Aj keď som si vedomý, že o tejto téme sa dá diskutovať donekonečna, pokúsim sa ju uzavrieť ;) Poprvé: GNT, tvoju averziu voči growlingu chápem, ja mám taký istý problém pri koncepcii "kráska a zviera", čiže pri striedaní mužského growlu a ženského operného spevu.. Prečo to tak je neviem, samotný growling mám rád, vyžívam sa hlavne v extrémnom blackmetalovom speve (Maniac, Varg) a nevadí mi ani grindový pig squeal.. a samotný operný mi tiež vyhovuje, a tým myslím aj pravú operu.. lenže dokopy mi to skrátka nepasuje, strašne mi to dvíha adrenalín a musím mať vyloženú chuť pustiť si Epicu, Leaves Eyes, Tristaniu atd.. Po druhé: Ohľadom vývoja speed metalu. Je jasné, že omnoho rýchlejšie a melodickejšie to nejde. Teda ide, lenže potom hovoríme pri všetkých fúziách o thrashi (ranný Anthrax), či pop metale. Ide len o to, že speed sa nedá vyvýjať len "dopredu" ale dá sa vyvýjať "do strán".. vysvetlím; nikto nemôže namietať, že speed metal má bližšie ku klasickej hudbe než ako iné žánre jasne vychádzajúce z bluesovej základne.. zoberme si teraz celú klasickú hudbu (1500-1900), ktorá mala cca štyristoročnú tradíciu a vyberme dielo od Bacha a od Verdiho.. laik žiaden rozdiel nezbadá, ale odborník pravdepodobne aj bez znalosti diela a autora, určí, že jedno je barok a druhé romantizmus.. sám sa už roky venujem "klasickej" hudbe a vôbec nemám pocit, že by bol Bach menej melodický alebo pomalší než Verdi a naopak..:) a pritom tam bol rozdiel viac ako sto rokov a rozdiel medzi obdobiami je znateľný.. pri počúvaní všetkých Iron Mask a Dark Moor mám pocit, že speed je, extremne povedané, dalšie obdobie klasickej hudby, s tým, že miesto huslí sa používajú elektrické gitary. (Thrash a Death sú založené na rytmike, rovnako ako černošská hudba a blues, powerspeed vychádza z klasikej hudby - pozrite si na mape rozšírenosť thrash/deathu a melodickejších žánrov - jasne vidieť rozdiel medzi klasicky ovplyvnenou európou a amerikou ako kolískou černoškej hudby) .. no aby som sa vrátil späť k téme, tak ide o to, že klasická hudba sa dokázala vyvýjať štyristo rokov bez straty poznávacích znakov, a myslím, že to isté dokáže aj speed.. veď už len rozdiely medzi kapelami ako Kamelot, Dragonforce, Freedom Call a dajme tomu ako Dawn Of Destiny je markantný. A nejde pritom iba o samotnú kapelu. Pre mňa nie je problém hrať ako Dragonforce, či ako iná banda, ide o to, že každá skupina zašla zo svojim poňatím speed metalu tak ďaleko, že pri porovnaní Dragonforce a Kamelotu iné spoločné znaky ako rýchlosť a melódiu nenájdeme. Už len spôsob komponovania, tóniny skladieb alebo štýl hrania medzi computerovo vyladenými Reinxeed a sedemstrunovými Dawn Of Destiny je rozdielny, pritom obidve kapely hrajú rýchlo a melodicky. Japonský metal samostatná kategória, pri porovnaní Versailles a Derdian: je Versailles rýchlejší/pomalší? nie je. Melodickejší viac/menej? Ťažko určiť, ale obe kapely prekypujú sviežimi melódiami. A pritom aj bez spevu je rozdiel evidentný. Ide o to, že každá kapela nechtiac do svojej hudby odrazí prostredie kde vznikla. Americký speed reprezentovaný kapelami Iced Earth alebo Vicious Rumours odzrkadľuje ten thrashový základ, Nemecký má v sebe základy heavy metalu - Helloween, Gamma Ray, Rage, Anglický v sebe nosí určitú melanchóliu (nezdá sa to, ale aj napriek melodickosti vychádza sôr z molových tónin) Dragonforce a Power Quest, Stredomorský a kapely ako Dark Moor, Rhapsody, Fairyland nemá cenu komentovať, a Japonský sa dá pekne určiť a je jedno, či máte Versailles, alebo Dragon Guardian. Samozrejme neplatí to všetko, Brazília alebo Fínsko predstavujú fúziu vplyvov bez nejakého základu, ale aspoň z väčšej časti to platí. Speed metal teda rozhodne nie je v slepej uličke a vždy sa nájde niekto, kto hranice posunie; pred rokmi som si pri počúvaní Keepera myslel, že melodickejšie to už nejde a objavil som Freedom Call, a aby to nestačilo, tak pred pár týždňami Animetal, ktorý je ešte melodickejší :) pri počúvaní Blind Guardianu, že rýchlejšie to už nejde a aj tak som sa potom dostal k Dragonforce, u Rhapsody som bol presvedčený, že hymnickejšie to už nepôjde, a pred pol druha rokmi som objavil Pathfinder, u Iced Earth som si myslel, že tvrdšie ale so zachovaním melódie to už nepojde, ale išlo to :) ked som spoznal Dawn Of Destiny... atd, môžem hovoriť donekonečna.. :) netreba podliehať demagógií, že speed metal je a aj stále bude taký ako ho poznáme v dnešných časoch, miesta na posun je tu totiž habadej.. posledné, čo chcem, je, že kašlite, ludia, na škatuľky.. nie všetky krásy hudby sú ukryté v speed metale ;-)

to GNT: Tak to tě potom chápu.. Jsi hodně háklivý na melodii zpěvu.. Mně by třeba ve zmíněné "Kill It" osobně vadila spíš taková ta "techno" pasáž s digitálně upraveným hlasem (celkem síla) a nad refrénem bych se asi vůbec nepozastavil.. Jinak nic proti Helloweenu, moc je neznám, ale poslední album se mi líbilo (jsem z mladší generace, ale záplatu této díry mám v plánu někdy udělat).. :-) No a ohledně "pravého nemelodickém deathu" jsem s tebou za jedno, taky nic pro mě.. Pro mě je důležitá melodie (avšak nemusí jít nutně o vokální linku)..

