MILOŠ DODO DOLEŽAL - Gen Sumerian

Dodo je očividně v těchto dnech při chuti. Předloni vydal vydařené, našlapané album „Despekt“ a teď je tu znovu s novinkou „Gen Sumerian“. Je to potěšující především vzhledem k faktu, že Miloš po dvou letech vydává druhé česky zpívané album. Tedy věc, o kterou jej fanoušci žádali dlouhá léta. Není divu, „Despekt“ slavil úspěch (samozřejmě v českých podmínkách), tak proč v osvědčeném receptu nepokračovat.

Dodova kytara je pochopitelně tahounem celé desky, což už je vlastně od dob Vitacitu. Miloš má za ta léta svůj specifický styl, který více než z evropského rockmetalu čerpá svou inspiraci především za oceánem. Podle toho také jeho hra zní. A hned v úvodní „Krev vsákne písek“ pěkně po wyldeovsku sekaně riffuje. Start jako hrom, podobně jako byl „Hrdej českej lev“ z „Despektu“. S druhou položkou „Vítr a mrak“ ale přichází překvapení, protože se jedná o čistokrevnou powerbaladu, která má ovšem vynikající melodickou linku a skvělé sólo, za které by se nestyděli ani ti největší střelci z Hollywoodu (první, kdo mě napadl, je Andy Timmons). Podle mě nejen nejlepší věc desky, ale rozhodně jedna z českých skladeb tohoto roku.

S „D.N.A.“ a „Ď-ábel“ Dodo zase dokazuje, že nevyměkl a že z něho baladýr asi nebude. Zaujme rozhodně „Lamači těl“ opět sekanou kytarovou hrou, pod kterou pěkně bublá basa Miloše Doležala juniora, což je v posledních letech jeden z největší objevů české rockové scény. A nejen na této desce ukazuje, že jablko dopadlo skutečně blízko od stromu. Výborný „Kondor“ zase disponuje silným refrénem, který vám zůstane v uších i dlouho po skončení desky.

Na druhou stranu „Hnijící torzo“ může působit jako recese, ovšem na „Gen Sumerian“ působí trochu nepatřičně. Ne tím, že se hudebně jedná o pijáckou countryovku, ale spíše podivným textem, který sice, jak říká Dodo, patří do začátku osmdesátých let, ale v roce 2012 působí trochu nepatřičně. Možná chápu záměr postavit vedle sebe jemnější muziku a drsnější text, ovšem u mě se úplně minul účinkem.

„Než uhoříš“ působí trochu nevýrazně, ale za to „Vzdej se živlům“ je už znovu ukázka současné formy Doda a jeho party. Posluchač zejména ocení valivé, skoro až seattlesko/sabbathovské tempo, kterým Dodo proplétá - podle mého - asi nejlepší sólo na albu. Titulní „Gen Sumerian“ byla prý připravena už na minulou desku, ale kvůli tomu, že byla moc melodická, umístil ji Dodo až na novinku. Skutečně titulní skladba má asi nejchytlavější refrén na albu, což jí zaručuje pozici koncertní tutovky, kterou bude Miloš hrát vedle „Hrdýho českýho lva“, „Lodi“ nebo „Já chci se ptát těch králů“. „Strážce andělů“ je už pak příjemnou baladickou tečkou za vydařeným albem.

Ano, „Gen Sumerian“ se podařila. Je to takové trochu měkčí, ale bohužel i trochu méně nápadité pokračování „Despektu“. Deska má řadu výborných míst (stále budu opakovat geniální „Vítr a mrak“), ovšem i několik takových, kde může i trochu nudit. Ale i tak je stále vysoko nad současným českým standartem.