CRYSTAL EYES - Starbourne Traveler

Je docela odvážné přijít po sedmadvaceti letech aktivního působení a v souvislosti s vydáním osmého alba „Starbourne Traveler“ s tvrzením, že se jedná o nový začátek kapely. U švédských power metalistů Crystal Eyes to sice může být podpořeno tím, že k dvojici Mikael Dahl / Claes Wikander, která působila na kompletní osmičce albových zářezů, se připojili noví parťáci Henrik Birgersson / Jonathan Halberg. Nebo tím, že tradiční Mikaelovu autorskou dominanci tentokrát svým aktivním přístupem ostatní členové kapely zrušili. Nebo tím, že Crystal Eyes sáhli do své minulosti a novým zpracováním dvou skladeb připomněli, že od vydání debutové desky „World of Black and Silver“ uplynulo už dvacet let. Jenže fakt, že z vás nevypadne nic jiného, než lehkonohý kříženec osmdesátkového heavíku a power metalu, kterým se prezentujete prakticky celou kariéru, poněkud staví řeči o nových začátcích na hlavu.

Ovšem když do všech zažitých klišé dodáte spoustu energie, když do pokukování po Helloween a Running Wild (najdou se i jiní, ale tato zrcadla jsou v aktuální tvorbě Crystal Eyes nejvíc naleštěná) nasypete spoustu entuziasmu, když melodie a chytlavé refrény podmáznete dokonale skluzným voskem, a když ty letité zkušenosti dokážete přetavit v takový nadhled, abyste neklesli až k prvoplánovým odrhovačkám (byť třeba „Midnight Radio“ k tomu nemá až tak daleko), za výsledek se rozhodně nemusíte stydět. A ani v době, kdy letitá klasika není už kdovíjak v módě, se tahle nahrávka neztratí. Zásluhu na tom má především velmi silný vstup do alba. Přibroušená kvaltovka „Gods Of Disorder“s až laškovně riffující a velmi svěže sólující kytarou, šikovně vystupňovaná do chytlavě vyřvatelného refrénu, a halekací skákačka „Side By Side“ s wildovskou kytarou jednak táhnou díky přitažlivé jednoduchosti a jednak ten náladový mód, ze kterého Crystal Eyes prakticky nevyklouznou, ještě zní naprosto čerstvě. Parádně dopadl i výlet do minulosti, obě skladby („Extreme Paranoia“ a pirátská klasika „The Rage On The Sea“, o níž sám Mikael přiznává, že nebýt odkazu Rolfa Kaspareka, patrně by tato věc nevznikla) v novém hávu plně zapadnou do současného výrazu a dravější a syrovější „Extreme Paranoia“ patří k tomu nejsilnějšímu, co album „Starbourne Traveler“ nabídne. A když klišé, tak se vším všudy – samozřejmě dojde i na tradiční baladu, mávátková a celkem tuctová „In The Empire Of Saints“, i přes hodně smutné téma (vzpomínka na kamaráda, který zemřel na rakovinu) do této kategorie beze zbytku zapadá, ovšem zdaleka nemá takový tah, jako bezprostřední přímočarky.

Kdepak nový začátek. Crystal Eyes jsou jako doma v minulosti. Nepotřebují k životu dokonalost ani trendy, na to, aby zaujali, jim stačí, že z jejich hudby dýchá radost. A to o „Starbourne Traveler“ platí téměř beze zbytku.