Eyrekr: já nevím, jestli se to, že nemohu growling může nazvat "nevolí" ... v každém případě to není přesné. Zkoušel jsem to několikrát a prostě se do growlingu moje ucho nedostane, působí to na mě rušivě a znemožňuje mi to soustředit se na zbytek nahrávky. Nemelodický death vůbec neřeším, tam je to pro mě jasné, do toho nejdu (respektive mám pocit, že jde jen o growlingem přednášenou recitaci nebo "řvaní"). Ale pozor podobné nemelodické pasáže (byť bez growlingu) mají i různé heavy, true metal kapely, upozorňuji na to stále, jakmile má někdo místo refrénu řev či sekanou recitaci (třeba Helloween v Kill It), dávám palec dolů, byť by se jednalo o mého největšího oblíbence.

to GNT: No třeba já jsem to měl s metalem tak, že od Nightwish a Sonaty Arcticy (u které mi trvalo trošku dýl, než se mi zalíbila a paradoxně si mě podmanili albem Unia a teprve zpětně se mi zalíbily jejich starší alba) jsem se dostal k Children Of Bodom (Are You Dead Yet?) a podmanili si mě svou rázností a melodičností, ten "zpěv" jsem moc nemusel, ale hudba byla silnější.. Později jsem si na něj zvykl (ze začátku jsem se jej snažil vnímat jako další hudební nástroj, tvrdší než kytara) a propadl jsem i některým tvrdším kapelám.. Co se speedu týče, uznával jsem Sonatu Arcticu (díky úžasnému hlasu Tonyho Kakka a jejich nápaditosti) ale běžným speedovým kapelám jsem se vyhýbal, vadilo mi to "vytí".. Přesto jsem měl naposlouchané třeba Destiny a Infinite od Stratovarius, ale pak jsem se k nim nevracel (vzhledem k těm hrozným vokálům a na moje tehdejší poměry nenápadité a suché hudbě, jak se mi tenkrát jevila).. Potom přišla přítelkyně (nemetalistka) a zamilovala si taktéž Sonatu Arcticu.. Já jí jednou udělal výběr metalových písní, kdyby se jí nějaká další kapela zalíbila a byli to zrovna Stratovarius, které si vyžádala.. Nechápal jsem, že zrovna oni, z takového množství kapel, vrtalo mi to hlavou, pustil jsem si je a zaposlouchal jsem se do nich.. A očarovali mě, i zmiňované vokály, objevil jsem v tom tu krásu (kterou jsem předtím asi nechtěl vidět).. No od té doby se řadím ke speedařům, ovšem mám poměrně široké obzory co se metalu týče a mám rád i jiné žánry, uznávám jak growl, tak i vysoký čistý zpěv.. Nejspíš tomu tak je díky mému osobnímu vývoji, ale i takhle může vzniknout „speedař“.. :-) Vím ale, že nevole deathařů a heavíkařů vůči hlasovým prostředkům těch druhých bývá často velká..

Eyrekr: pokud mé příspěvky bereš jako "osobní útok", pak se omlouvám, rozhodně nechci na nikoho útočit či ho ironizovat. Tvou zmínkou o "profesionalitě" jsem se inspiroval (vzhledem k tomu, že mi tento problém dneška, tj. nucení k práci zadara a líbání rukou, za to, že je tato práce bez jakékoliv odměny umožněna, leží už dlouho v hlavě a neskutečně mě štve). K Arch Enemy: tak jako někdo nesnese zpěv ve vysokých polohách a trpí při tom, já zase "trpím" při growlingu, byť jakkoliv melodickém. Ano spousta deathových (hlavně těch s přídomkem "melody") kapel má ve svých skladbách úžasné pasáže, ale pak přijde chroptění a pro mě jako posluchače je konec - ale nikdy tu nenapíšu, že death je něco podřadného, opakujícího se atp. Tento hudební žánr má můj respekt, to že mu nemohu přijít na chuť je jen a jen můj problém. Davida samozřejmě neposlouchám a nikdy jsem ho neposlouchal, chtěl jsem jen naznačit, že i když tu tak "hořím" pro speed, tak to zároveň nemusí znamenat, že neposlouchám nic jiného.

to GNT: Tak především jsem slovo "profesionálně" dal do uvozovek, čímž jsem naznačil, že to nemyslím doslova, ale přeneseně.. A z toho jak tu s prominutím chrlíš svoje názory ohledně škatulkování, speed-metalu a z tvého názoru na "vyzkoušení" Arch Enemy (což by nebylo na mnoho hodin jak říkáš, stačilo by poslechnout nějaké charakteristické album, nebo aslespoň část a buď pokračovat, nebo zavrhnout) a místo toho je pro sebe rovnou zavrhneš, soudím, že jsi krapet zaškatulkovaný (alespoň v rámci metalu, to jestli posloucháš Míšu Davida sem myslím nepatří), nic proti, jen jsem poznamenal že je to škoda.. Pokud tomu tak není, tak ti křivdím a omlouvám se.. Ale hlavně jsem svůj názor nemyslel nijak útočně, prostě jsem jen napsal svůj názor (který se ještě týká škatulkování o kterém tu byla řeč), nemusíš ze mě hned dělat imbecila, který neví co znamená slovo "profesionální".. :-)

K té "profesionalitě": profesionálem je jen ten, koho daná činnost živí. Pokud vím, zde se autorům recenzí nic neplatí (a asi ani žádné naturilálie či deputáty tady také nehrozí), takže profesionálem tu není nikdo, profesionály není ani značná část recenzovaných kapel. Zrovna včera jsem měl debatu s kamarádem akad. malířem (malováním se živí): čím dál častěji naráží na to, že od něho lidé a organizace chtějí nějakou práci zadarmo (a nejlépe kdyby si ještě zaplatil, aby mohl něco malovat). Vypadá to, že lidé, kteří se až dosud živili svými vědomostmi, uměním atp. se pomalu ale jistě stávají vyvrhely společnosti, nakolik za to může internet a s tím spojená všeobecná nadvláda buranství a amatérismu, těžko říci.

