THE NEW ROSES - Sweet Poison
Když v předposlední skladbě novinkového alba „Sweet Poison“ křepčí The New Roses se sloganem „Wake Up…!“, je podobná výzva už vlastně zbytečná. Pokud by vás německá čtveřice nedokázala probudit k životu už dávno před tím, byla by chyba jednoznačně jenom na vaší straně. Pátou desku s výborně znějícím názvem, plně odpovídajícím obsahu díla, pojali The New Roses jako neskutečně uvolněnou, energií nabitou, rockově písničkářskou, spontánní a ohromně zábavnou jízdu. Ne, že by se oproti předchozím deskám v projevu kapely něco zásadního změnilo (byť odchod kytaristy Normana Bitese v období covidových restrikcí a jeho nahrazení navrátilcem Dizzym Danielsem mohlo přinést přebarvení některých odstínů hudby The New Roses…), v podobném duchu se parta kolem frontmana Timmyho Rougha pohybuje prakticky od svého zrodu. Jen se na desce jednoduše odráží, že The New Roses zrají a muzikou se zjevně dobře baví.
Adrenalinový budíček se rozezvoní už v úvodní šťavnaté „My Kinda Crazy“, která základní náladu představí v plné dokonalosti – chytlavý riff, zpěvná melodie, neutuchající energie, halekací davový slogan, sympaticky nadrzlý vokál, živočišné kytarové sólo a autentická atmosféra americké hard rockové scény osmdesátých let. A pak už The New Roses tahají z rukávu jeden podařeně znějící kousek za druhým a ani nevadí, že položky v rychlejším tempu mají velmi podobný tvar i příchuť jako úvodní skladba, takže je snazší ukazovat na houpavě emotivní „All I Ever Needed“, jemnou „True Heart“ s akustickou kytarou, či klasickou rock'n'rollovku „Sweet Gloria“, které brání tomu, aby se „Sweet Poison“ drželo jedné základní linie. Nicméně v hlavě snadněji uvízne a déle vydrží rozesmátá „Playing With Fire“, skandovačka „The Lion In You“ s rajcovním klimprem, či jak v kolébce Bon Jovi narozená chytlavka „1st Time For Everything“. Růžičkové nemají potřebu vymýšlet nic nového, drží se toho, co již bylo dávno vymyšleno a x-krát přehráno, ale dávají do toho tak sebevědomou jiskru a osobitost, že tomuto přístupu nejde vytknout ani popel.
Otázce, která padla už před třemi lety, se nedá vyhnout ani tentokrát. Mohou někdy The New Roses nahradit Aerosmith, Bon Jovi, Scorpions, Cinderellu? Aktuálním albem se The New Roses nejvíc dotýkají hájemství party velkého Jona. Soudě podle posledních počinů jsou Bon Jovi za svým zenitem a nic nenasvědčuje tomu, že by se někdy měli vrátit na svůj vrchol, takže vsadit v současné době na The New Roses je nejen strašně jednoduché, ale i rozumné. A byť se doba zásadně změnila, takže takového statusu jako Bon Jovi Roughovci dosáhnout nemohou, některé položky z alba „Sweet Poison“ (a není jich málo) bych se nebál porovnávat s hitovkami z doby, kdy byli Bon Jovi podstatně silnější v kramflecích než nyní. „Sweet Poison“ prostě chutná znamenitě!
