NEJLEPŠÍ ALBA OSMDESÁTÝCH LET PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Václav Votruba
Osmdesátky byly zvláštní dobou. Jednak se rodily naprosté disko zrůdnosti, na druhou stranu ale vystrčil své drápy pořádně drsný metal. Tak či tak, perfektních desek se urodilo mnoho. Některé trendové, některé novátorské, některé archaické, avšak dobré.
1. METALLICA – Masters Of Puppets (1986)
Co k tomu říct? Nic, protože „Masters Of Puppets“ slyšel každý, kdo k metalové muzice nebo celkově rockové byť jen přičuchl. Nahrávka, která nemá obdoby. Dodnes.
2. WHITESNAKE – 1987 (1987)
David Coverdale vyhodil staré struktury a přibral mladé dravce. Z dnešního pohledu geniální tah. „1987“ je dechberoucí kolekce hitů, kterým dominuje úvodní monstršleha „Still Of The Night“ s jedním z nejkrásnějších vyvrcholení v dějinách muziky. Nejdokonalejší příklad takzvaného hair metalu.
3. BLACK SABBATH – Seventh Star (1986)
BLACK SABBATH a Glenn Hughes? Ještě dnes kroutím hlavou, co to tehdy Tonyho Iommiho napadlo. Respektive, jak na tak geniální kombinaci přišel. „Seventh Star“ není obecně považována za elitu diskografie BLACK SABBATH. Pro mě je to ale to nejlepší, co kapela po odchodu Ozzyho udělala. Moderní, avšak bez ústupků. Famózní album, které mohu poslouchat neustále.
4. HELLOWEEN - Keeper Of The Seven Keys Part I. (1987)
Nejlepší heavy album všech dob. Učebnice metalu, ze které dodnes mnoho spolků čerpá, ale málokdo se jí dokáže alespoň přiblížit. Deska, která dala na prdel i IRON MAIDEN. Jejich trůn na HELLOWEEN čekal, Němci toho však nevyužili... Jejich blbost.
5. BLACK SABBATH – Heaven & Hell (1980)
Nejklasičtější album „post-Ozzy“ kariéry BLACK SABBATH. Titulní flák je pro mě dodnes nejmocnější skladbou. Monument s božským zpěvem. Tady se psaly dějiny...
6. DEATH – Leprosy (1988)
Oproti debutu „Scream Bloody Gore“ obrovský posun vpřed. Chuck Schuldiner ubral na rychlosti a více si vyhrál se strukturou skladeb. Výsledkem bylo album, které dalo jasně najevo, že se budou dít veliké věci. Pro některé fanoušky vrchol diskografie DEATH.
7. HEART – Heart (1985)
Stejný příklad jako „1987“ od WHITESNAKE. Akorát v ženském vydání. Hit za hitem, geniální zpěvačka, radost ze života. Vsadím boty, že budete znát skoro všechny skladby. Nejspíš ale nebudete vědět, od koho to vlastně je...
8. BLACK SABBATH – Born Again (1983)
A ještě jednou BLACK SABBATH. Sorry, ale jinak to nejde. Nahrávka s neskutečně zlou a zatuchlou atmosféru. Deska, která může přivodit deprese. Deska, vedle které jsou VENOM jen obyčejní šašci. Tohle je první black metalové dílo. Ne, prdel si nedělám!
9. JOHN LENNON AND YOKO ONO – Double Fantasy (1980)
John Lennon chytil před smrtí druhý dech. Skvostná „Double Fantasy“ je toho jasným důkazem. Jedna skladba lepší než druhá. A platí to i o věcech Yoko Ono. Příjemná, zamilovaná, nostalgická... Miluji „Double Fantasy“!!!
10. CHERIE AND MARIE CURRIE – Messin' With The Boys (1980)
Zapomeňte na RUNAWAYS. Z dnešního pohledu se dá tato kapela brát snad jen tak, že nám poskytla Litu Ford a Joan Jett. Na původní zpěvačku Cherie Currie se bohužel už zapomnělo. Přitom tato blonďatá kráska vydala v roce 1980 se svojí sestrou Marií naprosto skvělou sólovou desku. Desku, která nabízí jeden hit za druhým. Žádné jednoduché popěvky, nýbrž promyšlená muzika se silnými vokály. Vzrušující záležitost a zároveň možná nejutajenější klenot v dějinách rocku.
Přečteno: 4757x
Komentáře
Štěpáne, pokud by redaktoři opsali do svých osobních žebříčků obecně uznávaná alba, úroveň zinu by to zvedlo nebo snížilo?
Štěpáne, ono by to chtělo si pořádně přečíst hlavičku, kde bys zjistil, že se jedná o mé osobní top. Ve čtenářské bilanci Number i British je. Pro mě osobně je British jednou z nejslabších desek Judas. Z Number také nejsem odvařený, Seventh Son je daleko větší skvost... A nevím, proč ti tak vadí zařazení jedné z největších death metalových desek vůbec...
Pokud zde chybí klíčové desky (nejen) osmdesátých let jako IRON MAIDEN - The Number of the Beast, JUDAS PRIEST - British Steel, tak to něco svědčí o úrovni tohoto zinu.
Naopak nechápu, co tu dělá DEATH – Leprosy, to už raději Queensrÿche - Operation: Mindcrime
ugh ...konecne si nekdo vzpomnel na Born Again :) osmicka je moje stastne cislo :)
Všechno klasiky. Je zajímavý, že mě osobně "Masters Of Puppets" nikdy nenadchlo, ani v mym ortodoxmetalovym období:) Jinak že by zrovna Whitesnake typickými představiteli hair metalu, to slyším poprvé. A z postozzyovskejch Sabaťáckejch desek bych taky kromě neoddiskutovatelného "Heaven & Hell" spíš vypíchl desky z Martinem za mikrofonem - hlavně Headless Cross a Eternal Idol. To sou podle mě výborný a hodně nedoceněný placky. "Seventh Star" mě naopak nijak zvlášť nezaujalo, považuju tuhle desku dokonce za jednu z možná nejslabších
Masters Of Puppets je nejlepší metalové album všech dob - a to bez diskuze. Ale trochu mě překvapuje absence Iron Maiden.
Milan: Ty, Lee Aaron mě nikdy nebrala... Metal Queen šla, ale jinak nic moc. Dle mě tedy :-)
to all:
Sazřejmě v 86 roce cd nebyly, ale nějaký chytrý človék někde napsal, kde je orion, tak metallica má nejlepśí desku.Pro mě osobně je nejlepší Ride the lightning.
Už se tu vzpomněly členky Runaways i Doro Pesch, ale co taková Lee Aaron? Její desky 1987 nebo Bodyrock to je paráda!
souhlasím s prvním místem :)
Nutno podotknout a zařadit i další poosbournovské alba Black Sabbath vydaná na konci - přelomu osmdesátek devadesátek. Tudíž alba The Eternal Idol a Headless Cross u mikrofonu s Tony Martinem. A nejduležitější album heavy metalu dá-li se to tak říct a to Album Blizzard of Ozz Ozzyho Osbourna a Randyho Rhoadse
Vidíš, já už myslel na následující desku Whitesnake :-)
fakt vyšlo MoP v roce 1987?