Pagan: v 80. letech jsem Davida and Kroky vyloženě nenáviděl, vzal jsem ho na milost až na přelomu 80-90. let, kdy měl vlastní skupinu, dobrého kytaristu (jméno si nevybavuji, byl to pův. něj. studiový muzikant) a dělal víceméně poprockové věci. Dnes mně David nevadí, stojí mimo mé vnímání hudby, občas má rozumné (kupodivu) názory. Ale chtěl by mě někdo rafinovaně mučit, tak Céčka sbírá céčka a jiné majstrštyky by byly vhodnou mučící pomůckou (ovšem ještě horší než David byli ti šašci kolem něho, na prvním místě Markéta Muchová: když mohla zpívat ona, tak už každý!).

Osmdesátkovej Míša David je náhodou v pohodě! :-)

IFA: ano hudba se vyvíjí a to je v pořádku, vyvíjí se všechno. Ale speed už se nemám kam vyvinout, tam už je konečná. Otázka pro muzikanty stojí asi takto: speed ano či ne? Pokud ano, je to řehole, jako kdyby člověk vstoupil do nějaké církve a dodržoval její pravidla. Někomu takové omezení vyhovuje, jinému ne.

Eyrekr: nikdo neví, co ten druhý doopravdy poslouchá, možná že jsem fanoušek Míši Davida. To, že mám rád speed, neznamená, že nic jiného už ne. Ale tady bylo nějaké téma diskuse a k tomu jsem řekl své.

Eyrekr: To je správnej názor. Když se člověk takhle zbytečně zaškatulkuje, tak o hodně přijde. Když uiž se člověk do metalu zamiloval, měl by poznat všechny jeho krásy.

No můj názor je, že pokud se člověk "profesionálně" nevěnuje jistému žánru (viz. např. naši recenzenti, čímž nechci ale říct že jsou zaškatulkovaní, nevím co všechno poslouchají) je dost škoda se úplně zaškatulkovat.. Třeba na čistém speedu bych dlouho nevydržel a začalo by mi z toho rupat v bedně.. Já osobně si poslechnu i ty melodické odrůdy extrémního metalu (pro jeho tvrdost a někdy až téměř kakofónní melodičnost, která se jinde jen tak nenajde), taktéž pagan metal (pro jeho bezprostřední spjatost s přírodou, odkaz minulosti a množství prolité krve :-)), nejradši však mám onen power-speed, ani nemusí být úplně žánrově čistý, nevadí když je třeba rozumně poznamenaný progressivem, je to zpestření.. Metalový svět je tak rozmanitý, že není boha, aby si v něm člověk nenašel víc oblíbených míst, když už mu propadne, a pokud se úplně zaškatulkuje, přichází podle mě o dost, je tu přece tolik krásy a zajímavých zákoutí.. Hlavně ale, milí metalisti, "stay united", není nás zas tolik ani v rámci celého žánru..

GNT: No nevím co to je za argument... Kdyby takhle přemýšlel každý, hudba by se nevyvíjela a nevznikl by tedy ani speed metal. jen díky tomu, že to chtěl udělat někdo jinak, tu vzniklo tolik odnoží metalu a díky tomu taky metal žije.Ale to jsem ani tolik nemyslel. jde o to, že je skutečně každá kapela stejná jako ta druhá. Tenhle styl má na mně až moc jasně napsaný pravidla. Stejná tónina, stejná barva zpěvu, stejná sóla...To už je moc. když si vezmeš třeba thrash metal, tak tam co zpěvák, to jinej hlas, co kapela trochu jiná rychlost, jinejpřístup k sólům i ke struktuře skladeb. Tohle jsem ve speedu nikdy nezaznamenal a přeposlouchal se mi až takovým způsobem, že se mi z něj stávaj vlasy když ho omylem zaslechnu... :)

IFA: předvídatelnost není až tak špatná věc (a nejen v hudbě), člověk dostává to, co očekává. Mnohem horší je když se takový tvůrce "vývojář" rozhodne být nepředvídavý, tzn. řekne si, tady by posluchač, čtenář ... logicky čekal to a to, no a já mu tam udělám úplnej opak nebo nějakej jinej naschvál, protože já budu originální. Potom vznikají dílka typu "Vítr z hor" od J. Cimrmana (ve stylu: já nejsem tvá babička, já jsem tvůj syn).

V. Votruba a vážnost speedu: tady je nějaký rozpor, na jedné straně hurá deutsch, happy metal, veselé kapely atp., na druhé straně to mají být pozéři, kteří se berou vážně. Dohromady to nejde. Já propaguji, abychom speed neoznačovali za veselý, happy, juchavý atp., nahradil bych to slovem optimismus, myslím, že je to přesnější hodnocení. Potom vyvstane i jakýsi ideový rozdíl mezi speedem a spol. a extremními žánry (neplatí všude a vždy, aby tu pak někdo nevršil všechny výjimky, na něž si vzpomene), úprkmelody metal je o jisté naději v budoucnost, v lepší svět, druhý pól metalu je o zmaru a zkáze. Možná je to triviální pohled, ale i kvůli tomuhle jsem pro sebe zvolil powerspeed.

Arch Enemy: neposlouchám, neznám (tedy vím, že existují, dokonce i nějaké články a rozhovory jsem četl, ale k poslechu jsem se nedokopal: člověk je za celý den uštvaný a už nechce věnovat volný čas na nějaké "experimenty", tzn. že nechci už jít do něčeho, o čemž si dopředu myslím, že mi to nesedne, že u toho jen zbytečně strávím hodiny ... možná se o něco ochuzuji, nevím), nemohu tudíž hodnotit a cokoliv o nich psát.

