EPICA - The Holographic Principle
Hra o trůny mezi symfonicko-metalovými skupinami se zpěvačkou za mikrofonem pokračuje. Zatímco Nightwish do boje vtrhli už v minulém roce, nyní se na řadu dostává Holandsko. Svoji příležitost už naplno využili v létě Delain, teď přichází ještě zkušenější veličina – Epica. Ta v posledních letech zažívá neuvěřitelný vzestup a to se projevuje jak na studiových albech, tak i na koncertních pódiích. A ačkoliv to po tak vydařené desce, jako byla „The Quantum Enigma“, může působit skoro nemožně, v kvalitativním růstu se pokračuje i letos. Tentokrát za to může další filosoficky pojaté dílo. Jeho název mluví za vše - „The Holographic Principle“.
Posun je poznat hned po prvním poslechu. Epica neponechala nic náhodě a do novinky investovala spoustu úsilí (a nepochybně i finančních prostředků). Nejvíce se to odrazilo na orchestrálním zvuku. Nizozemci vůbec poprvé v kariéře místo použití samplů vsadili rovnou na plnohodnotný živý hudební kolos. A vyplatilo se! Přispělo to nejen k ještě epičtějšímu a soundtrackovějšímu výrazu (ano, věřte tomu, že i v případě Epiky to jde ještě epičtěji), ale také k celkové kvalitě. Jinak řečeno, orchestrálním aranžím by se stejně dobře dařilo i samostatně. Na rozdíl od prvních počinů jsou totiž mnohem propracovanější i rafinovanější.
Jenže Epica nezapomíná ani na svůj metalový základ. Takže i když symfonické prvky neustále nabývají na svém významu, kapela se jimi nenechává jen tak pohltit. Ba naopak! Na nových skladbách rovněž přibylo nespočet tvrdých (až thrashových) kytarových riffů, agresivních rytmů a také brutálních vokálů. Nezapomínejme ale ani na onu jemnější tvář Epiky – čili úžasně tvárný a čím dál tím více empatičtější mezzosoprán zpěvačky Simone Simons, sem tam smyslný klavír a smyčce a také monumentální sbor. Díky skladatelskému umu a hlavně týmové práci (kapela prý opět desku nahrávala společně ve zkušebně) má nicméně vše svoji návaznost a vše zní maximálně komplexně. Po přečtení všech textů, věnující se teorii holografického vesmíru, to platí dvojnásob.
Samotné album by se dalo rozdělit na dvě části. V té první Epica září mnoha nápady s hitovým potenciálem. Zde nutno vyzdvihnout zejména vokální linky. Hlas Simone Simons ostatně ještě nikdy nebyl tak přitažlivý (a to nejen ve vysokých, ale i středních polohách). Stačí si poslechnout třeba skladbu „Universal Death Squad“. Ta lehkost a přehled z toho doslova čiší. Neméně velkou zbraní jsou i sbory. Ty mají na „The Holographic Principle“ obzvláště velký prostor a někdy na nich výrazně staví celá písnička. Taková „Beyond the Matrix“ je toho jasným důkazem! Ve druhé části pak přichází už daleko sofistikovanější postupy. V nich se Epica nebojí dynamických změn („Divide And Conquer“), výpravných balad („Once Upon a Nightmare") a tradičně ani dlouhých stopáží s bohatou zásobou hudebních motivů („The Holographic Principle“).
Epica vždycky ve své kariéře dokázala překonat své poslední vydané album. „The Holographic Principle“ v tomhle trendu směle pokračuje a tím znovu Epicu pasuje na jasného a jediného krále žánru. Pro mě album roku!
