KISS - Crazy Nights
Kolem Kiss se začali rojit různí externí skladatelé, které si k sobě Paul Stanley v polovině osmdesátých let zval stále častěji. V Brucovi Kulickovi sice našel dalšího parťáka, jenž s ním dokázal udržet krok a psát skladby, ovšem Gene Simmons byl stále moc zaměstnán mimo domovskou kapelu na to, aby byl Stanleymu oporou při tvorbě nového materiálu. Kromě herecké činnosti, která v té době kulminovala, si založil také vlastní společnost Simmons Records a věnoval se produkční činnosti. Pracoval s Wendy O Williams, či s House Of Lords, E-Z-O, Keel, Silent Rage nebo Black N'Blue. Spolupráce s posledně jmenovanou kapelou se ukázala do budoucnosti jako velice přínosná pro další existenci Kiss. Když se podíváme na všechny tyto Simmonsovy aktivity, je jasné, že moc času na kapelu mu už nezbývalo. Jelikož nechal většinu práce na novém materiálu na Stanleyem, znovu se Kiss vzdalovali svým kořenům. A opět šli trochu více popovým směrem. V tom měl prsty producent Ron Nevison, ten samý chlápek, který dva roky předtím od základu přetvořil seattleské Heart do popmetalové podoby a slavil s nimi obrovský úspěch, jenž kapele sester Wilsonových zachránily kariéru.
„Rona Nevisona jsme si vybrali jako producenta hlavně proto, že dost skládá. V osmdesátých letech hodně zabodoval s platinovými deskami a taky uměl dostat tu pravou skladbu do rádia. Především Paula přitahovala tahle koncepce a byl zvědavý, jak funguje… Ron měl ohledně desky svou vizi, která nás děsila. Gene se bál, že to bude moc popové. Co se stane, když pracuješ se šikovným producentem? Vznikne velice soudržná deska. Bylo to jednoznačně poprockové album, které patřilo do roku 1987.“ , objasňoval Bruce Kulick
Album „Crazy Nights“ stojí zejména na spolupráci Paula Stanleyho, Rona Nevisona a externích skladatelů, mezi kterými měl opět výrazný prostor Desmond Child, ale i Adam Mitchell, Bruce Turgon či Diane Warren. Tihle všichni vnesli do alba komerčnější šmrnc, uvolněnou atmosféru a rozjásanost druhé poloviny osmdesátých let. Sice tím trpěla původní vize Kiss, ale fanoušci, konfrontováni s novou tváří dostali pravděpodobně nejhitovější kolekci za celou kariéru kapely. „Ta deska je moc šťastná a radostná. „Budeme se mít krásně! Miluju tě! Z takových frází se mi chce zvracet,“ odbyl album Gene Simmons, jehož vklad byl opravdu malý a jeho dávný styl je v jím složených kompozicích potlačen na minimum. Jako kdyby doba Démona pomalu, ale jistě, skončila…
Simmons si vypomohl skladbou „Thief In The Night“, kterou před několika lety složil pro zpěvačku Wendy O Williams a ta ji umístila v roce 1984 na svůj debut „WOW“. Na „Crazy Nights“ je samozřejmě přezpívaná Simmonsem, ovšem ani tak nepatří k vrcholům alba. To lze říct i o dalších dvou basistových příspěvcích „No No No“ a „Hell Or High Water“, které se z pohledu kvality i oblíbenosti schovávají na chvostu celého albového repertoáru. Jedinou opravdu dobrou skladbou, kterou Simmons na albu přispěl, je lascivní „Good Girls Gone Bad“, jež ale spíše než jeho stylu odpovídá celkové náladě desky a nijak nevybočuje ze striktně glammetalového, stylu. Ten se sice Simmonsovi zajídal, ale jak sám přiznával, Kiss tentokrát nešlápli tolik vedle jako s „Unmasked“ a „(Music From) The Elder“.