Problém je v tom, že speed (a možná i jiný žánry, který tak nesleduji) se nemá kam vyvíjet (rychlejš a zároveň melodicky to už nejde), může si jen udržovat svůj status quo, vzít za své některé "výdobytky techniky", kořenit prvky "world music" a "brakovat" celou historii hudby. Takže co zbývá: buď se s tím smířit a radovat se z mála (na počet nahrávek je plus mínus čistý melody speed výjimka, i ti ortodoxní Dragonforce mají skladbu ve středním tempu - no to je šok dne!, notabene, když se z nich brzo stane kapela plešounů, to už se skoro nedá vydýchat) nebo jít jinam a změnit vkus. Těžko mohu oponovat názorům, že death, black a různé jiné "extrémy" se vyvíjí, když o tom nemám přehled. A otázka na konec: je vývoj v čemkoli nějaká hodnota sama o sobě, musí nutné docházet k neustálým hudebním revolucím? Stejně se to všechno točí v kruhu, vše už tu bylo (nebo právě je, a pokud není, tak zase bude). Ať si každý nechá svůj svět, v kterém mu je dobře. Netřeba nikomu nic hanět, je-li v tom šťastný a spokojený. Asi tolik.

Ifa: Souhlas. To je ta ortodoxnost... Já uznávám, že ne každému může vonět blití, ale jak může melodik hanět kapely jako třeba tebou zmiňované Arch Enemy. Vždyť je to ultramelodický a muzikantsky naprosto precizní. GNT: To bylo jen popíchnutí. Já takhle říkám kapelám, které zní jako dvacetkrát převařenej Helloween :-) Já proti speed metalu nic nemám. Starý Helloween či Anthrax sjíždím často. Jen mi vadí, jak se to bere strašně vážně. Chybí v tom nadsázka... Jasně, že tohle může někdo říct i o death metalu či blacku. Jenomže tam mám pocit, že se kapely přece jenom chtějí vyvíjet. Ale to je fuk. Mě spíš v Čechách zaráží, jak proti sobě jdou heavíkáři a deatheři. Vždyť je to trapný. Pořád je to metal. A jak v hevíku, tak v deathu či blacku se dá najít vyloženě zajímavá muzika...

GNT - Neber to zas tak zle. Vím, že jsem to napsal trošku provokativně. Ale stejně tak je napsán i článek výše... Je mi jasný, že pokud čteš tento plátek, tak nebudeš takovej ten klasickej buran, co zná akorát Helloweeen a Gammaray... Vlastně takovej jsem v tomhle stylu já sám... Měl jsem ho rád a chtěl jsem objevovat něco v nového, ale to co přišlo potom... Nová kapela, která zněla úplně stejně jako legendy... Po desátém objevu jsem to vzdal... Všechno na jednu kopici, ta snadná předvídatelnost, ty ohraný postupy... Tohle se prostě v jiných stylech neděje tak moc, protože mají nějaký vývoj. Tady to fakt chcíplo už před dvaceti lety... A česká scéna... Raději nemluvit. K té netoleranci... No často mně dokáží vytočit lidi, když znají jen tři kapely, a když se jich zeptám například na Megadeth, tak mi řeknou, že to je hrozný, že se tam strašeně blije... No Arch Enemy jim třeba vůbec nepřipomínám, to by se z toho asi zbláznili ještě když je to ženská. To že jsou tam sóla a melodie jak prase je jim úplně šumák... Takový způsob odpovědi bych čekal od popíkáře, ale ne od novodobého metalisty... Mně to pak smrdí strašným vidláctvím...

Was ist das "deutsche hurá metal"? Není nutno odpovídat, jen bych si podobná označení odpustil (i když vím, že V. Votruba to zřejmě nemyslel nikterak zle), nezasvěcení mohou mít dojem, že se tu bavíme o nějaké podřadné hudbě. Ale chápu, je těžké být u nemilovaného žánru vždy diplomatem. Kdysi jsem otci haněl jeho dechovku a Evu s Vaškem, dnes vím, že on svůj vkus nikdy nezmění, takže v rodině toleruji i toto české specifikum a dokonce ho podobnými nahrávkami obdarovávám na Vánoce atp. Já mám dárek z krku a on se raduje. Každému co jeho jest.

Zapomněl jsem v min. příspěvku napsat, že jsem "měl první tři alba Mr. Big (které už jsem dlouho nikde nezahlédl, takže se domnívám, že mi je bratr "šlohnul": avšak tato možná ztráta mě dnes nijak nemrzí).

Jo Mr. Big jsem svého času také dost poslouchal, mám (nebo jsem měl, nejsem si jistý, zda mi je brácha neodvezl), ale časem mě to začalo nudit: málo melodické (s výjimkou dvou pomalých písní, z toho jedné přejaté), hodně "muzikantské" (tj. že to ocení aktivní hudebníci), velký vliv blues. Uznávám, že je to kvalitní hudba, výborní muzikanti, ale jak už jsem psal, pro mě celkem nuda. Avšak přiznávám, byly doby, kdy jsem byl u několikaminutových sól jedn. nástrojů vytržením bez sebe.

No, je pravda, že ten ročník byl opravdu deutsche hurá metal... Ale lidi na to evidentně šli, protože jakmile nastoupil Paul Gilbert, který zahrál naprosto neuvěřitelným způsobem, půlka jich odešla. Když ale spustili Freedom Call, byla hala natřískaná k prasknutí.

IFA: nevím o tom, že bych tu někdy (v rámci metalu; proti mediálním protěžovancům typu Kryštof, Chinaski a spol. jsem se vymezoval, to přiznám) vystupoval netolerantně nebo dokonce urážlivě - netolerantně působí tvůj příspěvek do diskuse. A jestli hájím svůj oblíbený styl ... - to je přeci přirozené. Nevím, kdo vystupoval na zimním Moru 2010: obecně se na festivalech objevuje zhruba tolik speedových kapel jako je speedových nahrávek.

Takový rozhovor ke škatulkám:
Tazatel: "Ty hraješ v kapele, jo?"
Muzikant: "Jo."
Tazatel: "A co hrajete?"
Muzikant chvíli přemýšlí a nemá se k odpovědi.
Tazatel: "Hmm, tak je mi to jasný, hraješ nějaký sračky jako všichni, co říkají, že nemají rádi škatulkování."

