brutalitu střídá melodie skoro v pravidelném intervalu. The Agonist nelze upřít výborná technika, s nástroji si skutečně vědí rady, ale chybí hitovější skladby jako „In Vertigo“. Nejvíce asi zaujme, když Vicky začne opravdu hluboce chrčet. Celkově je její výkon na desce velice dobrý a patří k ozdobám alba. Oživení přináší „Blood Is My Guide“ jež překvapí lehce orientálním vyzněním. To se projevuje v melodiích i stylu zpěvu. Tenhle exotický prvek skladba kombinuje s deathmetalovými sypačkami. Do rockovějších vod zavítá „Mr.Cold“, metalcoreověji zaburácí „Dust To Dust“, která je ve výsledku ale poměrně uřvaná. „Orphans“ přestává být zajímavé a nebýt závěrečné (opět klipové) „Burn It All Down“, která zaujme svou energií a hitovým refrénem, jevila by se celá druhá polovina alba jako zbytečná.

The Agonist servírují pestrou paletu metalové moderny. Melodický death metal, metalcore či trochu progu. Spoustu věcí je na „Orphans“ výborných, přesto se pocit nadšení se nedostavuje. „In Vertigo“ či „Burn It All Down“ jsou skvělé kusy, ale na albu na ně kapela nedokázala nějak navázat. Vysoké nasazení nezabrání tomu, aby deska nepůsobila překvapivě jednolitě. Navíc sama od sebe nabídne srovnání se stylově spřízněnými Jinjer, se kterými prohrává. „Orphans“ je velice dobré, výrazně nadprůměrné album, které však na ty nejvyšší známky nedosahuje.