L.A. GUNS - The Devil You Know
Když se před třemi lety sestava tehdejších L.A Guns rozštěpila, aby se pak vzápětí znovu semkla kolem zpěváka Phila Lewise a k nemalému potěšení fanoušků i kolem navrátivšího se původního a velmi důležitého kytaristy Traciiho Gunse, byla situace docela jednoduchá. Sice zmizel bubeník Steve Riley (který si postavil s původním basistou Kellym Nickelsem druhou verzi kapely), ale zato základní dvojice, která nesla největší podíl na tom, že alba L.A. Guns z let 1988 až 1994 lze považovat za klasická, byla zpět. Comebacková deska „The Missing Peace“ podle toho také zněla a řada fanoušků jí pasovala na modernější verzi takřka kultovní „Hollywood Vampires“. „The Missing Peace“ totiž znovu představila klasický vzorec, který kapela měla na své největší hity a skladby jako „Speed“ nebo balada „Christine“ zafungovaly dokonale.
Úspěch se dostavil. Sice už nedorostl takového rozměru jako v letech největší slávy, ale přece jen po letech paběrkování bylo jasné, jak důležitým členem Tracii Guns pro kapelu je. Deska dokonce kapelu vrátila do hitparád a L.A. Guns chytili druhý dech. Sice došlo k drobné korekci v sestavě, ze které zmizel kytarista Michael Grant (jehož úloha už byla v době vydání „The Missing Peace“ nejasná) a formaci posílil Ace Von Johnson, jinak člen stylově spřízněných Faster Pussycat. Ovšem důležité je, že základní dvojice Lewis – Guns zůstává stále pohromadě a už v létě loňského roku ohlásila novou desku. Nejprve pod názvem „Wasn't Yesterday Great“, který byl ale brzy změněn na výmluvnější „The Devil You Know“.
Kdyby L.A. Guns zopakovali vzorec, se kterým přišli na „The Missing Peace“, čili návrat ke klasickému soundu a vlastním kořenům, situace by pro ně byla asi nejjednodušší. Jistě, pár jízlivých hlasů o nulovém posunu a vykrádání sama sebe by jistě zaznělo, ale kapela by měla své jisté. To ovšem u L.A. Guns, zejména v dobách kdy jim většinou jako neomezený vládce velel právě Tracii Gunsaž tak úplně neplatilo. Vzpomeňme si na jeho zuřivou desku „American Hardcore“, se kterou se pokusil (bez Lewise) zachytit ducha doby poloviny devadesátých let, nebo na „Shrinking Violet“, to dílo tak zamlžené kocovinovým oparem, že i dodnes zní neuchopitelně a zvláštně.
Tak daleko „The Devil You Know“ nejde, neexperimentuje s novými výrazovými prostředky, což ostatně s tak charakteristickým Lewisovým hlasem a jeho vcelku konzervativní povahou až tak úplně nejde, ale přece se o úplně klasické album L.A. Guns nejedná. Kapela totiž zní mnohem nabroušeněji než v případě minulé desky a neinspiruje se až tak úplně u klasických děl „Cocked And Loaded“ a „Hollywood Vampires“. Místo toho se ozvou spíše reminiscence na dodnes nedoceněné dílo „Vicious Circle“, kdy L.A. Guns poprvé do své hudby vpustili vlivy tvrdších rockových odnoží.
S tímto přístupem je posluchač konfrontován zejména v úvodu desky, kdy po navztekané „Rage“ (otvírák, který není až tak úplně přesvědčivý) přijdou metalové kousky „Stay Away“ a titulní „The Devil You Know“, kde Traciiho kytara řeže o poznání více než v minulosti a Lewis svůj hlas v určitých místech přepíná skoro až k prasknutí. Mezi obě tyto skladby se vklínila nervní „Loaded Bomb“, která má sice refrén psaný podle klasického vzorce, ovšem vyvážený skoro až psychedelicky znějícími slokami. Svou nejklasičtější tvář L.A. Guns ukáží poprvé vlastně až v „Needle To The Bone“, která ale rezignuje na hitové ambice dávných trháků „Never Enough“ nebo „Rip And Tear“. Zato následující „Going High“ po očku pošilhává (samozřejmě s trochou fantazie) až někam k „American Hardcore“, což je dáno zejména jejím tvrdým riffem a houpavým tempem. Na tradičnější notu pak zabrnká například „Don't Need A Win“, což je připomínka dávných časů, kdy se L.A. Guns jako mladíci potloukali na barech a klubech na Sunset Stripu a jejich jedinou otázkou bylo, kolik ten večer sbalí holek a vychlastají panáků levné kořalky. Desku pak korunuje baladická „Another Season In Hell“. Zde ovšem zapomeňte na to, že by kapela předložila další variaci na slavnou „The Ballad Of Jayne“, jako tomu bylo v případě „Christine“ z minulé desky. Zde jde o přemýšlivější věc, vygradovanou skoro až extatickým kytarovým sólem, která znovu (ostatně jako celá deska) nemá žádné hitové ambice, ale spíše hraje na nostalgičtější strunu.