Souhlasím s GNT.. Kdyby nebyly škatulky, jak by se vůbec mohlo např. recenzovat? To by se říkalo je to "metal s rychlými bicími a silnými melodiemi"? Vždyť pod tím by si někdo mohl představit thrash, jiný melodic black, další power-speed.. Ono je snazší napsat power-speed a je všechno jasné, příznivci i odpůrci ví o co asi jde.. Metal je roztodivý svět, kde by se člověk bez škatulkování snadno ztratil.. Škatulkování je sice subjektivní záležitost, ale rychle a snadno přibližně nastíní o co jde.. Jasně, souhlasím i se Savapipem, že přehánět by se to nemělo, osobně preferuju, když se to nastíní třeba kombinací stylů (např. speed metal s příchutí progressivu a náznaky thrashe), což je taky myslím celkem snadno představitelné.. Podle mě jsou škatulky jakési metalové názvosloví, sloužící k popisu dané hudby, některé kapely se tímto řídí, jiné si jedou podle sebe, obojí má něco do sebe, dostáváme tak jak žánrově čisté díla, tak kombinace a i nějaké ty experimenty..

8 nahrávek za rok 2011? To bohatě stačí...:) Po zimním festivalu MOR 2010 jsem pochopil, že v tomto ranku stačí jedna - dvě kapely v Evropě, páč je to všechno na jednu kopici...:) Spíše nerozumím tomu, proč tento styl má tolik fanoušků a proč jsou kolikrát tak netolerantní vůči ostatním stylům...Nicméně buďme rádi za ně...

Reakce Savapipa byla nejen logická, ale také typická. Nemilovníci škatulek a bořitelé žánrů se takto vymezují především k objektu, který příliš nemusí. Své koně si hájí a pravidla hry jim přiznávají. Už jsem to tu napsal vícekrát: jdu-li do kina (bože to už je let, kdy se tak stalo naposledy) na western, potom očekávám žánrově čisté dílko typu Sedmi statečných s příslušným happy endem. Nechci koukat na souboj dvou padouchů (v lepším případě mužů na okraji) nebo na totální vítězství zla (např. film Velké ticho, kde zlosyn Kinski postřílí všechny kladné hrdiny, to jsem skoro nevydýchal). A totéž vítám i v hudbě - nevadí malé experimenty, které nemění vyznění a charakter díla. Opakuji škatulky a žánry nezatracujme, važme si každého "čístého" počinu, jsou čím dál vzácnější. Dorty pejska a kočičky mohou na první pohled uspokojit mnohého, ale častěji po ních bývá špatně až blivno.

V zahraničí se označení speed moc nepoužívá (a to ani samotnými kapelami, kteří ho hrají), to co u nás bez rozpaků označíme jako melodický speed metal se jinde skrývá pod všeobsažným termínem "power" (kromě uvedené Pantery se pod toto slůvko schovají další desítky stylů a podstylů). Ano starý speed metal se často křížil s trashem a byly tak označovány první nahrávky Metallicy a Anthraxu (i jiných). Pro nezasvěceného to musí být velký zmatek. Po r. 1985 se speed metal přetavil do dvou stylů, na klasický trash a na cosi melodičtějšího, co začali hrát Helloween a spol. Kdybych byl povolán, tak bych tu už dávno vytvořil nějakou definici powerspeedu, tj. žánru, o který nám v této diskusi jde. Ale nejsem takový znalec, není mým cílem či snem být hudebním teoretikem.

A přitom označení power mi v tomto stylu přijde úplně zcestné :-) Pod powerem bych si dokázal představit třeba pozdější Panteru (a nenarážím tím na název jejich staré desky :-))...

Reakce kolegy Savapipa je logická, on tento styl už dnes prostě nemiluje, tudíž má sklony k pragmatismu! :-) A škatulkování je v tomto případě vhodnější než kdekoli jinde, neb původní speed metal nemá s tím současným nic společného, proto je nutné k němu pro méně zasvěcené doplňovat i žánr "power".

Rozdělení hudby do "škatulek" a žánrová klišé tu není pro nic za nic (a je to dle mého důležité a potřebné) a jakkoli dlouhý komentář s tím nic neudělá. Protože jinak skončíme u tvrzení, že je jen hudba (případně si dosaďte jiný druh umění) "dobrá a špatná", což je ten největší blábol, který jsem kdy slyšel. Já kupříkladu vůbec neposlouchám black death či jiný extrémní (v tomto případě rozumějme víceméně nemelodický, patří se i různé US powery či true řev) metal: ač jsem se snažil, nedokázal jsem to, prostě nesnesu growling a řev - avšak přes tuto "averzi" bych si nedovolil dané žánry jakkoli kritizovat a hodnotit (tím, že je neposlouchám, tak o nich vím naprostý prd), což mnohý ctitel dobré a špatné hudby učiní (co se takovému kritiku líbí, to je dobrá hudba, co ne, to spadne do kategorie druhé). Dobře vím, jaký přesně druh hudby má Pagan "powerspeedem" na mysli (a toho je na alespoň trochu vyšší kvalitativní úrovni málo: a zatím jsme se nedobrali žádné uspokojivé odpovědi proč, zvláště když v jiných žánrech je alb jak "nasráno"), ale nejsem si jistý, zda to vědí i ostatní. Na jedné straně tu je hlasitý odpor a povyk proti jakémukoliv melody speedu, na straně druhé stojí fakt, že tento hudební žánr v podstatě neexistuje (neexistuje na úrovni zaznamenatelné médií, čímž myslím třeba i hudební časopisy). Konejšení ve stylu, že poweru metalu je dost, na nás, fandy powerspeedu, nezabere, my víme, co přesně chceme (ale asi nás je málo, protože jinak by rychlomelodických grup a alb bylo víc).

