MEGADETH - United Abominations

Přestože měli být Megadeth v roce 2002 uloženi k věčnému spánku a Dave Mustaine se chtěl po uzdravení ruky a zbavení všech chemických závislostí věnovat spíše sólové kariéře, vše dopadlo jinak. Megadeth neexistovali ne proto, že by frontman měl potřebu nutně se realizovat pod vlastním jménem, navíc když byl většinovým autorem veškerého materiálu, který pod hlavičkou Megadeth vyšel, ale spíše proto, že neměl vhodné spoluhráče. Nepovedl se návrat nejslavnější sestavy a o opětovném angažmá Ala Pitrelliho, Jimmyho DeGrassa nebo hráčů z osmdesátých let se rovněž příliš neuvažovalo. I z toho důvodu album „The System Has Failed“ natočili studioví hráči, doplnění o původního kytaristu Megadeth Chrise Polanda, který však přílišný zájem o návrat na plný úvazek nejevil. Noví hráči přišli z tábora Kinga Diamonda. Kytarista Glen Drover měl řadu zkušeností a s Diamondem natočil album „House Of God“, jeho bratr Shawn byl na velkých scénách naprostý holobrádek, jenž o vysoký svět hudby zavadil pouze z pozice technika bubeníka dánského černokněžníka a člena kanadské provinční kapely Eidolon. To se Mustaineovi příliš nezamlouvalo, ale uznal, že Shawn Drover je dost dobrým hráčem na to, aby prestižní post získal. Přílišná spokojenost však nepanovala s basistou Jamesem MacDonoughem, který po ukončení turné k propagaci „The System Has Failed“ v zrzkově partě skončil.

Mustaine na jeho místo nehledal hvězdu, ovšem bylo mu jasné, že volání fanoušků po návratu Davida Ellefsona umlčí jen tím, že jim nabídne adekvátní náhradu. Našel ji v podobě Jamese Lomenza, který v osmdesátých letech zaznamenal velký úspěch v glam metalových White Lion, následně působil po boku Zakka Wylda, jak v jeho Pride And Glory, tak v Black label Society, hrál i ve Slashově kapele Snakepit a mihl se v doprovodné kapele bývalého zpěváka Van Halen Davida Lee Rotha. Lomenzo se ukázal být výbornou náhradou za Ellefsona (stejně jako v současnosti) a Mustaine získal zkušeného a instrumentálně velice vytříbeného hráče. Dalo se čekat, že tahle parta nebude tvořit jen Mustainovu koncertní suitu, ale že se s nimi rezavý zpěvák vypraví do studia. Na jaře roku 2006 už byli Megadeth v plné zbroji u mixážního pultu. Vše se však začalo protahovat, Mustaine chtěl desku točit v Anglii, ve studiích, kde předtím pracovali Led Zeppelin. Docházelo k různým zpožděním a termín vydání desky musel být z podzimu roku 2006 přesunut na jaro roku následujícího.

Jestliže „The System Has Failed“ oťukávala terén, jak se svět bude stavět k Mustaineově hudbě, „United Abominations“ měla zejména utvrdit neotřesitelnou pozici Megadeth na scéně. V tomto ohledu svůj účel splnila, Mustaine v jejím rámci přišel s nejtradičnější možnou hudbou. Přidal trochu starého thrashového koření, texty více zaměřil politickým směrem a napsal riffy, které odkazovaly k albu „Rust In Peace“ více než tomu bylo na „The System Has Failed“. „S každým albem Megadeth to vypadalo, že bude poslední, jako bych byl vyčerpaný a neměl jsem, co říct. Proces tvorby alba je nesmírně vyčerpávající,“ řekl Mustaine a tento výrok charakterizuje „United Abominations“. Ne, že by deska byla vyčpělá jako „The World Needs A Hero“, ale přece jen se ukazovala tvůrčí stagnace. Problém není v tom, jak nahrávka zní, protože ukazuje nejvěrnější tvář Megadeth, takovou jakou chtěli fanoušci v dobách experimentů znovu slyšet, ale v tom, že skladby nejsou dostatečně silné. Především když je srovnáte s historickými milníky z předchozích let.

