SANTA CRUZ - The Return Of The Kings

Už na tři roky staré desce „Katharsis“ se Archie Cruz dostal do nezávidění hodné situace. To, že se mu opakovaně rozutekla sestava a jediným spolupracovníkem se při tvorbě desky stal Kevin Churko, i to, že dávní fanoušci glam metalu, které Santa Cruz přilákali v rané fázi svojí existence, si s touhle kapelou najednou neměli moc co říct, se ukázalo být menším problémem, než fakt, že se Archiemu deska prostě nepovedla. V době covidové Archie nezahálel, připravil nový materiál a byť to nějakou dobu vypadalo, že dojde na one-man show, vydání desky „The Return Of The Kings“ už bylo spojené i s představením nových Archieho parťáků.

Při pohledu na playlist nového alba zásadní otázka naskočí nesmírně rychle – vzhledem k tomu, že skladba s názvem „The Return Of The Kings“ se na desce nenachází, co probůh chtěl Archie názvem desky sdělit? Pomineme-li fakt, že ke korunovaci na krále čehokoliv měli Santa Cuz v kterékoliv fázi svého vývoje docela daleko, kam se vlastně chtějí vrátit? Patrně do přízně posluchačů, bez ohledu na to, jakým způsobem toho dosáhnou, protože přesně o tom, je nové album. Jedno jestli se chytnou příznivci coreových odnoží, popu nebo hard rocku, zkusit se to musí na všechny. A paradoxně cestu, která by k oslovení fanoušků kvalitou vést mohla, Santa Cruz použili čistě jako předěl mezi dvěma polohami, ve kterých jim to kdovíjak nesluší a nefunguje. Našlápnutá nekomplikovaná rockovka „The Shot“, v níž se ideálně propojí melodie, energie i skákavý slogan, a přitom z ní kouká uvěřitelná oprásklost pistolníků z Guns n' Roses, je úžasným osvěžením po (převážně) silácké první polovině a dokonalou vzpruhou před (převážně) přeslazenou polovinou druhou.

V hudebním světě letí hrubost? Budeme za siláky, tvrďáky, uřvance a uštěkance. Santa Cruz se snaží znít masivně a hrubě, jenže je strašně těžké jim to uvěřit, byť se do téhle pózy stylizují na hodně dlouhou dobu. Měli jste pocit, že když Skid Row vydali album „Thickskin“, že to nebyl úplně šťastný krok? Inu, v porovnání s posunem Santa Cruz to Skid Row tehdy zvládli úplně bravurně. A když už začnete mít dojem, že by vám Santa Cruz přece jen mohli díru do vrat i do hlavy vymlátit natolik, aby vás přesvědčili o tom, že to myslí vážně, závěrečnou téměř třetinou alba si sami totálně podrazí nohy. Páskovská „Gunshot“ (a jsme zase na cestě k hard rocku) velice solidně šlape, i když hledat v ní nějakou sounáležitost s předchozím děním je obtížné. A pak si Santa Cruz vzpomenou, že je potřeba taky zapůsobit na holky a s každým dalším kouskem přidávají pořádnou porci cukrkandlu a naivity, až se téměř doberou podoby slizského pop-boy bandu v příšerném finále „Stay“.

Je těžké kapele uvěřit, že ji tvoří takoví výtržníci, za jaké se vydávají. Je nemožné jí uvěřit, že masku cukroušů si navlékla proto, že by jí to šlo od srdce. Ještě že se Santa Cruz můžou opřít o velmi dobrou kytaru a jeden potenciální hit. Když se posluchače snažíte velmi intenzivně přesvědčit o něčem, co vzápětí sami popřete a zkusíte tu samou sortu fanoušků přesvědčit z úplně jiné strany, nemůže to fungovat. „Return OfThe Kings“ je ideální příklad.