Byť se necítím být nemilující či nerozumějící opozicí a jsem hrdý na to, že náš zin aspiruje na baštu příznivců melodického metalu, nedá mi to se proti téhle filipice za práva utlačovaných power/speed milovníků neozvat. A to hned z několika důvodů – především jsem odpůrcem škatuličkování. Nemám nic proti rozdělování nahrávek dle žánrů, nicméně myslím, že v dnešní době křížených prasopsů, kočkoželv, či netopýroslů by třeba i těch thrashových, blackových či deathových nahrávek ubylo, kdyby měli pisálci potřebu rozlišovat např. neo-thrash, post-thrash, speed-thrash, pop-thrash, disco-thrash, … (doplňte jakýkoli sebevětší nesmysl). Takže samotná kategorie power-speed, na první pohled v sobě zahrnující symbiózu dvou svého času nesouvisejících stylů (jinak by přece tyto dvě škatule samostatně vzniknout nemohly) je dle mého již předem odsouzená k nepříliš vysoké kadenci nahrávek. A nedej bože, aby někdo někdy dokázal vykultivovat škatuli power-flower-lower-mower-speed metal (tedy stylově čistý jemně ztlumený power-speed se sekanými riffy… :D), protože pak taková nahrávka vyjde jen jedna ročně…
Důvod druhý – na stránkách tohoto zinu již několikrát proběhla diskuze na téma, kde vlastně začínají a končí hranice uvedených stylů, které řada jednotlivců vnímá naprosto odlišně díky historickému vývoji – a někdy mám pocit, že byť se všichni bavíme o jednom o tom samém, jde o debatu o vozu a koze.
Důvod třetí – osobnosti muzikantů. Jistě, na jedné straně můžou stát AC/DC, Running Wild, atd., na straně druhé třeba Sonata Arctica. Jistě, někteří prostě mají ten svůj styl natolik v krvi, že je pro ně naprosto přirozené se mu věnovat celý život, jiní mají potřebu zkoušet a hledat vlastní horizonty. Logicky pak nelze očekávat, že umělecká duše sama sebe uzamkne do svazujících hranic, vyžadovaných milovníky úzce ohraničených stylů.
Důvod čtvrtý – a právě proto se k téhle polemice cítím být povolán – před pár lety jsem byl zaníceným stoupencem (pro zjednodušení řekněme dle mého chápání) power-speed metalu. A byť (možná proto) nahrávky takto orientované tvoří mohutný základ mé sbírky cédéček, přes nezpochybnitelný mimořádně kladný vztah k téhle muzice si troufám tvrdit, že řada kapel ještě kultivuje a řada už jen kopíruje to x-krát využité (tím neříkám, že u jiných stylů je tomu jinak). A dokáže-li již vydaný přehršel nahrávek zevšednět fanouškovi, může se to stát i samotnému muzikantovi. Soudě podle množství alb vyčmuchatelných na serverech, informujících o nově vzniklých deskách, však není power metal rozhodně žádný otloukánek, chce to jen hledat (tím pochopitelně myslím i ve stylově příbuzných vodách).
Nejpodstatnější věta Paganova úvodníku je dle mého tato: „…když něco milujete, je vám jedno, že se postupy opakují, prostě jste rádi za další, alespoň trochu poslouchatelný žánrový přírustek…“ Patřím k těm, kteří se sice rádi vrátí k tomu, co milují, ale ještě radši (alespoň v hudbě) ochutnávám plody, nabízející něco víc, než jen stokrát ohranou (byť lahodnou) chuť. Takže pokud si dobrovolně čvachtám jedno chodidlo ve kbelíku vody, místo toho, abych si vlezl do vedle stojícího bazénu, je otázkou, kdo se vlastně do škatulkářské pseudoreality dobrovolně katapultuje.
Vše výše uvedené by se tak dalo shrnout do jediné věty – Strážce sedmi klíčů už jednou napsán byl a pokud se hudební příznivec sám odsoudí k čekání na jeho další novou kopii, budiž mu to přáno, ale je pak podivné lkát nad tím, že tato nepřichází (a nebo dorazí jen osmkrát za rok…).
Tímto vám všem, naši milí čtenáři, děkuji za přízeň, občasnou chválu i občasnou kritiku a ať už patříte k Pagan-pseudorealistům, Sava-pseudorealistům, či se vás tyhle kategorie vůbec netýkají, budeme moc rádi, když nám zachováte přízeň ;-).

Když jsme u těch rádií, tak tehdejší úbytek posluchačů radiožurnálu (pokud jde o tu dobu, kdy tam byla Barbora Tachecí) nebyl způsoben změnou hudební náplně (já Radiožurnál celkem poslouchal a žádnou hudební změnu jsem ani v nejmenších detailech nepostřehl), ale spíše tím, že po jinglu na sport zazněla předpověď počasí, po upozornění, že promluví náš reportér, se ozvalo jenom oddychování a ticho, zkrátka amatérismus, jako by to rádio dělali gymnazisti a nikoliv lidé, kteří jsou placeni nemorálním výpalným (čímž míním koncesionářské poplatky).
Pokud jde o hudební náplň rádií, moc nechápu, jak je možné, že se uživí v regionu 8 rádií, která mají úplně stejnou hudební náplň. Je zajímavé, že ve všech regionech jsou populární country rádia, ona je to totiž jediná cesta, jak se všem těm Chinaskám a Kryštofům vyhnout. Rocková rádia zahrnuji do stejného mainstreemu jako ostatní. Znáte možná z vlastní zkušenost. Řeknou, že zazní KISS a vy víte, která píseň zazní. Stejnou jasnovideckou prozíravost uplatníte při upzoronění, že uslyšíte MR.BIG, DEEP PURPLE či EUROPE (o českých kapelách vydávaných za rock se ani zmiňovat nebud). Rádia trochu rezignovala. Já bych si rádio představoval tak, že něco zazní a já se okamžitě začnu pídit po tom, co je to za kapelu a už se hrnu shánět její další nahrávky. Každý podnikatel musí myslet na budoucí generace svých zákazníků (např. banky nabízí své účty už pro děti, pivovary se snaží oslovovat nové cílové skupiny různými ovocnými pivními speciály), je mi divné, že v rozhlasovém éteru tato zásada neplatí.

Eyrekr: S tou Pehou máš pravdu. Když jsem před šesti lety jezdil do budějc na vejšku, řidič furt poslouchal frekvenci 1. Tu skladbu hráli dvakrát a pokaždé na stejném místě. Pravidla v rádiích jsou dost hustá, samotný moderátor výběr skladeb a pořadí neovlivní...

Jasné, no je to humus.. Jo, ale jak tak matně vzpomínám, ono to možná bylo nějaké "vstávání s rádinem Orion", nebo tak něco, tak tam asi hráli to, co chtěli lidi.. Ale slyšel jsem víc stížností na to, že na Orionu hrají pořád to samé dokola, tak na tom ale asi i něco bude i mimo "vstávání s Orionem".. Ale ono bude asi jedno, jestli Orion, Evropa 2, Kiss Morava, nebo Frekvence 1.. Ale nechci soudit, rádio už dlouho neposlouchám..

