To Zoran: My se právě držíme tématu a zdobíme to tady osobními životnímy příběhy. Ty nevymyslíš, musíš je prožít. A my toho pořád ještě jsme součástí.

Zdravím Liberec. Tak to je gól !! Nenapadlo mě, že na sebe narazíme tady. Škoda, že jsi to zabalil, ale teď už by ses z toho musel zákonitě zbláznit v tom objemu jak jsi to dělal.

Na ESP jsem samozřejmě taky byl, jakož i na Bruceovi v Berlíně, Aceovi v Londýně a Markovi v Holandsku :-) Inžu z Kladna samozřejmě znám, je z něj teď pan motorkář... Něco jsme spolu zažili! Co kdybys mi Jirko raději napsal na bloody.fox@volny.cz, ať to tady nezasíráme těma našima Kissáckýma historkama? Přece jen to mělo být fórum k tématu UNMASKED :-)

To Desmond/Zoran: Já jsem Zoranovo jméno slyšel, bylo v našich kruzích známé. Několikrát jej zmiňoval můj kamarád Jirka Š. z Kladna. Zoran by měl vědět, myslím, že se znají, protože Jirka na tom byl podobně, jako v té době on – všechno a ze všech koutů zeměkoule. I jemu jsem za mnohé vděčný, měl jsem od něj spousty nahrávek a nikdy nebyl neochotný se o ně podělit. Byla to dobrá doba setkávání a objevování.
A odbočím…, napadá mě ze školních let historka s překlady. Já samozřejmě uměl jen rusky, tak jsem si jednou přinesl k soudružce učitelce k překladu obrázek Geneho z Brava, plivajícího oheň. Zasvěcení budou vědět – Gene bez kytary, z období Destroyeru, stojící před černým závěsem. Soudružka mi text přeložila, podala obrázek zpět a důrazně pronesla: "Jirko, tohle už do školy nikdy nenos!"

To Zoran: A na Singerovi v Rock Café, byls? :-)

Čus Zlíňáku! Dobrá nostalgická diskuze!! Já v tom Doningtonu samozřejmě byl, stejně tak i na Crissovi :-) Těch CD jsem nakonec, než jsem to celé zabalil, v té svojí "kissography" nasbíral přes 1200, vše na originálech... Jo a TALK TO ME je super, stejně tak jako celá tato deska - i když je to popina!

Ty demo cd Strutter jsem neměl, ale myslím, že je určitě měl další můj známý z té doby Zoran Liška, s kterým jsem byl taky ve styku. Postupně budoval jednu z největších sbírek Kiss u nás a to včetně všech hostování, produkcí, psaní skladeb, cover verzí atd. U něj už se ty cd počítaly na stovky.
V Doningtonu 96 jsem nebyl, ale zato 14 a 15 prosince 96 jsem byl naražený v první lajně na zábradlí ve Sportovní hale v Praze na prvních dvou koncertech Kiss u nás. A od té doby pokaždé co u nás hráli. Vždy pod podiem. Ovšem to stání před halou, stadionem od rána taky stálo za to. Zvlášť tehdy v tom prosinci.
Škoda, že ty koncerty z vhs jsou na Kissology v osekané podobě a některé skladby byly vynechány. Jenom doufám, že snad někdy vyjde ještě ten slibovaný čtvrtý díl, zřejmě s ním čekají až na konec kariéry. Tommy už před x lety prohlásil, že má tak 80% materiálu, který by měla Kissology 4 obsahovat pohromadě.
Jasně, prvotní informace byly z Brava atd, víceméně o ničem, ale coby dítě jsem to hltal přeložené z němčiny. Desky z různých burz, obaly klasických lp jsem dokázal prohlížet nevím jak dlouho. Ano, to jsou už dneska nepřenosné zážitky a kdo to nezažil, těžko to pochopí.

