CRADLE OF FILTH - Existence Is Futile
Jak křehká může být existence, o tom se v nedávné době přesvědčilo celé lidstvo. Britsko-čeští čerti Cradle Of Filth ale myšlenkové téma vymysleli ještě před vypuknutím pandemie a otázky související s titulem jejich nové desky mají spíše filozofický rozměr. Artworkové pojetí obalu i samotná hudba by mohly naznačovat, na kterou stranu se spolek Daniho Filtha přiklání, nebylo by však na místě nařknout hudebníky z prvoplánového nihilismu a rezignovaného či jinak motivovaného příklonu k temnotě. Takhle jednoduché intelektuální formy nejsou Filthovy blízké, přičemž podobně nejednoznačně vyznívají i aktuální skladby Krejdlů.
Kdo je trochu seznámen s tvorbou této kapely nebo zrovna nevylezl ze školních škamen, bude asi při poslechu máločím překvapen. Démonická image dnes už nikoho nevyděsí, což neznamená, že nemůže jít o působivé představení. Platí to zejména pro výpravné videoklipy, do kterých se někdo nebál investovat, i když musel vědět, že finanční návratnost patří v současném metalovém světě do žánru crazy komedie. Připočteme-li k tomu skutečnost, že dvojice video singlů „Crawling King Chaos“ a „Necromantic Fantasies“ zároveň patří ke skladatelským vrcholům aktuální nahrávky, pak mohl vzniknout dojem, že se CoF vrátili ke svému vrcholnému období, tedy někam k přelomu milénia.
Tak zázračná situace ovšem nenastala a obávám se, že milníky typu „Midian“ jsou už pro současné autorské monarchy (tedy hlavně Filtha a Škaroupku) nedostižnou metou. Skladbám chybí nekašírovaná špinavost, syrově průrazná agrese, jedovatá vokální toxicita, dostatek překvapivých momentů a melancholické kouzlo. Novinka „Existence Is Flutile“ je většinou jenom stínem zmíněných autorských hodnot, nicméně pořád se bavíme o tvorbě, která má dostatek kreditu k pobavení. Aktuální počin se oproti minulé fošně snaží o neunáhlený přístup k jádru věci, chvílemi jakoby byla skutečně patrná snaha o vydolování zázračného ducha minulosti a právě v takových okamžicích skladby strhávají nejvíc. Šťavnaté riffy, vnitřní mini gradace a dynamické změny temp v „Crawling King Chaos“ zabírají spolehlivě, je proto škoda, že se hudebníkům často do rychlosti moc nechce a několik skladeb v tomto ohledu slibuje víc, než nakonec splní. Temně romantické vibrace v „Necromantic Fantasies“ znamenají hlubší tvůrčí integritu, skladbě sluší postupně se vtírající vrstevnatost i ženské popěvky výborné nové členky a klávesistky Anabelle Iratni, jež se mimochodem postarala o hororové intro i další orchestrální vložky nahrávky.
Ve většině songů si nelze si nevšimnout silných melodických průniků, které heavymetalovým způsobem zjemňují hudební ksicht a znamenají odklon od temných atmosférických nuancí alba. Vrcholem písně „Discourse Between a Man and His Soul“ je například nádherné symfonické sólo, jež evokuje tvorbu devadesátkových Therion. Skladby se ale také v několika momentech nepěkně vlečou a spíše než z hlubokomyslné taktiky usvědčují hudebníky z nerozhodnosti. Hrát drsně či zahloubaně, toť otázka. Odpověď nabízí kus „Suffer Our Dominion“, který začíná dokonalým dynamickým nájezdem, jenž okamžitě vtáhne a notové spáry poté nepustí až do konce skladby. Finální kousek „Us, Dark, Invincible“ pokračuje ve vyšším hudebním levelu a i díky tomu zůstává dojem z nové fošny v podstatě pozitivní, přičemž ocenění zaslouží zejména skutečnost, že se Krejdlům v několika momentech podařilo napojit na nejlepší historické a pro mnohé fanoušky už řádně nostalgické proudy kapely.
★ 7/10
YouTube ukázka - Crawling King Chaos
Seznam skladeb:
1. The Fate of the World on Our Shoulders
2. Existential Terror
3. Necromantic Fantasies
4. Crawling King Chaos
5. Here Comes a Candle... (Infernal Lullaby)
6. Black Smoke Curling from the Lips of War
7. Discourse Between a Man and His Soul
8. The Dying of the Embers
9. Ashen Mortality
10. How Many Tears to Nurture a Rose?
11. Suffer Our Dominion
12. Us, Dark, Invincible
Sestava:
Dani Filth - zpěv
Martin Škaroupka - bicí, klávesy
Richard Shaw - kytara
Marek Šmerda - kytara
Daniel Firth - baskytara
Anabelle - klávesy, zpěv, orchestrace
Rok vydání: 2021
Čas: 56:40
Label: Nuclear Blast
Země: Velká Británie
Žánr: dark symfonický metal
Diskografie:
1994 - The Principle Of Evil Made Flesh
1996 - Dusk... and Her Embrace
1998 - Cruelty And The Beast
2000 - Midian
2003 - Damnation And A Day
2004 - Nymphetamine
2006 - Thornography
2008 - Godspeed Of The Devils Thunder
2010 - Darkly, Darkly Venus Aversa
2012 – The Manticore And Other Horrors
2015 - Hammer Of The Witches
2016 - Dusk... and Her Embrace - The Original Sin
2017 - Cryptoriana - The Seductiveness of Decay
2021 - Existence Is Futile
Foto: archiv kapely
Přečteno: 8384x
Komentáře
Prosím ťa už drž hubu a fakt tiahni do riti, tie tvoje epochálne teórie tu už nikoho nezaujímajú!
