Nils Patrik JOHANSSON - Evil Deluxe
Švédský zpěvák Nils Patrik Johansson patří mezi vokalisty s tak specifickým hlasovým zabarvením, že bychom jej byli schopni poznat i při pouhém zakašlání. Jeho charismaticky nakřápnuté hrdlo je či bylo hnacím pohonem několika spolků, z těch nejznámějších jmenujme Civil War, Astral Doors či Wuthering Heights. Nyní přichází na svět další počin s Johanssonem v čele, tentokrát dokonce první sólový, na nějž si Nils dělal choutky plných deset let. Otázkou bylo, zdali se do tohoto projektu švédský zpěvák pouští z důvodu vlastních hudebně specifických ambicí, nebo za vším stojí prozaická touha vydání nosiče čistě pod svým jménem.
Jak se ukáže již brzy po prvních tónech alba, správně je varianta „B“. Nils na sólovém debutu ani v nejmenším nevybočuje ze žánrových nebo dokonce metalových mantinelů a každá ze zde nabízených písní by mohla figurovat na playlistech kteréhokoli z výše uvedených spolků. K těm musíme pro pořádek přidat také další Johanssonovu partu Lion's Share, ve které vedle Nilse figuruje Lars Chriss, jenž švédskému zpěvákovi vypomohl jako kytarista a producent i na tomto albu (na bicí mimochodem hraje Nilsův syn Fredrik). Po krátkém, hororově laděném intru „Baal“ tedy vyrukuje pro Patrika typický heavy-powermetalový marš, jelikož však zůstala přítomna autorská zručnost či dobrý zvuk, nic špatného se neděje, naopak Nilsovi příznivci se můžou začít radovat z další povedené nahrávky, kterou obdařil svým jedinečným hlasem. Úvodní titulka nastolí pro album nejběžnější šlapavé tempo, do nějž se prolínají hravé a v případě této písně až pirátsky skočné motivy. Zaslechneme i podporu kláves, které budou v průběhu celé nahrávky plnit nikoli dominantní, ale přesto vysoce účinnou funkci, výjimkou nebudou ani v první skladbě rovněž slyšitelné ostré pochodové riffy (jakkoli zrovna zde v jedné fázi pánové bohapustě vykrádají Metallicovský hit „Master Of Puppets“).
Popěvky navazující položky „Estonia“ nás přenesou až k Baltskému moři, hymnicky laděný refrén poté doprovodí sólo kombinující progové i melodické prvky. Skladba „Gasoline“ pobaví ještě více, a to dynamickou stavbou, vzdušným chorusem a líbivými vyhrávkami. Můžeme ji zároveň postavit na start vrcholné části playlistu, kdy jsou za sebou seřazeny tři nejchytlavější kompozice vůbec.
Ta druhá nese název „How To West Was Won“ a její skladatelské vítězství zastupuje především nadýchaně zpěvný refrén, posléze proběhne i vyklidněná vokální nástavba v souladu s titulem songu spolehlivě evokující boje Jihu proti Severu. Posledním zástupcem vrcholné triády je kus „September Black“ s přitažlivě rychlým tempem a svůdným, klávesovým vánkem nadnášeným refrénem.
Pochodové rytmy v písni „Kings And Queens“ oproti tomu nepřijdou s ničím výjimečným, refrén se dvakrát nepovedl a skladba chvílemi až příliš „vybírá“ Diovu klasiku „Holy Diver“. Více k průměru spadá také temnější příspěvek „Circle In The Sky“, částečně i méně osobitý rock'n'rollový počinek „Burning“, ten ale nad vodu nakonec vytahuje svižná energie, silný riff či výborné sólo. Atraktivní vícehlasy, vyhrávky, krátkodobé zrychlení nebo hostující Chris Boltendahl osvěžují song „Metalhead“, autorským šmrncem či hbitými frázemi jiskří „Dark Evolution“, povedený opus „A Waltz For Paris“ pak v souladu s názvem prostupují valčíkové rytmy a atmosféra jakoby vypadlá z francouzského Montmartru. Nils Patrik se svými kamarády stvořil sólovku, která jeho pověsti ostudu ani v nejmenším nedělá, naopak ji potvrzuje a fanouškům nabízí několik výborných a pamětihodných kompozic.
★ 8/10
Seznam skladeb:
1. Baal
2. Evil Deluxe
3. Estonia
4. Gasoline
5. How the West Was Won
6. September Black
7. Kings and Queens
8. Burning
9. Metalhead
10. Circle in the Sky
11. Dark Evolution
12. A Waltz for Paris
Sestava:
Nils Patrik Johansson - zpěv
Lars Chriss - kytara
Fredrik Johansson - bicí
Chris Boltendahl - zpěv
Fredrik Bergh - kytara
Kay Backlund - kytara
Anuviel - klávesy
Andy Loos - baskytara
Marcus Bengts - baskytara
Rok vydání: 2018
Čas: 57:31
Produkce: Chris Larss
Label: Metalville
Země: Švédsko
Žánr: heavy-power metal
Diskografie:
2018 - Evil Deluxe
Foto: archiv kapely
Přečteno: 4427x
Komentáře
Asi je to o zvyku. Když jsem ho poprvé slyšel v Civil War, také se mi nezamlouval a ani neměl moc chuti je znova poslouchat, ale jakmile jsem Civil War několikrát protočil, musím říct, že už mi jeho hlas vůbec nevadí.
Hudebně dobré, ale co se týče Johanssonova zpěvu, vidím to dost podobně, jako nadkolega adrian. Třeba v písni Metalhead: jakmile začne zpívat svůj part hostující Chris Boltendahl, je mi to hned o několik levelů stravitelnější... Accept mi to tedy moc nepřipomíná, spíš se Johansson urputně snaží stylizovat jako nový, moderní RJ Dio.
Recenzent nemá naposlouchaný Accept, což z jeho portfolia recenzí je zřejmé. Na druhou stranu ta skladba opravdu není v podání Johanssona nijak rock and rollově vyjímečná. Původní verzi mám rád, ale spíš ze živáku.
Tohodle zpevaka proste nemuzu poslouchat. Neco v jeho hlasovem zabarveni me neskutecne irituje ...
méně osobitý rock´n´rollový počinek „Burning“ - no vida co skládá neosobitá rockenrolová kapela Accept
Burning je pouze kopie Accept