To Desmond: Je to, jako bych četl přes kopírák vlastní slova. Na srazu jsme spolu byli, na Criss Kiss Convention taky (já nechal podepsat ípíčko Criss 93), tak z té doby už jen zbývá, abychom spolu jeli v devadesátém šestém na výlet do Doningtonu a máme to komplet.
Strike mám doma jen jeden, ten výroční z roku 93. Ale mám k němu bonus – kompletní překlad. Pamatuješ taky na edici mini cédéček Strutter, vydaných v Rakousku? Měl jsem je komplet, ale v mezidobí jsem je věnoval kamarádovi…
Michalův osud je neveselý, nevěděl jsem o tom, že zemřel. A vzpomínané VHS, vidíš, to mi úplně vypadlo. Ale určitě se shodneme v tom, že už tehdy jsme měli doma (i když v kvalitě 5-) základy pro budoucí edice Kissology – Anaheim 76, Houston 77, Largo 79, atd. Byl jsem za tu možnost rád a hltal každou novinku. Víš určitě sám, jak dobře šlo všechno v době totality sehnat. Informace - jen útržky (Bravo, Pop Rocky), nebo elpíčka za ohromný peníze, který v mládí nemáš, takže já osobně jsem byl vždycky šťastný a nadšený z jakékoli drobnosti. Dneska už to nikdo nezažije - klikneš, koupíš všechno a postrádá to punc jedinečnosti, něčeho navíc. Snižuje to pak celkový prožitek.

Přesně jak říkáš. Já byl taky na jednom, tuším cca 1992 - 93, kde jsem si od tehdejšího předsedy, dnes už nebožtíka Michala Růžka kupoval piráty Out of control & Let me rock you od Petera Crisse. Do té doby jsem je měl jen na lp, oficiálně na cd vyšly poprvé až v roce 1997.
Pak jsem ještě navštívil jím pořádaný Kiss convention v srpnu 1994 kde byl Peter Criss hostem a já viděl konečně naživo svého prvního kissáka a dal mu podepsat všechny jeho cd a lp, co jsem měl (sólo - 78, ep Criss - 93, Cat # 1 - 94 a ty dvě lp) S Michalem jsem si tehdy hodně dopisoval, znal jsem ho přes svého kamaráda ještě před tím, než fan klub založil. Od něj byla v té době ta prvotní fůra koncertů na vhs, demo snímků na kazetách, sice mnohdy nedívatelných a neposlouchatelných, ale člověk byl za to tehdy rád. On mi taky tehdy zprostředkoval od tehdejšího vedoucího italského fan klubu Nicoly Ciccaroneho odebírání kissáckého čtvrtletníku STRIKE. Po utichnutí činnosti klubu a kdy už si každý začal vše shánět na vlastní pěst se mi ztratil z očí. O jeho tragické smrti v roce 1999 (autonehoda) jsem se dověděl náhodně ze stránek Jelle Jensena, jednoho z nějvětších Kiss sběratelů.
Na článek v Melodii pamatuji, myslím, že tam byla fotka Erica Carra ve vaně a k tomu popiska že se členové Kiss polidštili, shodili válečný make up a chtějí být na vystoupení čistí. Bylo to nějak v období Lick it up nebo Animalize, to už nevím přesně.
Jak už jsem psal, web spíše jen čtu, recenze, či seriály o kapelách které mě zajímají si přečtu s chutí a to i tehdy, i když už dopředu třeba vím, že se s recenzí, či pohledem na ně nebudu ztotožňovat.