Na „Crazy Nights“ září Paul Stanley. Tančící frontman, užívající si světla reflektorů a pohledy roztoužených dívek, je naprosto ve svém živlu a je znát, že poloha, kterou Nevison pro tuto desku zvolil, mu sedla jako ulitá. Nejčistším příkladem je (skoro) titulní „Crazy Crazy Nights“, jež okamžitě vylétla do žebříčků a stala se hymnou novodobých Kiss. Tato skladba má všechno, co tehdejší hitparády vyžadovaly – svižné, uvolněné tempo, výrazný refrén, v němž ve sborech zní tisíce samplovaných hlasů a ohromné kytarové sólo. „Crazy Crazy Nights“ byla okamžitou trefou do černého, postupně se k ní zařazovaly i další skladby. Skvostná balada „Reason To Live“ se stala dalším hitparádovým trhákem, skvělá stadionová tutovka „Turn On The Night“, sladká „May Way“ nebo utajený tip desky „I'll Fight Hell To Hold You“ jsou skladby, které patří k tomu nejlepšímu, co kdy Kiss natočili a a albu dopomohly k návratu na výsluní a platinovým prodejům.
„Genea nijak netrápilo, že má Paul na desce víc skladeb než on. Bral to v klidu. Člověk si nemohl přát spolupráci s profesionálnějšími muzikanty. Třeba Eric Carr, to byl panečku bubeník. Bůh mu žehnej. Bruce Kulick, to je fakt virtuóz, úžasný kytarista, dokáže zahrát cokoliv. A taky je to úžasný kluk.“ liboval si Ron Nevison.
„Crazy Nights“ se dá v kontextu diskografie Kiss brát jako další experimentální album, které však fanoušci vzali za své. Oblíbili si tuhle párty tvář kapely, v níž všechno bylo rozjásané a zábavné. V podobném duchu se neslo i turné, které Kiss znovu katapultovalo mezi nežádanější artikl rockového světa. Po mírném útlumu s „Animalize“ a „Asylum“ byli muzikanti znovu v sedle, projeli svět se svou spektakulární show a sbírali jeden úspěch za druhým. Nedá se jim ani vyčítat, že se svezli na vlně stadionového rocku, protože to byli oni, kdo kdysi podnítil celou scénu a ovlivnili kapely, jež v druhé polovině osmdesátých platilyi za největší na světě.
V opulentním duchu „Crazy Nights“ pokračovali Kiss i v roce 1988, svou popularitu podpořili výběrovým albem „Smashes, Thrashes & Hits“. To se nakonec pyšní v nekonečně dlouhé řadě kompilačních desek Kiss výsadním postavením zejména proto, že vygenerovalo další dva velice úspěšné singly z nikdy nevydaných skladeb. Byla tu totiž dvojice velice silných novinek „Let's Put The X In The Sex“ a (You Make Me) Rock Hard“, nesoucí se ve stylu „Crazy Nights“. Obě skladby se dostaly do hitparád a doplňovaly zremixované původní věci jak ze sedmdesátých let, tak i největší hity z let osmdesátých. Velice zajímavá je i nová verze dávné balady „Beth“, v níž pěvecké party po Peterovi Crissovi převzal Eric Carr. Stejně jako „Crazy Nights“, tak i „Smashes, Thrashes & Hits“ byl velice úspěšný počin a Kiss se vezli na vlně nové slávy. Znovu byli in…
★ 9/10
YouTube ukázka - Crazy Crazy Nights
Seznam skladeb:
1. Crazy Crazy Nights
2. I'll Fight Hell To Hold You
3. Bang Bang You
4. No, No, No
5. Hell Or High Water
6. My Way
7. When Your Walls Come Down
8. Reason To Live
9. Good Girl Gone Bad
10. Turn On The Night
11. Thief In The Night
Sestava:
Paul Stanley - zpěv, kytara
Bruce Kulick - kytara
Gene Simmons - zpěv, baskytara
Eric Carr - bicí
Rok vydání: 1987
Čas: 42:58
Label: Mercury/Vertigo
Země: USA
Žánr: hair metal
Diskografie:
1974 - Kiss
1974 - Hotter Than Hell
1975 - Dressed To Kill
1976 - Destroyer
1976 - Rock N'Roll Over
1977 - Love Gun
1979 - Dynasty
1980 - Unmasked
1981 - (Music From) The Elder
1982 - Creatures Of The Night
1983 - Lick It Up
1984 - Animalize
1985 - Asylum
1987 - Crazy Nights
1989 - Hot In The Shade
1992 - Revenge
1997 - Carnival Of Souls
1998 - Psycho Circus
2009 - Sonic Boom
2012 – Monster
Foto: archiv kapely
Přečteno: 7467x
Komentáře
Jediné album, které předčí Creatures of the Night je právě Crazy Nights. Hudebně dokonalé a bez výrazně slabších skladeb. Kdesi jsem četl kritiku, že je až příliš pozitivní. Zkusili jste někdo někdy napsat písničku v durové tónině? To je násobně těžší, než v moll, která je u hard & heavy skladeb výrazně převažující.
