VAN HALEN - Balance

Přestože se na začátku devadesátých let mluvilo o tom, že největší kapely na světě v té době jsou Guns N'Roses, Metallica a AC/DC, bylo by hodně jednoduché dodat k nim (ve společnosti Aerosmith) i Van Halen. Deska "F.U.C.K." totiž ukázala, že tahle kapela skvěle zvládla transformaci do nové doby a že pro ni je v devadesátých letech stále ještě místo. Van Halen se změnili, zvážněli, stali se tvrdšími a mezi širokovou veřejností proto respektovanějšími. Skvělé živé album "Live: Right Here, Right Now" ze třiadevadesátého jejich reputaci ještě podpořilo a alespoň na čas umlčelo hlasy (té menší) části fanoušků po návratu Davida Lee Rotha. Ten však nebyl na pořadu dne, do současné tváře Van Halen by se už nehodil.

Pokud jsme v souvislosti s albem "F.U.C.K." mluvilo o změně doby a proměně celé scény, u "Balance" lze mluvit o naprostém zemětřesení v celém hudebním průmyslu. Byl totiž rok 1994 a poté, co začátkem roku spáchal Kurt Cobain sebevraždu, vrcholila grungemánie. Všechno, co zavánělo minulostí, zejména osmdesátými lety, bylo zesměšňované a opovrhované. Renomované kapely se stahovaly ze stadionů do hal a z hal do klubů a hospod. Van Halen sice měli vždycky trochu jinou pozici než heavymetaloví i či hairmetaloví umělci, ovšem i oni museli nutně cítit tlak, který je na ně v souvislosti s novým albem vyvíjen. Nedalo se to vůbec srovnat s tím, co se dělo při tvorbě "F.U.C.K.". Mluvilo se o budoucím soundu Van Halen, protože jejich někdejší souputníci nebo následovníci houfně stříhali vlasy, natahovali flanelové košile a svetry a tvorbu začali orientovat do Seattlu. Van Halen na to šli ale šikovně.

První, co koncem roku 1994 oblétlo svět, byly promofotky, kde se členové kapely prezentují s krátkými sestřihy. Především Eddie (na ježka a s bradkou) byl těžko rozpoznatelný. Tenhle fakt, podporovaný moderně znějícím singlem "The Seventh Seal", mohl naznačovat, že i Van Halen podlehli módě a jejich novinka, pojmenovaná "Balance" bude dílem velmi odlišným od těch ostatních. Pokud budeme tuhle nahrávku porovnávat s "1984" nebo "5150", zjistíme, že kapela ušla pořádný kus cesty, ovšem na druhou stranu i ten největší hnidopich musí dodat, že během ní rozhodně neztratila svou osobitost. "Balance" totiž pokračuje přesně tam, kde skončila "F.U.C.K.", je ještě více přizpůsobena nárokům doby, ale obsahuje tak silný materiál, který se kapele nepovedlo dát dohromady od debutového alba.

"Balance" je úchvatné dílo, které vydolovalo z muzikantů to nejlepší, čeho byli schopni a které nově povolaný producent Bruce Fairbairn ( dva roky předtím na "Get A Grip" udělal Aerosmith) opatřil tím nejlepším balením v historii Van Halen. Přeneseme-li se přes "The Seventh Seal" (skladbu samozřejmě rovněž skvělou), dostaneme prvotřídní hit "Can't Stop Lovin' You", až poprockovou věc, která však zafungovala téměř okamžitě a vystřelila desku i přes nepřízeň doby do hitparád. Tenhle hit pak následuje ultramoderní "Don't Tell Me (What Love Can Do)", jež svou plíživou atmosférou a Eddieho stísněným riffem věrně reflektuje dobu poloviny devadesátých let a její specifickou atmosféru, Ta se mění s příchodem tradičnější "Amsterdam", která slouží jako pocta rodné vlasti bratří Van Halenů a zejména s "Big Fat Money", což je energický rozjetý kousek, který jako kdyby chtěl navázat na dávné párty kousky, ovšem s tím, že si zachovává už dospělou tvář kapely.

Skvostná balada "Not Enough" (uvedená intrem "Strung Out", k níž Eddie řekl: "Jednou mě doma popadl takový záchvat, že jsem vzal všechno, co jsem měl po ruce, začal s tím mlátit do klavíru a nahrával si to") posluchače převede do druhé poloviny alba, která je stejně silná, jako ta první. I když se mohou věci jako "Aftershock" a "Baluchitherium" zdát jako mírně slabší, po pozorném poslechu je nutné uznat, že i ony mají své kouzlo a působí neméně skvěle jako osvědčené hity alba. Konec je pak opět převelice silný. "Take Me Back (Deja-vu)" je uvolněná věc, kde velkou roli hrají akustické kytary, které jako kdyby chtěly pokukovat směrem k Seattlu, ale Hagarův rázný projev dělá ze skladby opět další kapelní klasiku. Finiš v podobě "Feelin'" je strhující a právě tohle je skladba, která ukazuje, jak Van Halen za celou svou kariéru neskutečně vyspěli.

Van Halen s "Balance" byli na svém třetím a posledním vrcholu. Turné proběhlo ještě velice úspěšně, ale pak se začaly dít divné věci. Sammy Hagar chtěl jít co nejdříve do studia, ovšem narážel a na nepochopitelnou letargii bratří Van Halenových. "Seděli jsme v jedné místnosti a řekl jsem ji, že chci jít točit, protože nechci dopadnout jako Rolling Stones a vydávat jednu desku za osm, deset let," tvrdil tehdy Hagar, "a Eddie mi na to řekl: Tak ty děláš hudbu pro prachy? Poslal jsem ho do prdele a odešel pryč." To byl začátek konce spolupráce Van Halen s Hagarem, Společně pak natočili výbornou skladbu "Humans Being" pro soundtrack k filmu Twister, která se objevila na výběrové desce "Best Of Volume 1" z roku 1996. Na té byly i dvě nové, avšak mnohem méně přesvědčivé věci, které nazpíval David Lee Roth. V tu chvíli nebylo jasné, kdo vlastně v čele Van Halen stojí. Situace se stávala velmi nepřehlednou.