TRAGEDIAN - Master of Illusion
Mezinárodní power-speedmetalová formace Tragedian je pozoruhodná v několika ohledech. Tím prvním je podobný název kapely i naprosto shodný font loga se stylovými souputníky Derdian, což je dlouhodobě velmi matoucí. Těžko říct, jestli jde o náhodu, případná záměna při spuštění libovolného z pětice alb Tragedian se každopádně velmi rychle odhalí. Dnes hodnocené těleso je totiž o několik kvalitativních levelů pozadu, a to nejen za Derdian, ale také za většinou žánrové konkurence.
Proto je s podivem, že si zrovna tuhle partu vzal pod firemní křídla celkem velký label Pride & Joy Music. Možná v tom sehrála roli skutečnost, že několik hudebníků Tragedian hraje nebo hrálo v renomovaných kapelách, z nichž některé mají shodnou vydavatelskou stáj (Terra Atlantica). Ani to ovšem není bůhvíjak pochopitelný argument. Při poslechu desky "Master of Illusion" (opět silně neoriginální název - viz např. čtvrtý zápis Power Quest z roku 2008) se naopak mnohokrát podivíme, jak je možné, že si tato kapela vůbec troufne se svojí muzikou vyjít na světlo boží.
Album provází amatéřina na všech frontách. Počínaje nedomrlým obalem i zvukem, přes falešný zpěv, až po samotné skladatelství, které dokáže odpuzovat chytlavost jako voda notorika. Muzika připomíná snahu třetiřadých italských kapel (např. Highlord), občas možná dřevní začátky Stratovarius, ovšem za podmínky, že by Timo Tolkki byl totální břídil. Skladby mají nulový tah, často se dokonce kvůli svojí autorské "nápaditosti" dostanou do záporných hodnot (především děsivá "Eternal"). Kamenem dalšího úrazu se stávají orchestrální vložky, které by neobstály ani jako soundtrack hry na Playstation 1.
Výjimku tvoří (s přivřením obou uší) refrén úvodního kousku "Into the Light", celkem povedená píseň "Exado", která je paradoxně odzpívána ve španělštině (frontman Joan Pabón pochází z Venezuely) a snad i nápěvy ve skladbách "The Chance" a "Freedom". To jsou ovšem chabé náplasti na tuto hudební bolístku a powermetalový terorismus, od kterého by se měl držet dál každý, kdo si alespoň trochu váží svého vkusu. Přece jenom ale existuje jeden aspekt, za který musíme tyto muzikanty obdivovat. Zvolit si pro kapelu jméno Tragedian, to značí vskutku nebývalý cit pro psychologickou sebereflexi.
★ 3/10
Seznam skladeb:
1. Into the Light
2. lluminate
3. Eternal
4. Against the Storm
5. The Chance
6. Escaping Shadows
7. Exodo
8. Emotions
9. Freedom
10. Obscured Dreams
Sestava:
Joan Pabón - zpěv
Gabriel Palermo - kytara
Dawid Wieczorek - baskytara
Denis Scheither - klávesy, vokály
Nicolò Bernini - bicí
Rok vydání: 2023
Čas: 45:08
Label: Pride & Joy Music
Země: Německo
Žánr: power-speed metal
Diskografie:
2008 - Dreamscape
2013 - Decimation
2017 - Unholy Divine
2021 - Seven Dimensions
2023 - Master of Illusion
Foto: archiv kapely
Přečteno: 1154x
Komentáře
na těch dvou jsem našel aspoň něco, ale rozhodně to není na víc, jak 6,7/10, novinka za tři, to ne, za tři to je dobré, tohle ani za 0.