občas dám, ale Crazy nights mezi nejlepší? Ty mám jenom dvě, Creatures a Revenge. 7/10
Jako celoživotní hardcore fanoušek neuděluji žádné body, nemám to tak u jakékoli jiné kapely kterou mám rád a že jich je. Zkrátka buď mám tu kapelu rád nebo mě míjí. Jestli je deska více rocková, pop rocková s nádechem country atd nemám problém. Jaký je rozdíl mezi 9 a 10 ? Že se mi míň líbí jedna skladba ? To je naprosto subjektivní, skladba která se jednomu nelíbí, je pro druhého top. Rozdíl mezi High Or Hell Water a Good Girl Gone Bad ? Naprosto žádný. Vše v jednom duchu. A takové ty dobové Geneho prohlášení bych nebral úplně vážně. Každou chvíli něco řekne a pak se omlouvá, Paul to pak musí vysvětlovat a mírnit (naposled s Davidem Lee Rothem). Gene prohlašoval, že by klávesy nejradši vyhodil do vzduchu a pak má takových skladeb plný box set a navíc ještě i se saxofonem atd. Koupil jsem a jsem spokojený na rozdíl od různých haterů, pro které jsou věci odtud pochopitelně samý odpad.
Ještě bych připomněl že byla z Crazy Nights k nelibosti fanoušků Ronem Nevisonem vyřazena Paulova, Bruceho a Desmondova skladba Sword And Stone, kterou pak nahrál Paul Dean z Loverboy a posléze Bonfire. Paul měl v období 86 - 88 ve formě demo snímků pár fantastických skladeb v duchu Crazy Nights, z nichž některé měl nachystány pro Cher, jejíž cd měl původně produkovat. Time Traveller se spoluautorem Childem a Bruceho kytarou se objevila na Kiss box setu 2001, Jump The Gun nahrál na své solo cd vynikající skladatel a spoluautor skladby Jeff Paris, Zbylé tři Don´t Let Go (spoluautor Vini Poncia), When Two Hearts Collide (Adam Mitchell) a Best Man For You (Jean Beauvoir) kolují s Paulovým zpěvem. Poslední jmenovanou před nedávnem nahrálo seskupení The Darren Philips Project a nazpíval ji Rob Wylde (Sins of America, Tigertailz, Midnite City, ex Nitrate) Z té doby pochází také další skladby a to se spolupřispěním Jeana Beauvoira Like A Bee To The Honey, kterou nahráli na minulé cd Lordi a Love On A Rooftop se spoluautorstvím Diane Warren a Desmonda, ke které dostal po všech těch letech přiznaný kredit Paul teprve nedávno. Nahrála ji Ronnie Spector v roce 1987, pak teprve Cher v roce 1989, jejíž verze je asi nejznámější a naposled sám Desmond v 1991 na své sólo album a live album v roce 2019.
A poslední byla Hide Your Heart se spoluautory Childem a Holly Knight, která byla napsána pro Bonnie Tyler a taky jako první byla na jejím cd zveřejněna v roce 1988. Pak teprve ji nahráli Kiss na Hot In The Shade v roce 1989, a dále Ace Frehley, Robin Beck a Molly Hatchet.
Překvapuje mě, že dvě nové skladby ze Smashes, Thrashes & Hits jsou zde označeny jako silné novinky (souhlasím, typické Childovsko Stanleyovské kompozice), i když je široká kissácká základna většinou odmítá. Tady je právě vidět ten osobní náhled každého jednotlivce. Předpokládal jsem, že to zde bude jasný odpad.
