MOB RULES - Ethnolution A.D.

Máte jasně daný a svým způsobem typický výraz, stále velmi solidní nápady a maximálně schopné muzikanty. Což je stav, který trochu svádí ke hře na jistotu. Na jedné straně, ukažte mi skalního fanouška, který nebude jásat nad tím, když mu jeho oblíbená kapela nabídne přesně to, co od ní má rád, na straně druhé se vždycky najde dost rejpalů, kteří budou hořekovat nad tím, že tohle přece už slyšeli… Zhruba v tomto rozpoložení se v období alba „Ethnolution A.D.“ ocitli Mob Rules. A to i přes to, že v mezidobí od vydání alba „Among The Gods“ prožili největší „jednorázový“ (rozuměj v době ohraničené vydáním alb) otřes sestavy ve své historii, když kytaristu Olivera Fuhlhageho a basáka Thorstena Plorina nahradili Sven Lüdke a Markus Brinkmann (oba jsou členy kapely do dnešních dnů). Ani tahle změna však nedonutila Mob Rules k tomu, aby nějak výrazně sáhli na svoje jistoty (proč taky?) a tak album „Ethnolution A.D.“ spolehlivě padne do noty těm, kterým voněla alba „Hollowed By The Name“ a „Among The Gods“.

Mob Rules album pojali jako polokoncept. První polovina desky je provázána do jedné kolekce, nicméně nehledě na to, že prvních šest položek je zahrnuto pod název „Ethnolution“, celé album drží spolehlivě pohromadě, staví bez výjimky na tradiční melodičnosti, zpěvnosti, vzdušných motivech, nijak dravém tempu a jiskřivé harmonii kytar a lehce pompézních kláves. Jediné, na co lze z pohledu dramaturgie žehrat, je fakt, že zařazení dvou nasládlých skladeb „With Sparrow“ a „Better Morning“ trošku ukolébává celkovou atmosféru. Ta postupně narůstá od samotného počátku alba a nejvíc k ní přispějí napínavá „Ashes To Ashes“, houpavě rozvážná a výborně se rozrůstající „Day And A Lifetime“ se vzdušnou melodií a silným kytarovým sólem, a svižnější, skvěle vygradovaná „River Of Pain“. Tradičně silnou zbraní kapely jsou i texty, díky krátkým zamyšlením k námětu jednotlivých skladeb koncepční poloviny desky se vyplatí nahlédnout do bookletu.

Jako by se v polovině první dekády tohoto století Mob Rules po docela svižném vývoji potřebovali trochu nadechnout a tak je album „Ethnolution A.D.“ v jejich diskografii položkou, kde se nejvíc jede na jistotu. Vzhledem k tomu, že si při tom kapela zachovává stále vysokou úroveň a ani na moment nevaří z vody, ono to ani tak nevadí. Obzvlášť s výhledem na to, že (jak už dnes víme) k těm nesilnějším deskám Mob Rules teprve mířili. A z tohoto pohledu představuje tohle „nadechnutí“ velmi příjemnou zastávku na jejich cestě power metalovým světem.