To Desmond: Fanklub samozřejmě pamatuji, nakupoval jsem od provozovatelů jak muziku, tak od Pavla Hromady i tiskoviny, nebo třeba texty s překlady. Audiokazety s červenočernými xeroxovými obaly, kvalitu nahrávek raději nehodnotím, později obdobně na CD. Poklady to na tu dobu byly neslýchané, ale čas letí, a dnes jsou už dostupné volně. Je pravda, že se činnost fanklubu postupem let nějak vytratila. Myslím, že je to tak, že v současnosti by nikoho ani nebavilo se scházet, každý si sedíme sám za sebe doma u monitoru a taky si vše, chceme-li investovat, pořídíme. Sraz fanklubu si vybavuji jen jeden. Vsadil bych ho někam do roku 1992, přivezl jsem si z něj mimo jiné piráta The Punishers, tak moc jsem chtěl nějaký koncert v nové sestavě. Stál mě v té době pěkných 1200,- Kč. V porevolučních letech to bylo jiné, nové. My, dříve zakazovaní příznivci "fašistické" (zaručeně, protože mají ve znaku logo jednotek SS a na pódiu děsí lidi tankem) skupiny (pamatuješ článek z Melodie?), jsme ji najednou mohli bez obav propagovat a pyšnit se svými idoly. I když pocit rebelantství z doby minulé taky nebyl marný a přiznávám - u mě přetrvává dodnes. (Z učňovských let mám v kladenském kanálu před bývalým Esem krásnou placku Lick It Up, jež jsem tam musel vhodit z rozmaru dvou blbečků, kteří si tím krátili dlouhou chvíli ve službě. To je jen jeden příklad, bylo to samozřejmě víckrát).
Mám také rád recenze a plodné diskuse. Učím se, vždy se rád dozvím něco nového a třeba mě to i nasměruje k poslechu. I tady je několik čtenářů, co se vyznají, to se dá za roky chodu webu vypozorovat. Co mi naopak vadí v diskuzích, jsou výkřiky odborníků do tmy, ale jsou i tací, na které se vyloženě těším. Oceňuji práci recenzentů, protože není snadné nastudovat materiál, věnovat čas a energii recenzím, s očekáváním, že je někdo okamžitě začne hatovat. Taková je holt doba a my národ nespokojených a nepřejících zaprděnců. Přesto - díky těm (recenzentům nejen zde), kteří to pro nás zdarma dělají.

mám na věc podobný názor, akorát bych řekl, že i průměrná alba Kiss jsou podstatně silnější, než ta Van Halen. Na takovém Creatures jsou jen tři slabší položky - o kterém albu VH se dá říct totéž? Creatures je určitě špičková deska stejně jako Crazy Nights.

Kiss byli vlastně naprosto první rocková kapela, kterou jsem ve svém dětství slyšel a možná právě proto mi, jak sám píšeš, taktéž zůstali na celý život a stáli mě už fůru peněz. To je právě něco, co pochopí jen opravdový "hardcore" fanoušek a těžko polemizovat s běžným, náhodným posluchačem.
Zkrátka jak praví moto Kiss : Můžeš nás nenávidět, v pořádku, můžeš nás milovat, taky v pořádku, ale stojíš-li někde uprostřed, jdi domů.
Ano, tahle kapela budí hodně rozporuplných reakcí, zvláště u nás, ale je třeba se nad to povznést. Podiskutovat víceméně není kde, snad jediný fan klub u nás co vím, už dávno nefunguje a slovenský facebook kapely je naprosto tragický co se diskutérů týká. Divím se, že ten člověk, který ho provozuje a občas se snaží dát k dobru nějakou novinku ze světa Kiss a dle mě je hodně fundovaný, s tím má trpělivost.
Sám tady příspěvky (recenze) víceméně jen pročítám a to jak u kapel, které jsou mi blízké a i u některých, které třeba neposlouchám, ale zajímá mě pohled recenzenta, následná diskuze, která ale obyčejně chybí.

Ještě dodám, že je dobré neopomenout živá alba. Mně nejvíce sedí Alive III a Unplugged MTV. Jinak většina řadovek je vážně celkově docela slabých. Miluju snad jen Crazy Nights a Creatures, kde i relativně slabší songy drží s těmi parádními pohromadě celková atmosféra.

...přiznejme si, že většina jejich řadových alb, podobně jako třeba u Van Halen, obsahuje dvě tři výborné skladby a zbytek jsou spíše průměrné songy nebo až vycpávky na celkově spíše velmi krátké stopáži. Tahle charakteristika je bohužel typická i pro jinak recenzenty vysoce hodnocená alba, jako jsou Creatures of the Night, Lick It Up nebo Dynasty. Výjimka je snad jen jedna. Je to Crazy Nights, která se dá v pohodě poslouchat od začátku do konce a rozhodně nenudí. Z 90. let je docela slušná Revenge, i když tam už to trochu skřípe, a z těch klasických 70. let je nejlépe pustit si kompilaci Double Platinum, popř. z 80. let Smashes, Trashes and Hits.

