EPICA - Requiem for the Indifferent

Po třech letech jsme se dočkali dalšího počinu od kapely, která je ve svém žánru považována už za ikonu. Epica oslaví 10. výročí od svého založení a aktuální deska „Requiem for the Indifferent“ má být určitě vrcholem celé tvorby.

To, co je spojené s Epicou už od počátku, to platí i na této novince. Těšit se tedy můžete na skvělý vokál krásné Simone Simons, doplněný deathmetalovým „chrapotem“ Marka Jansena. Přítomné jsou samozřejmě i sbory a bohatá orchestrace. Hned na úvod bych chtěl ale upozornit, že „Requiem for the Indifferent“ není rozhodně na jeden poslech. Z kapely je cítit muzikantská hravost a zkušenost, a tak není divu, že hudba působí daleko komplikovaněji, než před deseti lety. Velký pokrok je cítit i u vokalistky Simone Simons, jejíž hlas si můžeme vychutnat v dosud neslyšených polohách. Už od předešlého alba je její rejstřík daleko pestřejší, a možná proto dostává více prostoru. Její všestrannost je znatelná třeba v baladě „Delirium", kde zkouší i nižší polohy. V těch vyšších navíc nepůsobí nijak nepříjemně, ba naopak.

Už předešlé album „Design Your Universe“ napovědělo, že členové kapely jsou příznivci různých progresivních stylů. Nyní jsou progresivní prvky dokonce patrnější a hudba nemusí být zpočátku tolik srozumitelná. Je nepředvídatelná, variabilní, ale přesto líbivá a samozřejmě epická. Jedna skladba tak může obsahovat tvrdou část, zároveň ale i pomalou a velmi intimní. Obzvlášť bych vyzdvihl kytaristu Isaaca Delahaye, který přišel do kapely v roce 2009 a vlastně vystřídal jednoho ze zakládajících členů Ada Sluijtera. Možná právě Isaac nabídl kapele jiný úhel pohledu. Dříve byly kytary spíše v pozadí a podporovaly rytmickou sekci, teď ale táhnou celý album spolu s orchestrem. K největším skvostům podle mě patří skladby jako „Requiem for the Indifferent“ či „Serenade of Self-Destruction“, která zároveň patří k nejdelším a nejepičtějším kompozicím. Dále se ale můžete těšit i na písně s hitovým potenciálem - „Storm the Sorrow“ nebo „Internal Warfare“. Posledně jmenovaná je dokonce obohacena prvním klávesovým sólem v historii kapely.

K Epice ovšem patří i ta „teoretická“ část. Na mysli mám samozřejmě texty, které má na svědomí převážně Mark Jansen. Ty se většinou točí kolem náboženství a politiky. „Rekviem pro nevšímavce“ má probudit zájem u lidí, kteří přehlížejí současné problémy ve světě. K těm patří například přírodní katastrofy, finanční krize atd. Již zmíněná skladba „Internal Warfare“ je dokonce věnována obětem norského masového vraha Anderse Breivika.

Co říct na závěr? Určitě chci upozornit, že se člověk nesmí odradit prvním či druhým poslechem. Deska skvěle funguje jako celek a je třeba poslouchat velmi pozorně, aby se všechny střípky mohly spojit a zapadnout do sebe.