GRAVE DIGGER - The Living Dead

Když do Grave Digger přišel téměř před deseti lety (to to letí…) kytarista Axel Ritt, měli hrobníci ideální příležitost trochu změnit svůj léta stabilní výraz. Nestalo se a hračička Ritt zapadl do rozjetého vlaku bez toho, aby tento na svých vyjetých kolejích s sebou byť jen cuknul. Axelova chvíle přišla nyní. Principál Boltendahl dostal chuť trochu uvolnit hranice ortodoxního klasického heavíku (kdo ví, zda to nemělo vliv i na to, že po více než dvaceti letech se z kapely poroučel bubeník Stefan Arnold, na jehož místo se aktuálně od kláves přesunul Marcus Kniep), tak typického pro Grave Digger. Povedlo se. Bez toho, aby se (i přes jedny z nejmelodičtějších refrénů, ke kterým Boltendahlovci kdy došli, i přes nejveselejší song, který z jejich dílny kdy vypadl) sami sobě zpronevěřili, bez toho, aby vyplašili letité fanoušky příliš velkými novotami, ale tak, že jejich novinka „The Living Dead“ zní velice svěže a čerstvě.

Platí to o skladbách, které se drží osvědčeného mustru. Ačkoliv třeba naštvaná „Fist In Your Face“ (ten název!) s až rockovým feelingem a sekaným riffem a následná hrubá kvaltovka „Insane Pain“ jsou poměrně strohé a syrové, díky sytému masakrálnímu zvuku i ty mají svou sílu, ačkoliv působí poměrně neohebně v porovnání třeba s dravě agresivní palbou „What War Left Behind“ s výborným kytarovým ocáskem u energického vokálního frázování v refrénu, či s drtivě uriffovanou a uštěkanou kvaltovkou „When Death Passes By“. Nejpozději u ní si člověk uvědomí, že velká část osobitosti Grave Digger stojí nyní nejen na nezaměnitelném chrčáku Chrise Boltendahla, ale i na lehkoprstém malování Axela Ritta, jehož sóla (v poslední jmenované skladbě je až provokativně kakofonické) jsou velmi důležitým ukazatelem současné formy hrobníků.

To, že si uměli Grave Digger pohrát s melodickými refrény platilo na většině jejich alb. Na „The Living Dead“ do některých skladeb dokázali dostat až nečekaně uvolněnou zpěvnost, dalo by se říci až hymničnost – úvodní „Fear Of The Living Dead“ s teatrálním začátkem a temně výhružným sborovým hučením jen naznačí, že k letošnímu albu hrobníci přistoupili o něco odvážněji (nebo uvolněněji, chcete-li), houževnatá „Blade Of Immortal“ v refrénu chvílemi kontrastně koketuje se skandovací melodikou Running Wild, „Shadow Of The Warrior“ s atmosférickým vstupem pak v refrénu sahá po jasné hitovosti a davově vděčné zpěvnosti (sakra chlapci, odkud je to kytarové sólo?). Samostatnou kapitolou je pak finální „Zombie Dance“, ke které se Grave Digger spřáhli s rakouskými Russkaja a tenhle vtípek v duchu polky (takhle nějak nevázaně to kdysi vzali U.D.O. se svým vlakem po Rusku) se může svým skočným „Step to the right, step to the left, don't cross the line or your flesh will be mine“ stát ideálním tahákem k hodině tance pod pódiem. Je jen otázkou, jak tuhle bláznivou a velmi povedenou taškařici rozdýchají ortodoxní ultrafans…

A teď se chlapci poperte s Uďákem o to, kdo z vás pro sebe urve letošní heavíkový trůn!