MOONLIGHT HAZE - Lunaris

Italští Moonlight Haze to vskutku berou hopem. Na konci roku 2017 zpěvačka Chiara Tricarico a bubeník Giulio Capone opustili kapelu Temperance, dali dohromady nový ansámbl, už po roce a půl představili pod hlavičkou Moonlight Haze své debutové album a téměř „do roka a do dne“ se hlásí s novinkovým dílem „Lunaris“. Horká jehla? Záleží na úhlu pohledu. Do „Lunaris“ znovu mohou střílet ti, kteří po debutu kapele vyčítali jakousi pejsko-kočičkovskou stylovou neukotvenost a rozevlátost, neboť Moonlight Haze se na první desce nenechali až tak úplně omezovat běžnými stylovými pravidly. Těm, kteří v tomto kroku viděli nerozhodnost kapely ve vlastním směřování, však Moonlight Haze (ještě silněji než v prvním kole) ukazují, že žánrové hranice nemusí hrát kdovíjak zásadní roli a přitom vám pod rukama vyroste nápadité a soudržné album.

Středobod, ze kterého Moonlight Haze vychází, je silně melodický, maximálně zpěvný a roztomile nasládlý symfometal, do něhož intenzivně proniká leckdy až popová tanečnost, a který je ideálně stavěný na zvonivě jemný Chiaiřin hlas. Rozhodně není náhoda, že prakticky celá první polovina desky staví z tohoto základu, byť třeba úvodní „Till The End“ s výrazným rytmem nabídne kromě bohatých kláves i něco moderny a sem tam příjemně přibroušený zpěv. To pomalá a pohádkově zasněná „Under Your Spell“ coby „nejhodnější“ položka celého menu přinese záplavu romantiky, která však nijak zásadně nenabourá předchozí taneční lehkost a optimistické melodické poletování titulní skladby. Až do této chvíle jsou Moonlight Haze příjemní, ale nepřekvapiví. To se začne dít s přechodem z pohádky do akční teatrálnosti ve skladbě „Enigma“ (v její první verzi na albu navíc osvěžený zpěvem v italštině). Dynamická a proměnlivá „The Dangerous Art Of Overthinking“, důvtipně stopující Nightwish prozradí, že Moonlight Haze umí i parádně zhrubnout, cinematická „Without You“ se sympaticky nadrzlým vokálem vsadí na přímočarou akci s operním nádechem, Letienovy housle v „Of Birth And Death“ a převléknutí do akustiky vpustí Moonlight Haze na folk-metalové území, kde to za využití jemné melodiky, křehkého zpěvu a éterických vokálů kapele ohromně sluší, orchestrálnost v kombinaci s oprásklým zpěvem, neposednou kytarou a svěžím refrénem v „Nameless City“ udělají z celkem průhledné písničky solidní dobrodružství…

Zpočátku jen nekomplikovaně přístupné a velmi příjemné album nabere ve své druhé polovině slušné grády. V pomyslném srovnání s letošní novinkou bývalého působiště Chiary a Giulia to nejprve vypadalo na celkem přesvědčivé body pro Temperance, po důmyslně vypointované druhé části alba „Lunaris“ však je možné říci, že odchod zmíněné dvojice z bývalého působiště byl pro oba spolky povedený tah, který pro příznivce melodického metalu a smyslných ženských hlasů znamená dvojnásobnou porci povedené muziky (přičemž Moonlight Haze stojí na mém osobním žebříku o stupínek výš).