Tak aby nevznikla mejlka: 800 skladeb je opravdu málo, minimum pro rotaci v éteru by mělo bejt 1500 až 2000 písní.

No nevím, 800 skladeb, ale třeba takové rádio Orion v dobách kdy jsem byl ještě na internátu (rok 2006) a budili nás tam stylově - formou rádia z rozhlasu :-D, tak tam každé ráno přesně v tu stejnou dobu hráli to samé, pamatuju si teda tu píseň od Pehy - Spomal.. Jako by tam byl nějaký automat a pouštěl tam každé ráno to samé.. Ne že bych tu píseň nesnášel, celkem se mi líbí, ale slyšet to každé ráno jako budíček z rozhlasu..

To rádio, který točí 800 písní dokola, se jmenuje Radiožurnál. Když byl šéfredaktorem Jan Pokorný, tak to chtěl změnit víc směrem k (art) rocku, jenže během těchto pokusů ubylo 100 000 posluchačů. Takže je to jasný: lidi jsou tady konzervativnější než jahodovej kompot a chtěj pořád dokola poslouchat ty samý písně, o hraní metalu v jiném než specializovaném rádiu pak nemůže být ani řeč.

Eyrekr: nemyslel jsem zrovna naše končiny, tady je zavátý všechno a powerspeed totálně i v "undergroundu" (skoro nikdo ho tu nehraje ani v garáži, těch pár skupin, co mi případní oponenti mohou vyjmenovat, situaci nijak nevytrhují). Měl jsem na mysli některé hair kapely atp. - pokud se shodneme, že to taky patří do metalu. Obávám se, že skutečně speedovou skladbu (tj. opravdový melodický kalup), neuslyšíme z mainstreamových médií nikdy, to se spíše dočkáme nějaké obdoby komerčnějšího deathu. Ohledně Nightwish - s Oceanbornem, kde jim to slušně i speedově odsejpalo, by také do médií nepronikli. Co se týče rádií, je to katastrofa, v jednom z českých komečních a nejposlouchanějších (teď přesně nevím, o které se jednalo) se stále dokola točí jen asi 800 písní, což se odehraje za pár dní a pak se jede s tím samým nanovo, prý to tak lidé chtějí. A výzva jiným: napište také, proč, podle vás, powerspeed (a potažmo jiný melody metal) nedobyl nikdy komerční rádia, televize (ačkoli co se týče melodičnosti, nemělo by se logicky hrát skoro nic jiného).

to GNT: Kdy, kde, jak se dostal melodický metal do mainstreamových hitparád? Tedy rádio neposlouchám už dlouhou dobu, protože krom reklam, většinou blbých keců a často i blbých písní (pro tyto většinové posluchače, jak říkáš), nenabízí vůbec nic.. Co jsem v mainstreamových rádiích "svého času" zažil, byli to max. Linkin Park a Evanescence (v dobách kdy jsem ještě poslouchal rádio) a tyto "pseudometalové" kapely mě právě dostaly k tvrdé muzice, za což jsem jim vděčný, nicméně když jsem po těchto kapelách okusil Nightwish, již jsem se k nim neměl důvod vracet a začal jsem objevovat "truemetalový" svět.. :-) No zažil jsem ještě System of a Down, ale to je taktéž spíš komerční nu-metal.. Max. ti Nightwish či Metallica se někde možná výjimečně objevili (tuším na Očku), ale to je tak všechno.. Co se ještě týče toho mainstreamu, tak mi je zle zvláště z "novodobých" kapel typu Mandarinky, Nightsranec, Sračky 48, Kripl X, zhnilÝovoce atd. (omlouvám se za pseudonázvy, ale nemůžu si pomoct, jistě ale víte o koho jde) prostě hudební žumpa, s debilními komerčními videoklipy, kde akorát vždycky poskakují nějací blbci a blbky (čímž se asi snaží vymanit ze své průměrnosti) a o textech ani nemluvím, vždycky se mi chce po minutě poslechu zvracet.. Nejhorší na tom je, že mladí "normální lidi", kteří jsou hrdí na to, že se neškatulkují a poslouchají "od každého něco" (což většinou znamená pár písniček od každé skupiny (nechápu jak někdo může tvrdit že poslouchá nějakou kapelu, když od nich zná třeba jen pár písniček)), těm se to líbí, ti to "poslouchají".. Dobře, tak ať si to poslouchají.. Jen mi lidi vysvětlete, co dělají shnilÝovoce na Ronnie James Dio Stage a co kur*a dělají Eagleheart na vedlejším pódiu našeho největšího metalového festivalu.. Tohle mě prostě vytáčí..

Soichiro Hondo: proč "power metal, alebo melodický metal ako taký nikdy nedobyl mainstreamový svet?" Já myslím, že melodický plus mínus metal (vždy lehce či těžce ve spojení s hard rockem) se do hitparád a všeobecné popularity dostal a dostává a to i ve formě, kterou bych já osobně nenazval právě melodickou. Já si myslím, že problémem (vidím to u své matky i u dalších lidí z bližšího okolí) je rychlost (bavíme-li se o speedu), lidé všeobecně obvykle dobře reagují na pomalé pasáže, větší rychlost než střední je irituje, znemožňuje jim soustředit se na melodii (kterých je v každé dobré speedové skladbě přehršel), stále jen slyším: to strašné bubnování ... - běžný posluchač, který nemá zkušenost se speedem, se soutředí jen na pro něho nezvyklou rychlost, myslí si, že slyší zrychlenou skladbu. Z tohoto, myslím, vychází druhý důvod: žánrově čistý powerspeed hrají (a hrály) většinou začínající skupiny, jakmile postoupí v popularitě a dostanou se k nějakému většímu labelu, jsou možná tu více tu méně tlačeny k tomu, aby své žánrové omezení opustily a vydaly (ve svém vlastním, tj. finančním zájmu) se více vstříc většinovému posluchači. Tato vstřicnost se pak projevuje ve zpomalení a často v omezení melodičnosti (paradoxně i ta může vadit, je-li v 4-5 minutové skladbě 5-6 melodií, mohou s tím mít mnozí lidé problém: většinou člověk reaguje na refrén, ale tady se setká třeba s několika různými pasážemi, které mohou na refrén aspirovat, to mate a popouzí, lidé chtějí nejlépe nevýraznou sloku a bujarý jednoduchý refrén, který si sami mohou "zařvat"). Možná jsem se svými úvahami úplně vedle, vycházím z toho, co jsem pozoroval ve svém okolí.

