To číslování je celkem jasný - 10 wilde Jahre vyšlo v reedici na CD jasně označené jako Puhdys (6), Puhdys Live je 7, Heiss wie Schnee je chápáno jako č. 8, Far From Home jako 9, Schattenreiter už explicitně 10. Končí to na zelenomodrém obalu Neue Helden (15), ale původní obal (s dvěma batolaty), který v té době nebyl povolený, číslo už neobsahoval.

Až do roku 1968 byla homosexualita - podobně jako třeba ve Velké Británii - stíhaná zákonem. Puhdys chtěli na Schattenreiter dát písničku s tímto tématem, ale René Büttner (šéf Amigy) je přemluvil, aby se do toho nepouštěli, že ještě nenastal správný čas, takže toto téma opustili a písničku předělali na Der Außenseiter. Büttner ovšem nebyl žádná padavka a později dokázal na desku prosadit Ich will nicht vergessen. Odpověď na otázku, gay z Puhdys nikdo nebyl, jen chtěli pojmout i některé další oblasti, o nichž se prakticky nemluvilo.

Nadhazuji téma, které se bude aktuální od další recenze: rozdíl mezi studiovou nahrávkou a koncertem (od Computer Karriere umírněné často upozaděné, na první poslech téměř neznatelné či vůbec chybějící kytary, chybějící sóla na náhrávce versus dosazené hudební pasáže na koncertě apd.). Byl to úmysl či obchodní kalkul?

Téma homosexuality - byl snad někdo z Puhdys gay (ne že by na tom nezáleželo, když jsem zkousnul Jeana Maraise, jednoho z šermujících hrdinů mého dětství, tak už jsem pak vyrovnal se vším) nebo někdo z jejich dětí?

No jo, ale Amiga v tom jenom udělala zmatek. Perlentischer vyšlo jako 5, následující 10 Wilde Jahre bez číslovky, pravda, živé dvojalbum mělo "sedmičku", ale pak chybělo jedno číslo do desítky, navíc Heiß wie Schnee opět dodatečně číslované nebylo... Někdy vznikají půvabné kotrmelce.

Proč Puhdys přejali úspěšnou píseň od LIFT jsem nikdy nepochopil, jako by u nás Olympic převzali song od Katapultu. Mám spíše za to, že se jím líbil text natolik a tak jej použili a původní muziku skloubili s předlohou Barclay James Harvest. Na lalbu je autorství uvedeno správně - Heubach/Demmler .

Dle mých informací to číslování vymyslela firma AMIGA, která cca od roku 1979 (?) přišla s reedicemi prvních desek, které začaly vycházet s těmi čísly ze žárovek. Důvod byl ten, že první alba Puhdys byly vyprodány a na černém trhu byly k mání klidně i za dvojnásobek původní ceny. Proč nevydělat další peníze na prověřeném artiklu? Na mrtvici byly ostatní méně známé kapely, kterým firma pozdržela vydání jejich alba s odůvodněním, že rozpočet na nákup drahého PVC z kapitalistické ciziny byl pro daný rok vyčerpán.

A ještě do třetice - FAR FROM HOME pořadové číslo nemá, pak se v tom vyznejme...

Pro GNT: To číslování je skutečně takový výkřik do tmy - nějak to spočítali a začali se Schattenreiterem, možná to byl takový marketingový trik, desátá deska. Jen jim to vydrželo do patnáctky a pak už se nikdy k podobnému řešení nevrátili. Na konkrétní dotazy ani neuměli odpovědět, nejčastěji to hodnotili jako "momentální nápad", co se držel do první rozlučky...

Co se Wasser und Wein týče, původní verze od Lift byla v podstatě docela jiná, rozevlátá s baladickou tendencí - doporučuji si pustit originál a ten rozdíl bude markantní.
O natáčení desky FAR FROM HOME existuje mnoho dohadů, ovšem jak mi sdělil Hubert Bayer, právem se titulující jako 6. Puhdys, základ desky se natočil ve studiu AMIGA a v Anglii se pouze míchalo, možná sem tam něco dotočilo.
He, John skutečně vzniklo bezprostředně po Lennonově smrti - jak uvedl Birr, všechny to strašně zasáhlo, Peter pak sedl ke klavíru a začal preludovat posmutnělou melodii...
K otázce homosexuality - Puhdys se k tomuto tématu chtěli vyjádřit už několikrát, ale šéf Amigy je od toho odrazoval, ovšem byl to právě on, kdo jim pomohl s jinou zásadní věcí, o tom se Jirka určitě zmíní při Das Buch.

Ví někdo, proč vlastně Puhdys přejali skladbu Wasser und Wein? Dlouho jsem nevěděl, že to není jejich věc (měl album nahrané na kazetě), znělo mi to a dodnes zní jako klasická puhdysovská píseň; ostatně ten puhdysáckej ksicht a zvuk a vůbec má většina věcí, který přejali.

U skladby Schattenreiter stojí za povšimnutí "kánonické" sólo, kdy jedna kytara hraje s malinkým zpožděním (nebo začíná hrát ještě v době, kdy zní motiv druhé kytary) to samé co kytara druhá, myslím, že je to i v koncertní verzích.

Nejlepší obaly alb: Puhdys 1, Puhdys 2, Sturmvogel,
10 Wilde Jahre, Schattenreiter. Samozřejmě mám na mysli 1. vydání, ne pozdější edici s velkými pořadovými čísly.
Nikdy jsem nepochopil (neb to většina kapel takto nečísluje) číslování puhdysáckých alb, kdy se kromě studiových desek číslují i koncerty, deska pro zahraničí (Far From Home), sporné je i řazení coverových alb do diskografie. Správně by měla být jen studiová alba s vlastní tvorbou.

Souhlas se slabším kouskem Ausgebrannt, byť to žádný průser není (myslím, že jako jedinou z Schattenreitera jsem ji neviděl v koncertní verzi). Was vom ... je ale na koncertě parádní kousek, s přidaným Birrovým kyt.intrem a hutný až na maximum přebuzený zvuk se s uhlazenou a dosti "líbivou" studiovou verzí nedá srovnávat (ale i studiová verze je dobrá a pro je to jeden z hitů alba).
Až bude recenze na Computer Karriere (na kterou se těším) zeptám se, zda někdo zná koncertní verze dvou dle mého nedoceněných skladeb Karriere a Schöpfung.

U skladeb jiného typu bych tu akustiku i pochopil, u takovéto divočárny ale ne - a zahodit kvůli tomu na koncertě sólo (Birr by musel 4x přehazovat kytaru)?

Ta akustika v souběhu s agresivním zvukem zkreslenych kytar tam působí hodně zvláštně. Birr hodně obdivoval Jethro Tull, ti tyto postupy používali také. Možná se tedy nechal inspirovat.

K skladbě Ausenseiter - nikdy jsem nepochopil (a už vůbec ne v koncertní verzi) použití akustické kytary. Na první poslech si ji možná ani nevšimnete. Na koncertech hrají oba kytaristé divokou předehru (asi 40-45 vteřin), pak Birr odhodí elektriku a nasadí španělku. Když má dojít k kytarovému sólu, nekoná se. Důvody mohou být dva, časový (zkrácen byl na stejném koncertu i Computer Man) a nebo proto, že sólo vymyslel a na desce hrál Birr. Pokud někdo ví více, nechť se prosím podělí se svými poznatky.

10/10 - výborné album, které ukončuje (alespoň na studiových nahrávkách) klasické první období kapely.
Další desky z 80. let cílily současně na fandy různých stylů (nová vlna, disco, synth pop, vedle toho tvrdé skladby).