★ 10/10
YouTube ukázka - Edge Of The Blade
Seznam skladeb:
1. Eidola
2. Edge of the Blade
3. A Phantasmic Parade
4. Universal Death Squad
5. Divide and Conquer
6. Beyond the Matrix
7. Once upon a Nightmare
8. The Cosmic Algorithm
9. Ascension - Dream State Armageddon
10. Dancing in a Hurricane
11. Tear Down Your Walls
12. The Holographic Principle - A Profound Understanding of Reality
Sestava:
Simone Simons - zpěv
Mark Jansen - kytara, zpěv
Isaac Delahaye - kytara
Coen Janssen - klávesy
Yves Huts - baskytara
Ariën Van Weesenbeek - bicí
Rok vydání: 2016
Čas: 1:12:03
Label: Nuclear Blast
Země: Nizozemsko
Žánr: Symphonic/Death Metal
Diskografie:
2003 - The Phantom Agony
2005 - Consign to Oblibion
2007 - The Divine Conspiracy
2009 - Design Your Universe
2012 - Requiem for the Indifferent
2014 - The Quantum Enigma
2016 - The Holographic Principle
Související články
Foto: archiv kapely
Přečteno: 6377x
Komentáře
Nová Epica hlavně postrádá ve většímmnožství něco opravdu odlišného, nějaké vyčnívající hudení nápady co se vybaví i po několika letech..Minulá deska jich byla plná, novinka je ve všem o něco slabší. Rozhodně není špatná, ale pokaždé když jí otočím mám pocit něčeho kvalitního-leč několikrát slyšeného. To samé platí třeba pro nové Dark Tranquillity - Atoma. Profesionální, dobře odvedená práce ale bez momentu překvapení
Docela mě překvapuje takový odpor vůči symfo-metalu (a co FA, Septicflesh nebo Hollenthon?) a k samotné Epice. Když už tak, sice to je opravdu metalový mainstream...ale pořád jsou hodně metaloví, zvlášt nová deska. Popové melodie sice také někde řpítomny jsou, ale k čertu no a co? A termín "agro metal či agro sračky"..co to sakra je?:-)) Nepřijde mi, že by zrovna Epica měla texty o zemědělcích. Podle mně je nová deska hodně metalová a kapele to fakt šlape.
Vše je holt otázka vkusu...a asi nejsem prostě dostatečně ortodoxní metalista aby mě sralo, že kapela nevyznává opravdu jen ty "die hard" metalové postupy.
Volbeat je zajímavý příklad....je fakt, že u nás nejsou zrovna na prvních příčkách hitparád, jako v ostatních zemích. Ale nechápu proč jsou zrovna oni tak úspěšní. Mně se od nich líbí jen ty "thrashověší" skladby..nicméně je pravda, že i to jejich rockabilly má něco do sebe.
a nevím, jak to maj nastavený Volbeat, ale to je takovej problém místo do Blavy jet do Vídně? Nebo tam taky nehrajou, protože na to nejso lidi?
to Meresz: ode mne to byla ironie, to si vážně myslíš, že Epicu živí východňáři???
Ferda, to je len naša hanba že podporujeme tieto agro sračky. Napríklad vynikajúca moderná kapela VOLBEAT žne veľké úspechy na západe, zatiaľ čo tu ich už nemáme šancu vidieť, lebo tu nie sú fanúšikovia. Presne tí, pre ktorých tu hrajú 2 až 3 krát ročne SABATON.
už baba v metalu, tak aspoň dablice z Nervosy, nebo Marta Leather Gabriel z Crystal Viper. Tyhle symfo srance ani omylem.
každopádně je super, že "bývalý východný blok Európy" je pro firmy a kapely natolik zajímavý trh, že se jim vyplatí cpát prachy do toho přeprodukovaného nic, když na ně ty zápaďáci totálně dlabou a jen nás, východní opice to zajímá :D
Máš 100% pravdu. Tento humus môže žrať len bývalý východný blok Európy.
