MILOŠ DODO DOLEŽAL - Despekt

V osmdesátých letech, když nastoupil do rozběhlého Vitacitu, působil kytarista Miloš Doležal jako zjevení na české scéně. Spolu s Ladislavem Křížkem tehdy vytvořili duet, který byl srovnatelný se západoevropskou produkcí. Spojení ovšem nevydrželo a každý si šel svou cestou. Doležal zůstal věrný Vitacitu (i když dnes to vypadá zcela obráceně) a s ním natočil výbornou desku „Vzhůru přes oceán“. Pak se skutečně sebral a vzal to přes oceán, aby si do Čech přivezl zručného kytaristu Mannic Distortion Guy Mann-Dudea a s ním natočil dvě vcelku slušná alba. Znovuzrozený Vitacit v polovině devadesátých let vyšuměl (po dobrém album „Navostro“), pravděpodobně na neschopnosti napsat kvalitní věci, které by jménu kapely nedělaly ostudu. Od té doby Doležal jako by nedokázal najít svou tvář.

Snad to deska „Despekt“ dokáže změnit. Nejen proto, že je, podle mého názoru, to nejlepší, co Doležal od debutu Vitacitu kdy vydal. A „Despekt“ navazuje na „Vzhůru přes oceán“ víc, než „Navostro“. Tím ovšem nechci říct, že by Dodo zamrzl v osmdesátých letech. Skladby sice mají stavbu postavenou tak, že by klidně mohly vyjít v osmdesátých letech, ovšem moderní zvuk a moderní technologie je posouvají do tohoto tisíciletí. A navíc, když je skladba dobrá, je fuk, jestli ji někdo napsal v roce 1983 nebo v roce 2010.

Prim samozřejmě hraje Dodova kytara. Řádně nabroušená, poučená lety praxe a učení se u nejlepších. Hned úvodní „Hrdej českej lev“ (nešlo by to bez toho buranského -ej?) soupeří s takovými klasiky jako byla „Loď“ nebo „Zvony“. Následující „Psí stín“ zase dává vzpomenout na vynikajícího „Dragona“, úvodní to věc z „Vzhůru přes oceán“. Už tehdy se mi zdálo, že pravděpodobně největším Dodovým vzorem musí být George Lynch z Dokken. Ve skladbách jako „Psí stín“, „Otrok (Welcome To Amerika)“ nebo „Tady a teď“ jako kdybych slyšel Lynchovy laufy z desek „Under Lock And Key“ a „Back For The Attack“, samozřejmě v moderním podání. Jinde ale zaslechnu riffy z pokladnice páně Davea Mustainea. Takové inspirace ale rozhodně nejsou nic špatného.

Na rovinu. Dodo nahrál skutečně dobrou desku. Lepší si snad ani přát nemohl. „Despekt“ má pořádný tah na bránu, slušné skladby, výborné instrumentální výkony. Je jakýmsi pokračovatelem Vitacitu. Proto si staromilci budou pomlaskávat. Jenže, když nejste nekritičtí a posloucháte „Despekt“ celý v jednom zátahu, začne vás ke konci už nudit. Nic to ale nemění na faktu, že Dodo vydal možná nejlepší tuzemskou rockovou desku. Uvidíme jen, jestli se konečně i mistr Křížek s něčím vytáhne.