„The Devil You Know“ je semknutá nahrávka, která nemá svůj vrchol v žádné skutečně vyložené bombě, ale spíše sází na vnitřní sílu. Je špinavější než byla předchozí deska i než jakýkoliv jiný počin kapely z tohoto tisíciletí. Je trochu nepředvídatelná, což je její deviza, ovšem ani ta nezakryje fakt, že kolekce tentokrát obsahuje trochu slabší materiál. Ovšem o tvůrčí krizi uvnitř souboru se mluvit rozhodně nedá.
★ 7/10
Seznam skladeb:
1. Rage
2. Stay Away
3. Loaded Bomb
4. The Devil You Know
5. Needle To The Bone
6. Going High
7. Gone Honey
8. Don't Need To Win
9. Down That Hole
10. Another Season In Hell
11. Boom
Sestava:
Phil Lewis - zpěv
Tracii Guns – kytara
Ace Von Johnson - kytara
Johnny Martin – baskytara
Shane Fitzgibbon – bicí
Rok vydání: 2019
Čas: 44:15
Label: Frontiers Music
Země: USA
Žánr: street rock
Diskografie:
1988 - L.A. Guns
1989 - Cocked And Loaded
1991 - Hollywood Vampires
1994 - Vicious Circle
1996 - American Hardcore
1998 - Wasted
1999 - Shrinking Violet
2001 - Man In The Moon
2002 - Waking The Dead
2004 - Rips The Covers Off
2005 - Tales From The Strip
2010 – Covered In Guns
2012 - Hollywood Forever
2017 - The Missing Peace
2019 - The Devil You Know
Související články
Foto: archiv kapely
Přečteno: 2935x
Komentáře
To je fakt.Není na tom co recenzovat.Jako dá se to proč ne.Zkrátka klasika :)Jaký názor na to máš ty?
Já ti nevím, asi spíš ne, protože už jen samotný nápad vydávat vánoční věci v rockovým podání není podle mě nic moc a psát recenzi na deset minut hudby, když toho teď vycházelo vcelku dost, je asi zbytečné. Nicméně, pokud si to slyšel, můžeš shrnout tvé dojmy sem. Já se na poslech teprve chystám.
Bude recenze na vánoční EP?
Já to rozseknu. Mělo vyjít v 12.10. 2018, ale vyšlo 2.1.2019.
Jo jo o London.Nene nějak v říjnu 2018 jsem se přepsal :) A myslíš,že tedy bude? :)
Teď mluvíme o čem? O těch London? Ty jsou přece z letošního roku, ne?
Pepsi bude dodatečná recenze?Sice je to z roku 2017,ale zaslouží si to ne?Nebo rovnou seriál? :)
Jirka Čáp - kdyžtak můj mail je tomstrange@seznam.cz, prosím kontaktuj mě na něm. Dík
Určitě do toho jdi.Stojí to za to.To ale ty víš :) Jo už ji mám poslechlou
Už je to dávno, co jsem je slyšel naposled, ale bavily mě. Asi je na čase si to oživit. :-) Tvůj názor na tu poslední tu asi bude dřív. :-)
Jo jo.V pohodě jen jsem chtěl vědět názor :) A co ty první tři?Ty si asi pamatuješ více ne?
To ti teď fakt neřeknu. Já to slyšel tehdy asi jen jednou. Budu si to muset zopakovat.
Díky moc.A co si o ní myslíš?
Máš to tam :-)
Chápu.Zde můj email GunsStors@seznam.cz
Určitě, ale můžem sem vůbec dávat odkazy na stažení? :-)
A šlo by mě to poslat? :)
Já to mám jen stažený.
Jo jo vím.Nevíš kde by se dala sehnat?
Deska London se jmenuje Call That Girl a vyšla už někdy v únoru.