Tolik vášně pro co? Pokud je na dnešní metalové scéně něco odpudivého, tak je to symfonický metal! Samá vyjící kobyla a popující melodie? To je metal? Podstata metalu byla vždy o něčem jiném! Doro v 80tkách, drsný hlas! Pop nemá v metalu co dělat a ty zpěvačky jsou prostě popové! To mi nikdo nevymluví. Sabaton, Powerwolf, Epica, Nightwish, Edguy atd. Velké přeprodukované nic a perou je do nás vrchem dolem! Musel jsem to ze sebe dostat!:-) Sorry
Zvláštní, kam až se můžeme diskuzí dostat. Nicméně VH to napsal výstižně, o srovnání s Game of Thrones mi skutečně nešlo, spíš je to takový nevinný "easter egg". Jak to někoho může urazit, nechápu ... :)
Je jedno, kolik jsi toho přečetl, ale osobně nechci odhadovat, jak ono čtení bylo efektivní. "Hra o trůny" je tu pouze použita jako aktualizovaný výraz v publicistickém stylu. :-) Tedy výraz, co má text ozvláštnit, občerstvit. Klasický čtenář by měl pochopit, že o post krále žánru bojuje zkrátka mnoho skupin a Epica je jednou z nich. Tedy doufám, že jsi pojem král pochopil jako "ten, co je na vrcholu" :-) Koneckonců jsem na pochybách, že G. R. R. Martin byl oním prvním, kdo slovní spojení "hra o trůny" použil. :-) Jinak tvůj názor o (ne)kvalitě Hry o trůny (resp. Písně ledu a ohně) je čistě tvůj subjektivní a do jisté míry bezvýznamný. Úspěch (jak kritický, tak fanouškovský) tohoto seriálu a knih jistě tvrdí opak. :-) A nechápu, proč to tu řešíš, zde nejsou novinky.cz :-)
Tak Hra o trůny = seriál, Píseň Ledu a Ohně = knižní série, pokud někdo řekne Hra o Trůny - myslí samozřejmě TV Show, navíc knihy jsou dobré, ale sotva se to řadí k top fantasy, co jsem četl, a že jsem toho četl, seriál je pak sračka. Paranoidní jsem těžko, když někdo napíše: "Hra o trůny mezi symfonicko-metalovými skupinami se zpěvačkou za mikrofonem pokračuje" Tak to prostě pro mě je zdrcující kritika hned na začátek. Nebudu se v tom šťourat, ale autor by si měl na tohle dávat.
Haha, jsem smazán? Ubožaci, fakt :)
Griffith- zřejmě si dost paranoidní, protože autor v kontextu s tímto příměrem, stoprocentně neměl na mysli srovnávání s filmem Hra o trůny. Apropo, už vůbec tam nezaznělo něco o filmu a Hra o trůny v knižní předloze je jedno z nejlepších fantasi děl vůbec.
To se ještě divím, že jsi nepřečetl Sansa Simons... :-)
"Hra o trůny mezi symfonicko-metalovými skupinami se zpěvačkou za mikrofonem pokračuje."
Řekl bych, že umím číst a tohle mi dost evokuje nějaký příměr ke Hře o Trůny, pokud to tak není, tak se autorce samozřejmě omlouvám.
kde a čím je Epica srovnávaná nebo přirovnávaná ke GoT??? umíš číst???
Hned srovnávní s Hrou o Trůny je pro mě urážka Epicy. Hra o Trůny je scénaristická sračka s dost mizernými hereckými výkony, i když se nás media snaží přesvědčit o opaku. Dal bych si na takové přirovnání dost bacha, protože Hra o Trůny je jednoduchý konzum pro stádo, to si myslím, že Epica není a jejich hudba není jednoduchá jako právě Hra o Trůny.
Tybláho, s tím srovnáním se Science and Religion jsi to trefil. Pořád jsem nemohl přijít na to, co mi to připomíná. :)) Dobrý postřeh!
Opravdu výborná deska. Mé dojmy jsou takřka totožné, jako to bylo v případě alba The Quantum Enigma. V obou případech první poslech nevyvolal nějaké závratné nadšení, ale postupně docházelo k odhalování karet. Výsledkem je, že poslední měsíc takřka nemohu nic jiného poslouchat. Jako vrchol desky spatřuji semknutý triptych Divide and Conquer, Beyond the Matrix a Once Upon a Nightmare (jejíž intro mi radostně připomíná Science and Religion od Zimmera); závěrečná (a eponymní) The Holographic Principle se snadno může zařadit k rozsáhlým epickým klenotům typu Kingdom of Heaven, Design Your Universe či The Divine Conspiracy. Mohu též vychválit úchvatný artwork. Epica každopádně opět dokazuje, že mezi symfonickými kapelami dneška nemá vážnější konkurenci.