HELLOWEEN - Walls Of Jericho

Znepokojující atmosféra hrozivě znějících fanfár uvádí na metalovou scénu nejen toto debutové album, ale i kapelu, která si přes sebevědomou pompéznost intra „Walls Of Jericho“ nemůže být ani náhodou vědoma neskutečně pozitivního ohlasu, který bude ve velmi brzké době následovat a který se začal odvíjet právě s touto deskou. Ohlasu, jenž se postupem času změní v nedobytný kultovní status a který s minimálními výkyvy přetrvá až do dnešních dnů. Píše se rok 1985 a symbol dýně z americké tradice dostává zcela nový rozměr. Za svoje poznávací znamení si ho totiž volí kapela, která stvoří novou odnož tvrdé muziky a napíše biblické základy melodického speed'n'power metalu. Kapela, která inspiruje stovky svých následovníků a jejíž postupy budou citovány jako písmo (ne)svaté. Dámy a pánové, začněte hrozit a roztočte hlavy, na scénu přichází HELLOWEEN!

Cesta ke slávě ale nebyla dílem pohádkového zázraku, abychom objevili její první zárodky, musíme se vrátit až do roku 1978. Právě v tomto období jsou k nalezení první hudební záznamy o člověku jménem Ježíš Nazaretský. Ehm, pardon, nechal jsem se trochu unést intenzitou odkazu, který mně u těchto dvou ikon poněkud splývá. Tedy, první hudební záznamy o člověku jménem Kai Hansen. Ten právě zakládá kapelu zvanou GENTRY, později trochu nervózně přejmenovávanou na SECOND HELL a IRON FIST , to pro nás ale není podstatné. My se posuneme až k roku 1984, kdy si kapela konečně zvolí svůj neměnný název HELLOWEEN a kdy je zformována do sestavy, která nahrála své první velké album. Klíčovým prvkem se ukázalo zlanaření zprvu se bránícího kytaristy Michaela Weikatha. Právě on vytvoří s Kaiem Hansenem (na prvních třech deskách) puzzlově se doplňující skladatelskou dvojici, která vynikne výjimečným tvůrčím talentem, ojedinělým zejména mimořádnou citlivostí pro jímavé melodické spředivo a katapultuje tuto kapelu do hvězdných výšin, ze kterých už v budoucnosti nikdy nesestoupí.

První album „Walls Of Jericho“ ale přesto působí v celé diskografii HELLOWEEN poněkud odlišným dojmem, a to hned z několika důvodů. Především je znát, že skladatelský rukopis ještě není výhradní záležitostí ucelených tvůrčích postav a znatelně se nechává ovlivnit vrcholící vlnou britského heavy metalu, což se projevuje zvukovou neuhlazeností syrově znějících riffů. Tato dravost proniká i do textů a názvů skladeb („Metal Invaders“, „Heavy Metal“), stejně jako do dalších hudebních aspektů, kdy přímočará údernost doplňuje sytý melodický základ. Ten je ale velmi bytelný a svou erupčně podmanivou silou nakonec povolí svázanost heavy (a lehce thrash) metalových riffů. Vznikne tak pozoruhodný moment, kdy se řízná metalová agrese smísí s vrcholně melodickou hravostí, přirozeně ji absorbuje a v celkovém výrazu tak dostane zcela nový rozměr, který se bude později nazývat melodickým power metalem. Pokud bychom se ovšem chtěli bavit o pomyslném prvenství, před HELLOWEEN by se museli po právu zařadit IRON MAIDEN, kteří dle autora těchto řádků byli první, kdo začal hrát jak heavy, tak i power metal. A tolik diskutované zárodky speed metalu jsou na "Walls Of Jericho" zatím pouze mikroskopického rázu a skutečné formování jejich DNA mělo přijít až o něco později.

Debut HELLOWEEN je také jedinou deskou, na které zpívá Kai Hansen. Michael Kiske nastoupil až na druhém albu a z dnešního pohledu je nutné dodat: zaplaťpánbů za to! Jeho výškový projev by se ke „zdem Jericha“ vůbec nehodil, naopak středně zemitý a nezaměnitelný vokál Kaie Hansena k tomuto albu sedne jako prdel na mísu. A výtečně dotváří jedinečný odstín melodických linek, které snad proto, že nebyly koncipovány pro vysoko položené pěvecké hrdlo, drží se klidnějších, nestrojených postupů a dosahují tak v některých okamžicích velmi jímavých zákrut, které ve výsledku strhávají dvojnásobnou silou. HELLOWEEN byl vždycky o silných melodiích, ale ty z prvního alba znějí trochu jiným, snad lidštějším dojmem a jsou v tomto ohledu neopakovatelným zážitkem.

Vemte si např. vyhrávku v „How Many Tears“, která přitom vznikla trochu „na truc“, když bylo kapele vytýkáno, že neumí zpomalit (ach jo, už tenkrát!). A tak Michael Weikath stvořil uprostřed této písně výsostně melodický moment, který dodnes chytá za srdce doslova medvědí silou. Do té doby nezvykle otevřenou melodičností ovšem vyniká každá skladba alba. Všechny obsahují vyšperkované melodické vyhrávky a nadýchaná trylkující sóla. Líbivou přilnavostí vládne i řada zpěvných linkek (např. refrén „Guardians“, slokové nápěvy v „Phantoms Of Death“ nebo již zmíněná „How Many Tears“, která strhává celou svojí stopáží). Někdy se jim ale do cesty připlete nepříliš působivý refrén a celkový dojem se trochu pokazí (zejména duo skladeb „Reptile“ a „Gorgar“). O žádné z písní na albu se ovšem ani ze srandy nedá napsat, že by byla komplexním propadákem. Když si navíc uvědomíme dobu vzniku, musí nás doslova zachvátit pocity obdivného úžasu a nakonec nám nezbyde než konstatovat, že první album HELLOWEEN je mimořádným a v některých ohledech (melodičnost a stavba sól) dokonce revolučním počinem. To všechno byl přitom teprve začátek, ty nejhvězdnější momenty měly terpve přijít. A to již velmi brzy.

Poznámka : albu „Walls Of Jericho“ předcházelo EP „Helloween“, které obsahovalo pět skladeb: „Starlight“, „Murderer“, „Warrior“ „Victim Of Fate“ a „Cry For Freedom“. Všechny tyto písně se mohou s debutovou deskou plně ztotožnit, a to jak svoji náladou, tak i kvalitou. To samé platí o pozdějším singlu a nové písni "Judas".

Komentáře redaktorů

Naprostá klasika! Album, které definuje pojem speed metal. Žádné kýčovité melodie, žádné afektované vokály. Tohle je neskutečně rychlá a hlavně syrová jízda, která ve své době válcovala i kdejakou thrash metalovou hordu. Devět famózních kompozic, z nichž nejvíce voní závěrečná "How Many Tears". Dodnes těžko překonatelná deska. Venca 10/10