Já právě nevím,ke koupení ani stažení jsem ji nenašel,ale jsem na ni celkem zvědav.Když už jsme o nich,tak jak se ti líbí nebo nelíbí ty tři desky co nahrály?A slyšel jsi nějaké dema ještě s Nikim či Blackiem?
Neslysel, vim, ze mela vyjit nekdy na jare, ale tenkrat jsem na ni nikde nenarazil. Pak jsem na to, priznam se, zapomnel... Jaka je?
Jo jo však.To bylo jen tak pro zajímavost řekněme.A teď trochu odbočím slyšel jsi novou desku London?
Ono už ledcos dneska nějaká skladba něco připomíná. Navíc L.A. Guns nikdy nebyli stolutvůrci, takže sem tam nějaká ta výpůjčka (ať chtěná nebo nechtěná) se musí čekat. Byli to vždycky pocitví dělníci stylu.
Needle To The Bone mi dost připomíná píseň Babylon od Toma Keifera :)
Nic moc, hudba pro 22. stoleti to uz tady nebudem. 2/10. :))
Trochu mě to připomíná Raťťáky :) Jo jo myslím že přišel Scot místo Shaneho.Jo jo Ace je vlastně na téhle desce.Určitě poslechni ten zpěvák se dá celkem porovnávat s Philem.Mě se to dost líbí.Kvalita těch videí je trochu horší,takže ho úplně neslyšíme,ale zatím to znělo dobře.Hele a zkus se mrknout na email.Před asi měsícem jsem ti tam loupnoul zase nějaké otázky díky :)
Ještě neslyšel, ale určitě se na to podívat chci. U Lewisovy party se změnil bubeník? Myslíš to, že přišel Scot Coogan nebo ten už taky není členem kapely? On se vlastně změnil i kytarista, aktuáklně je tam Ace von Johnson z Faster Pussycat. Je to zase trochu komedie, co se kolem L.A. Guns děje.
Pepsi už jsi slyšel tu Steveho verzi?Je to když tak na youtube.Je tam koncert z M3 festivalu.A u Lewiseho party se změnil bubeník :)
Po první poslechu jsem byl mírně zklamán.Působilo to na mě tak jako bez potřebných koulí.Po druhém se to zlepšilo.Někde jsem četl,že by se to mělo ještě více ponořit ke klasickým deskám.To se celkem i povedlo.Duch celé desky se nese dalo by se říci v duchu první desky.Není tomu ovšem u každé skladby.U předchozí desky jsem asi tohle přesně očekával.Když jsem ovšem slyšel ty modernější vlivy,tak mě to celkem vadilo.Zde mi celkem vadí že tu moc nejsou :) Celkem paradox.Dalo by se říci že tu desku oživily.Tak třeba úvodní Rage si myslím že celkem dokazuje to přiblížení se k prvním věcem.Za to druhá věc už se přesunuje k druhé a zároveň nejúspěšnější desky Cocked and Loaded.Hned úvodní kytarová vyhrávka nás v táhne do písně Malaria(Podle mě jedna z nejlepších věcí vůbec)Třetí Loaded bomb mě zase trochu připomíná písničky jako třeba Electric Gypsy či Dirty Luv.Číslo čtyři nás zase přesměruje do Vicious Circle možná trochu i do American Hardcore či Waking the Dead.Dost dobrá věc a klip k ní je též dobrý.Needle To The Bone jak bylo řečeno je zasejc klasičtější věc,která mě připomíná skladbu New Toy od Sweet Pain(Působil zde Kelly Nickels než přešel do L.A. Guns)Dost dobrá věc.Going high jak bylo řečeno celkem připomíná období American Hardcore i když mě to ze začátku nepřišlo.Gone honey zase celkem náladu Vicious Circle.Another Season In Hell je zde jediná balada pokračující v těch z předchozí desky a taky z Holywoodských Vampírů.Tyhle vážnější věci fakt chlapci umí na výbornou.No a bonusovka Boom je slušná řízná Glam metalovka jak má být.Ve výsledku jsem s deskou spokojen i když jemně pokulhává.Však o jak bylo řečeno nějakou tvůrčí krizi nemůže být ani řeč.Dle mého kdyby deska vyšla třeba o rok déle,tak by dopadla třeba lépe kdo ví.A kdybych si je dovolil srovnat s materiálem od Motley Crue co vyšel k filmu,tak na tom jsou daleko lépe L.A. Guns 8/10 Hlavně žeru Philův zpěv to je prostě bomba na dvaašedesátnika.Klobouk dolů.