SOLILOQUIUM - Things We Leave Behind

Původně „jen“ death/doom metalový projekt s kostrbatým názvem Soliloquium rozběhl Stefan Nordström vznikl už v roce 2011 a od té doby přivedl do metalového světa dvě EP a tři dlouhohrající alba. To třetí vyšlo letos v březnu a jmenuje se „Things We Leave Behind“. Soliloquium zde už figurují jako tříčlenná kapela a připravili si pro posluchače další porci zajímavého melancholického metalu.

Už od prvních tónů „Dead End“ budete přeneseni do světa plného melancholie a severské ponurosti. Tvrdé a těžké doom metalové riffy jsou střídány klidnými momenty, kde dostává prostor sice čistý, ale velice smutný zpěv. V death/doom metalových pasážích pak vcelku očekávaně patří prostor growlování. Projev Soliloquium zde může připomínat starší tvorbu Swallow The Sun nebo i Draconian. „The Discarded“ pokračuje ve stejném duchu. Zpočátku je ještě temnější a tvrdší, ale posluchače čeká překvapení v podobě čistého zpěvu hostujícího Mikko Heikkiläho z Dawn Of Solace. „Reminiscence“ svými kytarami připomene melodiku jiných melancholiků, a to švédské Katatonie. Skladba celkově zní jemněji než její předchůdci, avšak nálada desky zůstává stejná. S „Existential Misshape“ sice nepřichází změna stylu, ale zrychlí se a především hra na bicí je variabilní (změny temp a v závěru písně parádní dvoukopák). Soliloquium zkrátka nechtějí posluchače nechat zlenivět, usnout a myslí na dramaturgii alba. Po „náklepu“ přichází zas pro změnu zjemnění. Jemná a klidná věc „Nocturne“ s čistým zpěvem má v sobě něco z Katatonie a něco z nálady Alcest, jejichž shoegaze může připomenout i „A Fleeting Moment“. Oproti tomu jsou „It Was All Taken Away“ a „The Recluse“ klasické death/doomové kusy, které do vás budou kousat svou temnotou a beznadějí.

To je vše. Osm skladeb a třičtvrtěhodinka je pryč. Na melancholickou desku je to dostatečná a rozumná stopáž. Navíc kapela umně střídá tempa a také ostřejší a jemnější kusy, tudíž je „Things We Leave Behind“ v rámci žánru dost zábavná nahrávka. Po dohrání máte dokonce i pocit, že jistý záblesk naděje a pozitivna tu také je.

„Things We Leave Behind“ je na jednu stranu strašně obyčejná death/doomová deska, ale ve výsledku je zábavná a velice dobře poskládaná. Na nic si nehraje, nesnaží se být za každou cenu originální, naopak je dělaná s citem pro žánr a s láskou k němu.