LIMETALL - Znamení

Prvotní humbuk kolem Limetalu už trochu utichl. Přestože kapela kolem bývalých členů ostravské legendy Citron jela loni turné s Kabátem, jejich druhé album „Znamení“ vyšlo tak trochu utajeně. Pokud si vzpomenete na situaci před pár lety, kdy došlo k rozštěpení Citronu a tím pádem i vzniku Limetalu, jeví se současnost trochu podivně. Navíc členové kapely tvrdí, že se chtějí od své minulosti odstřihnout více než dosud a proto do svého názvu vetkli ještě jedno písmeno l a od té doby máme co do činění už jen s Limetallem. Změna nakonec postihla i sestavu, když bubeník Lukáš Pavlík odešel za výdělečnějším místem k Chinaski a jeho místo zaujala talentovaná Veronika Mrázová, ovšem ani ta dlouho nevydržela a odešla na mateřskou dovolenou.

V tom nejdůležitějším se ale Limetall nezměnili - a sice ve svém hudebním směřování, jaké nastolili na bezejmenném debutu z roku 2017. Ono by to bylo asi i docela podivné, protože dvěma stěžejním členům kytaristovi Jaroslavu Bartoňovi a basistovi Václavu Vlasákovi už odzvonila šedesátka a takového starého psa jen těžko naučíš novým kouskům. Jejich novinka „Znamení“ tak opět vybrušuje hardrockový styl, který (pokud se budeme bavit o Bartoňově a Vlasákově minulosti) nevychází ani tak z megakultovního „Radegasta“, ale spíše z citronovského debutu „Plni energie“, říznutého americkým hardrockem. Jak tím, co symbolizovaly natupírované kapely z Los Angeles v osmdesátých letech, tak i tím soudobějším.

Oproti debutu je „Znamení“ trochu vyzrálejším a lepším albem. I když se opět jako na kámen úrazu může poukázat na trochu infantilní texty kytaristy Jiřího Šperla (přece jen, komu se chce poslouchat, jak tihle stárnoucí chlápkové pořád zpívají o sexu), vše vyvažuje hudba a kompozice samotné, které mají velkou sílu. Deska má sice své vrcholy a svá slabší místa, ale nejdůležitější na ní je, že funguje jako celek. A navíc působí rozmanitým dojmem, což je dáno i tím, že se v úvodní věci „Krutá včela“ přidala ke kompozičnímu procesu Veronika Mrázová a možná proto má skladba groove, podobný tomu jaký v dobách největší slávy používal dokonce Marilyn Manson. Ḱlasický americký hard rock (nebo hair metal, chcete-li) pak dýchne ze „Svět je kosočtverec“ (a to nejen tím, že se v něm zpívá o Rainbow Baru v Los Angeles), která je jasnou hitovou věcí a přesně tou, která si na dlouhou dobu udrží místo v koncertním playlistu.

To se dá říct i o baladické „Živý nás nedostanou“, kterou lze také považovat za jeden z vrcholů alba. I zde na posluchače dýchne americká rocková klasika a připomene i se skvělým Bartoňovým sólem komerčnější chvilky Aerosmith nebo největší slávy Warrant či Cinderelly. „Živý nás nedostanou“ je přesně ten typ komerční rockové skladby, který většině (nebo dokonce skoro všem) současných tuzemských kapel, hrajících tento styl, chybí. A tím tvoří naprostý protipól k následující „Femme Fatale“, kde Limetall nasazují tvrdší a drsnější výraz. I zpěvák Fany Michalík, v ostatních skladbách podávající výkon, jenž dá označit od přesvědčivého k výtečnému, zde jde do poloh, které mu nesluší. Méně vydařenou je i „Bludný kruh“. Ten startuje sice vynalézavá kytara, ale nenápaditý refrén pak zase skladbu sráží až někam k průměru.

„Swingers párty“ (proboha, to je zase text!) je už o něčem jiném. Limetall zde sice nezapřou až příliš okatou inspiraci u Van Halen z dob zpěváka Davida Lee Rotha, ale rázem se dokáží přeorientovat po dvou temnějších a průměrnějších skladbách na párty rockovou kapelu, která má energie na rozdávání. Druhá balada „Zpocená těla“ hraje na tvrdší strunu než „Živý nás nedostanou“, a ani přes opět výtečná Bartoňova kytarová sóla nemá takovou působitost. „Láry fáry“ pak znamená nejlepší hodinku pro Fanyho Michalíka, který skvěle doplňuje zpívající Bartoňovu kytaru, jež zde svou hrou asi nejvíce za celou desku připomene někdejší působení v Kreysonu, když sází sóla skutečně světové úrovně. „Tvé znamení“ sází zase na dramatičtější výraz, ovšem vzdušné aranže ze skladby nedělají tak úpornou záležitost jako „Femme Fatale“, když výraznou složku dělají různá echa a spíše tušené slide kytary. Závěrečná „Ruská ruleta“ pak riffem připomene dávnou „Už víme svý“ od Citronu a desku uzavírá ve svižném tempu, které má pravděpodobně za celou dobu stopáže nejblíž k ranku klasického heavy metalu.

Limetall velice svěže znějícím „Znamením“ ukázal, že může být směle řazen mezi českou rockovou elitu. Od debutu udělal krok správným směrem a vypadá to, že by mohl mít nakročeno na velká pódia. Rivalita mezi ním a současným pařízkovo-křížkovským Citronem už pominula, protože obě kapely jsou od sebe vzdáleny, nepojí už je zhola nic a jak se zdá, na tehdejším rozštěpení fanoušci jen vydělali.