MARTYR - Planet Metalhead

Kolik podobných příběhů bylo v poslední době už napsáno, kolik kapel, které byly aktivní v osmdesátých letech, se po letech vrátilo na scénu. Myšlenka na comeback je zdá se pro mnohé lákavá, ovšem spoléhat na to, že vás dávní fanoušci za každé situace podrží, může být ošidné… Holandští heavíci Martyr svoji historii začali psát na začátku osmdesátých let, přes řadu demozáznamů a poměrně důležitých kompilací se na přelomu dekády propracovali až ke dvěma kladně přijatým deskám. Po nich se o slovo hlásili znovu pouze prostřednictvím demáčů a po personálních škatulatech se v závěru desetiletky rozpadli. Comebackové album „Circle Of 8“ kapela natočila v roce 2011 v téměř původní sestavě (paradoxem bylo, že pro křiklouna Roberta von Harena šlo o první oficiální nahrávku v řadách Martyr, neboť na první dvě desky si „odskočil“ mimo kapelu, aby se před rozpadem ještě stihl vrátit), ale kdovíjakou slávu neudělalo. Před šest let starým albem „You Are Next“ začali Martyr omlazovat sestavu, tento proces pokračoval i po vydání desky a na aktuální novince „Planet Metalhead“ se zkušenost s dravostí sešla v parádní konstelaci.

Přirozený mix heavy metalu, power metalu, speedu i špetky thrash nabízí energickou, živou a trochu teatrální jízdu s korpusem z osmdesátek a ohromně svěžím provedením. Čile riffující a hodně neposedné kytary, živočišná rytmika, svébytně neotesaný jedovatý hlas s občasným nádherně klišovitým úletem do řezavého ječáku, dobré melodie, nápadité zvraty i elegantní hra s atmosférou jsou základem pro strhující melu – start „Raise Your Horns, Unite!“ s roztomilým úvodem v podobě dětského hlásku a piána, decentně najíždějící kytarou, mohutnící do chorálu, explodujícího do adrenalinově chytlavé řeže, z pekla vyhřezlá „Demon Hammer“ s ubzučenou kytarou, syrově náladovými sbory a dramatickými náladovými zlomy, nakažlivě skotačící „Children Of The Night“ s příjemně vlezlým sloganem a animálním riffem, i syrově neohebná „Fire Of Rebellions“ mají neskutečně nakopávající drive, takže skluz do plíživého vybrnkávání s drobným pokouknutím po Manowar v baladické „No Time For Goodbyes“ nečekaně vydatně rozdrásá dosavadní pocity a přidá na paletu kapely hodně nečekaný odstín.

Ani druhá polovina desky neztratí nic ze svého kouzla. Kvaltovce „La Diabla“ ohromně sluší stupňující se agresivita i zvrat ve finálním klášterním chorálu, provokativní „Diary Of A Sinner“ se velice intenzivně zařezává do hlavy, více než šestiminutová „Church Of Steel“ dokazuje, že studnice nápadů je u Martyr naplněná natolik, aby i tuhle délku kapela bravurně naplnila dějem, závěrečná „Wings In A Darkened Soul“ nabídne velmi suverénní a poetické zklidnění bez toho, aby kapela ztratila metalovou tvář.

Víc než deset let Martyr trvalo, než jejich návrat začal dávat stoprocentní smysl. Deska s dokonale výstižným názvem staví kapelu do pozice, ve které nejenže spolehlivě uspokojí staré fanoušky, ale svým svěžím pojetím staromilského metalu může oslovit i řadu nových.