To Desmond: Já to napsal jako okamžitou reakci na Tvůj příspěvek, protože zhruba stejná slova mi skákala do hlavy ve čtvrtek ráno při čtení recenze, a zvlášť stati o Crissových skladatelských výkonech. Než jsem se k příspěvku dostal, napsal to tam člověk, u kterého je vidět, že ví. Toho si cením, narozdíl od některých diskusních blábolů.
Jinak to mám zhruba stejně jako Ty. Začal jsem možná o rok později, někdy ve čtvrté, páté třídě. A mají mě na celý život.

Souhlas s Desmondem, přijde mi, že na albu nic nevybočuje. A pokud přece jen, tak je to Naked City, která má výraznější riff...

Občas s kapelou KISS koketuji a nějaké to jejich album zkusím. Jelikož jsem startoval v hard n heavy v druhé půlovině osmdesátých let je asi logické, že preferuji tohle období plus samozřejmě největší hity z let předchozích. Tohle album mě opravdu nebavilo. Jsem zvědav na recenzi následujích dvou - protože ty jsem ještě nezkusil. Od Lick it Up už samozřejmě naskakuji.

Zajímalo by mě, v čem se Talk to me liší od zbytku desky. A to myslím, i kdyby cd vydala jakákoliv jiná kapela, abych nebyl podezříván ze zaujatosti. Dle mě je celé album naprosto v jedné linii.

Díky za kompliment. Kiss jsou má srdcová záležitost od šesté třídy cca 1977. A to v jakémkoliv období a jakékoliv sestavě.

Frehleyho "Talk to me" mainstreamova sracka...

To Desmond: Znalosti máš, je to vidět. Respekt.

Skladby Hard luck woman a Black diamond nesložil Peter, ale Paul Stanley. Traduje se, že prvně jmenovaná byla nabídnuta Rodu Stewartovi, ten ale odmítl. Tato pověst se ale nikdy nepotvrdila, zda je pravdivá.
Beth, jako většina Peterových skladeb co nazpíval, nebo se na nich autorsky podílel, vznikla už na přelomu let 1970 - 72, kdy hrál v kapelách Lips a Chelsea se Stanem Penridgem, který je mimo Paula Stanleyho, Ace Frehleyho a Vini Ponciho hlavní autor všech jeho skladeb. I u této skladby je hlavní autor Stan Penridge a skladba pojednává o manželce jejich tehdejšího spoluhráče Mike Branda, která neustále rušila jejich zkoušky. S Peterem samotným má společného pramálo, jen to, že ji nazpíval a možná přidal nějaký verš. Což potvrzuje i rozhovor se Stanem samotným. Peterův skladatelský potenciál je také neustále Paulem a Genem zpochybňován.
Anton Fig odmítl nabídku přidat se ke Kiss z důvodu, že měl zrovna rozjetou kariéru se svou kapelou Spider, kde hrála a skládala Holly Knight, budoucí hitmakerka a spoluautorka některých skladeb Kiss a sólo cd Paula Stanleyho.
Skladba Naked city, i když se na ní Gene a Vini podíleli, je spíše výsledkem spolupráce Boba Kulicka a Peppyho Castra, ústřední dvojice autorů a spoluhráčů z kapely Balance, ve které tehdy hráli. Další skladba spolupráce z tohoto období mezi Genem a Peppy Castrem se nachází na Genově box setu The Vault.
A poslední věc, Ace nemá na albu dvě skladby, ale tři. Talk to me, Two sides of the coin, Torpedo girl, což pokud bráno čistě autorsky, má zde Ace jedno z nejvíce zastoupení, pokud nepočítám tři skladby na Dynasty, kde je jedna z jeho skladeb cover verze a na Hotter than hell, kde má kredit taktéž u tří skladeb, ale u Coming home složil pouze počáteční intro.
Takže právě naopak, dostal co možná nejvíce prostoru, poněvadž už tehdy chtěl kapelu opustit a proto mu Gene s Paulem umožnili tuto sebeprezentaci a vlastně celou jejich kariéru v sedmdesátých letech ho pobízeli, aby více psal. Navíc Talk to me byl celkem hit.