Pagan: díky za tento komentář, mluví mně z duše, myslím si totéž. Metalforever je jediný web, na který co se metalu týče "chodím". Pro milovníka powerspeedu jsou návštěvy jiných webů v podstatě ztrátou času. Ano o mnohých skupinách svého milovaného žánru bych nedověděl, kdybych nebyl čtenářem Metalforeveru. Takže díky.

Pridávam sa.. :) U mna najčítanejší metalový webzine, navyše aj rýchlosť pridávania clánkov je super.. každý den nové čtivo.. A navyše mám skoro rovnaký vkus ako Ray, ani nespočítam kopec skvelých kapiel, čo som tu našiel :) K téme takto, ten, kto vysvetlí prečo power metal, alebo melodický metal ako taký nikdy nedobyl mainstreamový svet, a skupiny ako Foo Fighters po x-tý krát vyhrávajú Grammy, tak ten má asi nobelovu cenu a u mňa zaplatené celonočné parenie ;-) Ja mám tú výhodu, že sa orientujem skôr na progpower a rozhodne nebudem vychvalovať nejaku kapelu len preto, lebo je to speed metal a inu zatracovať, lebo je to čojaviem death.. V hudbe vyhľadávam silné melódie, nové nápady, skvelé hráčske výkony, nebránim sa ani experimentom (možno preto sú v mojej top ten albumy ako The Dark Ride, Unia, Grave Digger alebo Gothic kabbalah...), keby som mal hudbu počúvať len podľa škatuliek a nie podľa srdiečka, o mnoho krásnych momentov by som prišiel; ide o to, že niektoré black/death skupiny majú viac melódií alebo silnejšie melódie ako nejaká speedová groupa.. Za albumy ako Jahreszeiten od Nargarothu, alebo Twilight Of The Thunder God (netreba menovať od koho) by si mnohé kapely orientované na melódie nechali vŕtať do kolena. Príklad Skyfire - Dimensions Unseen.. však za ten refrén by sa nemuseli hanbiť ani Stratovarius. A tak ďalej. Ja osobne nemám problém pustiť si Freedom Call a ihneď za tým Napalm Death.. škatulky u mňa nefungujú, ide o emócie. Tie síce nechádzam hlavne u powerspeedu, ale nie vždy! :) To navážanie sa do speedu nechápem, áno niekedy sa kopíruje vo veľkom, ale to aj všade inde, no niekedy mi také reči ako: toto sa podobá na to, je to inšpirované.. lezú pekne na nervy, mnohokrát to je len kritizovanie pre kritizovanie.. K tomu Sparku toľko; zarytý speeďák ho určite nebude kupovať, ja ho odoberám preto, lebo ako som už povedal, zaujímam sa aj o iné žánre (až do takej miery, že dodnes tvrdím, že album Monkey Business od Black Eyed Peas je skvelý album), no melodik si nové kapely nájde skor na tejto stránke.. ;-) Metalcore a Hardcore? Bože, pred rokmi som nadával na numetal, teraz čo by som dal za to, aby sa vrátil späť.. Tá kombinácia death metalu a čistého spevu v refrénoch je otras, čisté zlo.. V odkaze skupín ako Hatebread akosi nenachádzam ani to, čím ma upútali starý Death, Cannibal Corpse, Behemoth, alebo Mayhem, ak už ide o "tvrší" žáner.. Z výzoru a polohy väčšiny corových kapiel mám pocit, že ide o metalový High School Musical.. tá rebélia, ktorá tak strašila našich prarodičov sa úplne vytratila, tie kapely sú príliš farebné, bez duše, skrátka úplne nemetalové.. tiež nie všetky, ako som hovoril výnimky sa nájdu aj tu, taká Clouds Over California od Devildriveru je bomba, raketa, rana medzi oči, ale inak mi tento štýl príde o ničom.. inak naviažem na Eyrekra: ja na tomto webe zase postrádam hocijaký black metal, myslím, že práve black metal naše weby dosť ignorujú, a keď tak len Nórsko a nejaký symfo, taký Austrálsky alebo Americký blackmetal by bol niečo, čo by som si rád prečítal ;-) ale to je len jediná výhrada :)

Ano, děkujeme a vážíme si! :-)

to Eyrekr: Děkujeme za chválu, my si zase vážíme takových čtenářů :)

O to více si vážím tohohle "plátku".. Je zaměřený spíše na power a speed metal, což se jinde ani nevidí a vzhledem k tomu, že je to hudba, kterou miluju (miluješ, milujeme) :-) je to jasná volba.. O kolik nádherných kapel bych byl ochuzen, nebýt tohoto webzinu.. Navíc tu jsou kvalitní a správně zarytí redaktoři.. Když se někdy stane, že sem o všedním dnu nemrknu, cítím, že je něco špatně.. Když tu nepřibude článek, je taktéž něco špatně.. Ale on většinou přibude.. :-)

P.S.: Kdyby přibylo víc pagan/folk metalu, byla by to dokonalost.

Víceméně souhlas. Sám současná power a speedmetalová alba nepovažuji za prvotní objekt mého vkusu, ale při listování recenzemi ve Sparku (a to prosím nemyslím jako velkou kritiku, ten časák mám velmi rád) mi v hlavou létají slova death, black, thrash, progress, ale ještě víc metalcore a hardcore. Ostatně, když čtu v úvodu každého článku o kapele spadající do některého ze dvou posledně jmenovaných žánrů, že se od ostatních odlišuje skvělým kombinováním tvrdosti s melodickými refrény (které mně osobně tedy nikterak nápaditě melodické nepřipadají), tak už mi to u desátého článku, který takto začíná, ani nepřipadá vtipné.