DESTRUCTION - Diabolical

Určitě není příjemné, když nám do cesty vstoupí několik protivenství najednou. Jenže když se něco takového stane lídrovi thrashmetalové smečky, může jít o vhodnou motivaci k tvorbě řádně nasrané fošny. Schmiera z Destruction v nedávné době opustila nejen přítelkyně, ale také dlouholetý spoluhráč Mike, a do toho všeho bylo nutné vyřešit odchod od firemního gigantu Nuclear Blast. Německý kapelník tyhle otřesy zvládl díky hudbě, do které vtělil nejen veškerou frustraci, ale hlavně neutuchající autorskou vášeň a um.

Nebyl na to koneckonců sám, při nahrání fošny „Diabolical“ mu pomáhali z minula osvědčení Randy Black a Damir Eskić, jenž přispěl i skladatelsky. Novicem v sestavě se stal kytarista Martin Furia, který s Destrukcí v minulosti spolupracoval jako tour manager a zvukový inženýr. Někteří lidé sice tvrdí, že se bývalý kytarista Mike Sifringer nahradit nedá, čerstvé album ale přesvědčuje o opaku. Nové skladby mají šmak zcela typický pro tuto kapelu a pár z nich se směle vyrovná nejvybranějším kouskům německé formace.

To nejlepší uslyšíme hned na začátku nahrávky. Songy "Diabolical" a "No Faith in Humanity" prořezávají nervní riffové motivy, vytříbená technická hra nebo sóla, jež se do obecně nátlakové konstrukce nebojí vnést heavymetalově přitažlivé ornamenty. Dvojice kytaristů spolu dokonale ladí, až se zdá, že nejde o nový pár, ale o svazek fungující celé dekády. Další ozdobou zmíněných skladeb je Schmierův nestárnoucí hlas, a hlavně tempo, které plně koresponduje s titulem alba. Ďábelsky a nekompromisně vysunutý rytmický forčeking Němcům sedí a pokud se úvodních kompozic týká, konkurenci jim mohou v současnosti tvořit snad pouze zaoceánští Exodus.

Velmi dobře působí i některé další příspěvky. "Hope Dies Last" celkem spolehlivě zastimuluje nervovou soustavu příznivců žánru, nejen proto, že přichází po válu "Repent Your Sins", který vyznívá jako výplň a jakési nutné rytmické odlehčení od okolních smrští. Germáni jsou zkrátka nejlepší, když nesundávají nohu z plynu, případně pouze využívají technické dovednosti k ostrému vyjetí zatáčky. Výhrou je v tomto ohledu kus "Tormented Soul", který je možné označit jako nejlepší nerychlou skladbu alba.

V závěru díla ještě zčeří hladinu rybníka placák "Ghost From The Past", což je vyostřená thrash'n'rollová jízda s neodolatelně hvízdajícím sólem (škoda jen tupějšího refrénu). A výborně vyšel coversong "City Baby Attacked by Rats" od punkových GBH, který zní - díky nasazení i zvuku - lépe než originál. Němečtí Ničitelé nezklamali, nové album je drobným kvalitativním posunem od předešlého zápisu "Born To Perish" (někam k úrovni díla "Under Attack"), a pokud něco zamrzí, tak jedině skutečnost, že album vystřílí ty nejpřesnější rány hned ve svém úvodu.

Komentáře redaktorů