Ty vole tak tohle je fakt hrůza...
téhle skupiny, jelikož na EM bylo hodnocení téměř 100 %; není to tak hrozné, Decimation ani Unholy Divine mně sedly, tak zkusím i novinku, snad to nebude taková Tragedie, jak píše recenzent...
to htaedas: nehledej v tom diktát firem, nahrávek chodí spousta a na začátku se někdy orientuješ informací styl a země, poslechneš kus jedné skladby, zjistíš, že se to dá, stáhneš celé album a zjistiš, že se to nedá. Ale v tu chvíli už považuju za slušnost recenzi napsat, byť by byla negativní, to už je riziko podnikání :-). A je sranda, že byly časy, kdy jsme dostávali sodu, že všechny recenze na MFMM jsou pozitivní, jak kdyby neexistovala špatná alba...
Já k taky přidám pohled. Těch alb, co chodí od vydavatelství jsou tisíce za měsíc. Napsat se to nedá všechno a ani není účelem těchto stránek a v našich silách tohle všechno naposlouchat. Já osobně mám svůj okruh kapel, které sleduju a když vydají sračkovou desku, tak je třeba to napsat. Pak jsou kapely, které zapadají do mého stylového ranku a tam se objevují také špatná alba, takže proč to nenapsat? A pak jsou tu omyly. Před lety se mi do rukou dostalo album kapely Push. Jelikož jsem v devadesátých letech dánskou kapelu toho jména znal a její 4 desky se mi líbili. Pustil jsem si tedy i toto album Push, nejprve nevěda, že jde o jinou, tentokrát americkou kapelu. Bylo to něco hrozného a chtěl jsem se se svým názorem zde podělit, popřípadě varovat všechny potencionální posluchače či nedejbože kupce. Dostali 1 a bylo hotovo. I negativní recenze jsou třeba. Nic není černobílé.
Mě šlo hlavně o ten čas tomu věnovaný. Za mě si sračky, ať už jakýkoli, nezaslouží, aby se jim věnoval dobrovolně čas. No a podívejte, kolik času se věnovalo téhle :-)
Alba k recenzím si vybírám sám, ať už od firem či nikoli. Nevidím důvod nenapsat jednou za čas recenzi na špatné album a upozornit čtenáře na to, že vše ani zdaleka není tak růžové, jak by se z našich stránek mohlo někdy zdát :-)
OK. Tak jak jsem napsal, dobře jim tak :-)
Ne, každý recenzent si nějaké vybere. Někdy tak objevíš zajímavé kapely, ale někdy holt něco, co dobré není (dopředu to někdy prostě neodhadneš). Nicméně, jak si něco "vezmeš" musíš na to odevzdat článek :-)
Vy skutečně musíte udělat recenzi na každé album, které Vám vydavatelé vnutí? Pokud ano, tak dobře jim tak. Ovšem tento diktát nechápu. Kdybyste se vzpříčili, tak by Vám jako alba přestali např. s předstihem posílat?
Ahoj. V podstatě je důvod prostý. Jako recenzent dostaneš nahrávku. V drtivé většině ve formě MP3 nebo přístupm ke streamu. A za to, že jsi nahrávku dostal, musíš udělat recenzi. Pokud nejde o nějakou tvou oblíbenou kapelu, kdy jdeš "na jistotu", tak prostě nevíš, jaká ta daná nahrávka bude. Někdy se prostě stane, že narazíš na desku, která ti prostě přijde špatná. Nicméně recenzi na ni napsat musíš.
Mě hlavně překvapuje, proč recenzent věnuje čas psaním svého názoru na album, které si to evidentně podle něj nezaslouží. Předpokládám, že ušima recenzenta projde velké množství novinek, které si to zaslouží víc. Navíc je tomu věnována sólo recenze a nikoli prostor v rámci trojrecenze. To už snad musí mít nějaký specifický účel. Doufám, že ne natolik přízemní jako vyjádření své hudební nadřazenosti nad nepovedeným albem a chutí mu to dát sežrat. Snad tu nejsme v burválu.
Audio ukážka ma o totálnej sračkovitosti nepresvedčila, takže keď to vyjde, asi tomu aspoň jedno vypočutie venujem. Spev je divne priškrtený, ale rozhodne nie falošný. Zvuk má prazvláštne podelené kanály, akoby to mixoval niekto v 60. rokoch - jeden nástroj úplne vpravo, druhý úplne vľavo.