Nejlepší práci kapela odvedla ve skvělé „Washington Is Next"“, pasované za nástupce slavné „Hangar 18“ (mnohem více než mizerná „Return To Hangar“), v níž kapela uhnětla výsledek z nejlepších ingrediencí, jaké kdy měla k dispozici. Svůj vrchol si album odbyde po obstojném energickém otvíráku „Sleepwalker“, a když za „Washington Is Next!“ nasadí další velmi slušné „Never Walk Alone… A Call To Arms“ a titulní „United Abominations“, má v první polovině album opravdu velkou sílu. Ta však začne rychle mizet. Kapelu jako kdyby opouštělo nadšení a musela jen plnit předem dané formulky. Sdělení skladeb i jejich forma v druhé polovině povážlivě klesá a „Play For Blood“, „Amerikhastan“ nebo „Burnt Ice“ jsou jen těžce průměrné kusy, zakrývané pod typicky tvrdou slupkou Megadeth. Vrcholem tvůrčí beznaděje je znovu přehraná slavná „A Tout le Monde“ z „Youthanasie“. I když se jí Mustaine snažil ozvláštnit výkonem hostující Cristiny Scabii z italské formace Lacuna Coil, nová verze ani v nejmenším nedosahuje kvalit původní kompozice a to ani po stránce instrumentální (proč tak uspěchané tempo?), ani po stránce pocitové, vyvolat specifickou atmosféru, jakou měla verze z roku 1994, se nepodařilo. Místo toho, aby „A Tout le Monde“ desce pomohla, stala se její největší slabinou.

„United Abominations“ měla zejména potěšit staré fanoušky, což se u řady z nich stalo. Ti zhýčkanější skvělou jízdou z devadesátých let ovšem snesli na album spršku kritiky, která se týkala jak jisté vyprázdněnosti materiálu, tak výkonu bratrů Droverových, kteří se jen těžko srovnávali s nejsilnější sestavou z devadesátých let. Kytarista Glen v kapele dlouho nevydržel a už rok po vydání alba přepustil místo bývalému členovi Jag Panzer Chrisovi Broderickovi. Ten u Megadeth spolu s Shawnem Droverem skončil v roce 2014, kdy si založili kapelu Act Of Defiance. Nejdůležitější personální změna se odehrála v roce 2010. Emoce se zklidnily, zlá krev vyprchala a nic nebránilo tomu, aby se do sestavy mohl vrátit David Ellefson. Jistě v tom roli sehrála otázka křesťanské víry, kterou začal kromě Mustainea vyznávat i Ellefson, a víra v Boha oba znesvářené muzikanty svedla k sobě. Ne navždy, po jedenácti letech spolupráce Mustaine s Ellefsonem vyrazil dveře poté, co na něho praskl podivný sexuální delikt. A svět div se, kdo jej nenahradil. Znovu James Lomenzo, jenž mu musel své místo přepustit po vydání alba „Endgame“.

Je koneckonců docela jedno, kdo kdy stál po Mustaineově boku. Kvalitu alb Megadeth ostřížím zrakem vždycky hlídal zrzavý Dave. V polovině osmdesátých let vydupal kapelu ze země, ještě se zalykající vztekem nad vyhazovem z Metallicy. Statutu jako bývalá Mustaineova kapela Megadeth nedosáhli, nikdy nepřekročili hranice rockové či metalové scény a nevstoupili mezi nejvyvolenější smetánku středního proudu. Ani to není nutné. Alba Megadeth, stejně jako díla ostatních členů Velké thrashmetalové čtyřky, psala historii žánru a pro Mustainea může být zadostiučiněním, že se při hudební výchově žáci základních škol učí vedle Metallicy i o jeho kapele. Význam Megadeth, jedné z největších metalových kapel všech dob, je nepopiratelný.