Jen taková technická. Chápu, že hodnocení je v rámci diskografie kapely.Chápu, že některé kapely na 10/10 žádnou svou deskou nedosáhnou. Ale zrovna u Kiss by se tohle rozpětí mělo dát najít. A ne, nejsem nějaký zvláštní fanda KISS. Jsou spíš s pár deskama na okraji mého zájmu. Pravda zrovna Crazy Nights se do mého šálku kávy vejde a ve sbírce ho mám. Já bych měl osobně jako 10/10 asi Revenge.
Pepsi, jsi zbytečně kritický. Vždy jsem od tebe četl, že u seriálu hodnotíš v rámci diskografie a najednou je tu srovnání s Appetite a Wild Frontier? To není úplně fér. Kiss si určitě desítku zaslouží - a to právě za Crazy Nights album. Je podobného ražení jako Hysteria nebo Future World, které správně zmínil Petronius. Prostě nablýskané stadionovky. Kdybys ji dostal na gramec v roce 1987, tak by tě ani nenapadlo srovnávat s GNR. Ti v té době byli žánrově chápáni hodně odlišně. Appetite byl v podstatě opak komerčního metalového stylu, že se jí prodalo mraky kusů, je spíš paradox. Ale jinak díky za recenzi.
zrejme to bude pre väčšinu z Vás, tu písajúcich, prvý album Kiss-u, v čase, keď mizerná dostupnosť LP /pre niektorých z nás/ predurčovala dlhé počúvanie a tým pádom hlboké zarytie sa pod kožu ... ja mám oblúbený len koncert Kiss Alive ! 1975 , aj to len kvôli 100 000 Years ... inak mi Kiss nikdy žily netrhali ... ale refren crejzy najdt mi v ušiach znie aj teraz
Úspěch této desky Kiss zajistil producent, externí autoři čtyř glamových hitů (zmínění D. Child, A. Mitchell, B. Turgon, D. Warren), peckoidně zpracované videoklipy k nim (Reason To Live, Crazy, Crazy Nights a Turn On The Night; škoda, že se podobného klipu nedočkala taky My Way) a pochopitelně Stanley, Carr a i Kulick ve své top formě. Z pecek roku 1987 jsem sice na gramofonu frézoval hlavně leppardovskou Hysterii, Pretty Maids (Future World), Bonfire (Fireworks), Mad Max (Night Of Passion) či Treat (Dreamhunter), ale Crazy Nights od Kiss bych k těmto fenoménům dodatečně přiřadil taky. Pro moje vnímání rocku jsou Crazy Nights a Lick It Up muzikálně nejpřístupnějšími alby, která kdy Kiss stvořili.
Na o je jednoduchá odpověď. Žádnou desku Kiss nemám na 10. Crazy Nights je sice moje nejoblíbenější, ale má některá slabá místa (zejména Simmonsovy skladby), za která jí dát plný počet nemůžu. Proto, aspoň za mě, pokulhává i srovnání s Appetite For Destruction nebo Wild Frontier.
Naprosto souhlasím s Ladislavem a Kolíkem. Jednoznačně nejlepší album KISS, které si zaslouží desítku. Pepsi píše, že např. Hell Or High Water je slabší skladba. Tak si ji pusťte mezi písničkami na Animalize nebo Asylum a hned to bude jasný superhit! Tohle je fakt nešťastné nedocenění a velmi příkrá nefér kritika. Asi jen proto, že album je měkčí, bohatě aranžované s klávesami, a proto, že Simmons má k němu negativní kecy, byť do něho nebyl ochoten vložit více práce. Obrovská škoda mezi jinak povedenými recenzemi ostatních alb.
Né devět. Která jiná deska KISS by měla být za deset, když ne Crazy Nights?
Asi se mi líbí víc než předešlá dvě alba, ale určitě bych neřekl, že je to lepší než jejich klasické desky ze sedmdesátek. Chvílemi je to hrozná cukrová vata. Vlastně mě adorace této desky ve zdejších diskuzích překvapuje, celou dobu jsem měl Crazy Nights zafixované jako jedno z nejméně oblíbených alb Kiss :-)
Nejlepší deska Kiss.Jasná 10/10.Asi se mnou spousta lidí nebude souhlasit ale Crazy Nights stavím na úroveň takových hudebních skvostů osmdesátých let jako je třeba Conspiracy od Kinga Diamonda,Wild Frontier,Headless Children nebo Appetite for Destruction!