To Supermartonator:
Nechci tu moc psát. Ale -
Metallica - And justice for all tu dostala 7,5 bodu, Dymytry - Revolter - 9 bodu.
Existuje časopis Rock History. A vyšel i rok 1988 - Justice tam byla. žádné hodnocení. U hodně fanoušků je i Justice nejlepší. Nejprogresivnější.
Takovou desku ještě nikdo nenatočil. Jedna z nejlepších v metalu. Ověřená časem.
Kdo je teda blbej - Rock history, já nebo to známkování v recenzích , které nedávají smysl ?!!
Lukáši, samozřejmě máš právo hodnotit naše recenze a kritizovat hodnocení. Ale zkus mít i nějakou pokoru nebo respekt. Většina zde komentujících také napíše, že se jim hodnocení nelíbí a dali by bud vyšší známku nebo naopak nižší. Ale neustálými nářky na styl zdejšího hodnocení a neustáleho opakovvání stejných stížností ničeho nedosáhneš. Hele mě třeba mrzí, když se mé recenze nelíbí nebo zjistím, že se s hodnocením zcela míjím s ostatními. Ale co mám dělat? Snažím se, jak nejlépe to jde. Sám rád čtu tebou zmíněný Spark. Ale někdy nad hodnocením jen kroutím hlavou. Přesto mám vůči nim respekt a kupuji ho dál. Protože i když někdy s hodnocením nesouhlasím, jindy zas ano. A stále je to čtení o mé oblíbené muzice. To je přeci krásné ne? Spousta pohledů na "naši" muziku. A to je i zde. Můžeme se o muzice bavit. Klidně napiš názor na dané alba (v tomto případě COF), ale to tvé neustále lamentování and hodnoceními a že jednou Dymytry dostali tolik a přitom desky od Metallicy tolik...to je o ničem.
...a zase svoj svet
To Pepsi Stone :
Já metal poslouchám a zajímám se od roku 1989. Uvedu příklad toho zvláštního hodnocení -
Dělají se tu recenze všech desek od známých kapel.
Například "podle Vašeho klíče " se hodnotí Metallica -Ride, Black Album, Master
1. Ride - není to kult jako Master, není to "genialita "
2. Black Album - je to komerční album, nesjou to songy typu Master
3. Master - všude se píše vrchol Metallicy, takže tím pádem jsou Ride, Black album horší.
Resume-
Proč psát recenze s číslem, když tyto desky a plus And justice jsou klasiky, z hlediska času tyto desky jsou v časopise Spark v Klenoty albových archivů. A tam jsou bez hodnocení. Proč asi ??!!
Podla mňa potrebuje tento typek Lukaš urýchlenú odbornú pomoc, lebo toto čo on dokáže vypotiť, to sa len tak nevidí...
Mě Lukášovy příspěvky zajímají, ty pořade.
Lukáš: Prolomim embargo, který vzešlo z redakční pořady a to, že se tvoje příspěvky, většinou bezduché a hloupé budou nechávat bez komentáře. Milý Lukáši, myslím, že na těchto stránkách jsi řekl už všechno co mělo tebou být řečeno a proto, že žádám, aby ses posunul o dům dál. Myslím, že ikdo z redakce i z řad čtenářů nemá o tvá "moudra" zájem, protože výpovědní hodnota tvých příspěvků je nulová. Jestli máš potřebu komentovat hudebni dění, dělej tak prosím na jiných stránkách. Třeba tam tvoje komentáře padnou na úrodnou půdu. Zde se tak neděje.
To Tomáš .
Na této stránce nejsou odborníci ! Každá kravina tu dostane 8 bodů i více. Myslím, že v časopise Spark recenzenti vědí o čem píšou. Recenze za poslední rok jsou tu horší a horší.
To jsou zase kecy v té recenzi. 9/10. COF jsou pro mě od doby co je znám a poslouchám (Damnation... 2003) kapelou, co žádným albem nezkamala. Vždy jde o něco trochu jiného, samosebou krom Daniho zpěvu a občas notně ohraných postupů, čemuž se nevyhne žádná délehrající kapela. Pecka. Poslouchám dokola. Akorát zvuk mohl být víc pro audiofily.
Jedna z mých nejoblíbenějších kapel nezklamala. Jedna z desek roku je tady ( a pro mě rozhodně nejlepší od Godspeed On The Devils Thunder). Za mě 10/10
Najlepši "Krejdl" za...za...no, za poriadne dlhúúú dobu! V podstate nemám čo vytknúť - 9/10
Pecka 10/10
Parádní poslech, velká spokojenost 9/10