★ 8,5/10
YouTube ukázka - My Kinda Crazy
Seznam skladeb:
1. My Kinda Crazy
2. Playing With Fire
3. All I Ever Needed
4. The Usual Suspects
5. Warpaint
6. Dead Of Night
7. True Love
8. 1st Time For Everything
9. Sweet Gloria
10. The Lion In You
11. The Veins Of This Town
Sestava:
Timmy Rough – zpěv, kytara
Dizzy Daniels- kytara
Hardy - baskytara
Urban Berz - bicí
Rok vydání: 2022
Čas: 41:06
Label: Napalm Records
Země: Německo
Diskografie:
2013 – Without A Trace
2016 - Dead Man's Voice
2017 - One More For The Road
2019 – Nothing But Wild
2022 – Sweet Poison
Foto: archiv kapely
Přečteno: 1256x
Komentáře
Kapelu The New Roses jsem jen tak letmo zaregistroval, neznám od nich nic, kouknul jsem zatím jen na video z odkazu recenze. Preferuji americkou scénu žánru s přesahem do Skandinávie a Británie. Z německých mě momentálně napadají snad jen Bonfire a Doro a to jen ty, kde spolupracovali s americkými skladateli a muzikanty + pár projektů s Davidem Reecem, který vlastně taky po jednom cd Bonfire a Ez Livin´ nazpíval. Mám rád jeho hlas, takže víceméně kvůli němu. :-)
Skladby pro Shocker z většiny složil a produkoval Desmond Child a jsou na něm původní skladby, které až na vyjímky nikde jinde nejsou. Titulní pecku Shocker zpívá Paul Stanley s Desmondem a hrají na ní pod pseudonymem THE DUDES OF WRATH Rudy Sarzo, Tommy Lee a Vivian Campbell. Pak je tam Iggy Popem zpívaná Love transfusion, která pochází z session pro Trash od Alice Coopera. Pop v ní i zní opravdu jako Alice. Dále již zmíněná Sword and stone nahraná Bonfire, ale verze od Deana se mi zdá být lepší. Megadeth nahráli Cooperovu No more Mr, Nice guy, Sandi Saraya nazpívala baladu Timeless love, která pak vyšla ještě na remasteru Saraya v roce 2010 a v roce 1992 nazpívala její cover ještě Jennifer Rush. Opět The dudes of wrath a Alicem Cooperem nazpívaná Shockdance. Dangerous Toys přidali Demon bell, Jean Beauvoir a Voodoo X přispěli skladbou The awakening, která je v té samé verzi i na jejich jediném výborném albu Vol 1 The awakening. Jean má kredit i na titulní Shocker. Předposlední jsou nějací power/thrash metaloví Dead On se skladbou Different breed, kteří ale do konceptu skladeb absolutně nezapadají. Uzavírá to to repríza Shocker.
Soundtrack k Shockerovi? To je dobrá vykopávka, to jsem viděl ještě na vhs z půjčovny. Zrovna tuhle to v jedné fb skupině borec fotil , že má ve sbirce vinyl.
Prej to je dobré. Jinak oceňuji tvé znalosti. To se mi líbí, pořádný fanoušek 80s hard n heavy sceny. Kupuješ desky nebo cédéčka? A ostatně, co říkáš ne desku pod kterou debatujeme. Vidíš to podobně nebo jsi smířlivější?
Paul Dean nahrál v roce 1994 ještě jednu sólovku Machine a v roce 1997 měl jedno cd jako Paul Dean´s Blackstone. Ano, na prvním jeho cd je Sword and stone, kterou Kiss měli pouze jako demo a Bonfire ji nahráli na soundtrack Shocker, ale až po Deanovi. U něj je to originál verze.
Top producenti tohoto žánru byli taktéž Tom Werman, Kevin Elson, Richie Zito, Bob Rock, Andy Johns, Ron Nevison, John Jansen, Howard Benson, Duane Baron nebo dnes už taky nebožtíci Bruce Fairbarin a John Purdell.
Paula Deana znám jen jako kytaristu od Loverboy. Mám jeho sólo počin, kde zpívá skladbu, kterou Kiss nenahráli.
K producentům. Tihle mi naskočili hned, vždyť stáli u tech největších alb své doby. Napsal bych i Keith Olsena, ale ten loni zemřel.
No tak dobře, tak aspoň krajan Dennis Ward. Ať nežeru :-)
Beau Hill měl svoji top éru v osmdesátých a začátkem devadesátých let, kdy produkoval klasiky žánru jako namátkou Ratt, Kix, Winger, Warrant, Steve Stevens Atomic Playboys, Roxx Gang, Europe, Fiona Flanagan, Alice Cooper, Twisted Sister a mnoho dalších. Pak se ale začal věnovat alternativněji zaměřeným spolkům a novým začínajícím kapelám a interpretům.
Desmond až na pár vyjímek, z těch nejznámějších např. Bonnie Tyler, Robbie Williams, FM, Steve Thomson nebo The Rasmus s evropskými interprety moc nespolupracoval. Z Němců napsal skladby snad jen pro Dana Lucase, Scorpions (ty i produkoval), Kissin´ Dynamite a Bonfire a ti ještě jednu z jeho dvou nahraných skladeb jen přebrali od Paula Deana.
Co se týká zmiňovaných Bon Jovi, u těch se Desmond objevil naposled s jednou skladbou na What about now - 2013.
Mám to cenu komentovat? Přijde Ferda? První poslech. Nejlepší songy: All I Ever Needed, Dead of Night a The Lion In You. Zbytek dle mého názoru uvízl nekde na půli cesty. Jako příklad uvedu situaci z prvního songu, kdy po povedeném refrénu a skvělém nasazení kapely a zpěváka přijde naprosto jalový a generický refrén. Otázka je, co by s kapelou udělal takový Beau Hill nebo Desmond Child. Potenciál tam je obrovský. Nejvíc mi klucí pripomínají Gotthard ve svém popovějšim období po desce Open včetně. Jak kdysi říkal můj kamarád: Jsou tam tři skvelý pecky, tak je to dobrá deska. 7/10